V klasických učebnicích astronomie se dočteme, že mezi kulovou a otevřenou hvězdokupou panují zcela zásadní rozdíly. V Galaxii se oba typy nacházejí v jiných oblastech: Kulové hvězdokupy tvoří součást tzv. kulového hala kolem hvězdného ostrova, zatímco otevřené se vyskytují výhradně v jeho disku.

(foto: APOD/NASA, Martin Pugh, CC BY-SA 4.0 + NASA, ESA, AURA/Caltech, CC BY 4.0)

Liší se také stářím: První zmíněné obsahují jedny z nejstarších hvězd v Galaxii, kdežto druhé se skládají z velmi mladých stálic, typicky do miliardy let věku. Další rozdíl se týká počtu hvězd – otevřené hvězdokupy jich čítají stovky, zatímco jejich kulové „kolegyně“ celé desetitisíce. Kulové hvězdokupy jsou navíc velmi stabilní, zatímco ty otevřené se volně rozplývají do prostoru.

TIP: Vědci objevili novou třídu temných kulových hvězdokup

Dlouho se soudilo, že se musí podstatně lišit i v jejich vznik. Současné vývojové modely však naznačují, že oba typy mají v tomto ohledu mnoho společného a že záleží jen počátečním nastavení zárodečné mlhoviny. Gravitační působení pak již udělá svoji práci a v závislosti na prvotních podmínkách vznikne buď otevřená, či kulová hvězdokupa.  

Prakticky všechny případy zákeřné rakoviny děložního čípku jsou vyvolány lidským papilomavirem HPV, což je vlastně skupina asi 150 různých virů, které se obvykle přenášejí při sexu. Ve skutečnosti se těmito viry během života nakazí většina lidí a obvykle jim nezpůsobí žádné problémy. Přesto se ale každoročně ve světě objeví asi 570 tisíc nových případů rakoviny děložního krčku.

Dobrou zprávou je, že v boji proti papilomavirům máme poměrně dobré zbraně - jednak je to pokročilá diagnostika, která dovoluje zjistit předrakovinný stav na děložním krčku, a pak také velmi účinné očkování vakcínou proti vybraným virům ze skupiny HPV.

TIP: Očkování funguje: Austrálie se stane první zemí bez rakoviny děložního čípku

Austrálie asi před rokem oznámila, že je připravena kompletně vymýtit lidské papilomaviry, proti kterým jsou k dispozici vakcíny a spolu s nimi i rakovinu děložního krčku. Vědci nedávno využili australskou zkušenost a namodelovali budoucí vývoj ve 181 zemích světa. Ve své studii došli k závěru, že pokud nepolevíme v očkování, na konci 21. století mohlo být celkem 149 zemí světa, tedy 82 procent ze všech států, bez rakoviny děložního krčku. To by znamenalo mnoho milionů zachráněných životů.

Pokud zahájíte den v Londýně typickou snídaní, vězte, že ne každý tento „kompletní infarkt“ – jak říkají místní s ironií sobě vlastní – zvládne. Ve vybraných podnicích si můžete ranní porci objednat celý den a skládá se většinou ze smažených vajec, klobásky, anglické slaniny, rajčat, fazolí, hub a bramborových kroket. K tomu se někdy nabízí plátek tzv. black puddingu, což je pochutina na způsob našeho jelítka, a samozřejmě pár dozlatova opečených toustů. 

Popsanou snídani i s kávou, pomerančovým džusem nebo černočerným čajem si objednáte třeba v Regency Café. Podnik leží nedaleko nádraží Victoria a najíte se tam spolu se studenty, dělníky i vysoce postavenými manažery. Otevřel už v roce 1946 a dnes patří mezi pět nejlépe hodnocených restaurací ve městě, čemuž odpovídá i délka front, ale nikoliv výše cen. 

Od vykopávek po graffiti

National Gallery, galerie Tate Britain a Tate Modern, British Museum nebo Victoria and Albert Museum představují umělecké instituce, kde hodina na prohlídku rozhodně nestačí. Nejde jen o to, že tamní proslulé sbírky zahrnují neslavnější díla historie. Britové totiž umějí zmíněné skvosty také skvěle a poutavě prezentovat. Nezáleží na tom, zda si chcete prohlédnout proslulé Slunečnice Vincenta van Gogha, Degasovy křehké baletky nebo sarkofágy ze starověkého Egypta. Vždy vás čeká nádherně zpracovaná expozice, jež počítá s tím, že si ji prohlédne znalec, laik i rodina s dětmi. 

Programy pro nejmenší návštěvníky si mimochodem často zamilují také dospělí. Obnášejí třeba vpisování vět do bublin, skrz které pak promlouvají postavy na obraze ve zcela nových a vtipných kontextech. Často si můžete rovněž sestavit novou kompozici slavné malby na magnetické tabuli. V Tate Britain dokonce nabízejí prohlídky pro zájemce, kteří mají rádi výhradně žlutou barvu, nebo pro ty, kdo se do nového dne probudili s pořádnou kocovinou.

Zpátky v čase

Netradiční prohlídku si lze rezervovat v domě Johna Soanea, známém jako Sir John Soane’s Museum. Zmíněný britský architekt již počátkem 19. století přeměnil tři sousedící budovy na adrese Lincoln’s Inn Fields v originální viktoriánské muzeum, kde se dodnes s ničím „nepohnulo“. Součást komplexu tvoří i dobové interiéry promyšlené do posledního centimetru, kde žil Soane s rodinou. 

Vstupné je dobrovolné a muzeum si můžete projít i bez rezervace. Se skupinou a průvodcem se však za pár liber dostanete do zcela výjimečných interiérů. Na vlastní oči pak spatříte například několik slavných obrazů Benátek od italského malíře Giovanniho Antonia Canala nebo sarkofág, který kdysi Soane při dražbě „vyfoukl“ Britskému muzeu, jež v době největších starověkých objevů nemělo na drahocenný artefakt dost peněz. 

Na bruslích kolem galerií 

Máte-li spíš chuť na trochu impresionismu a dekadentní Paříž 19. století, nevynechejte sbírku v Courtauld Gallery v paláci Somerset House. Na tamním nádvoří mimochodem každou zimu funguje veřejné kluziště s možností půjčit si brusle. Stejné zimní radovánky si lze dopřát nedaleko Victoria and Albert Museum, kde si ovšem budou libovat rovněž obdivovatelé módního průmyslu. Mnohé tamní sbírky i speciální výstavy totiž zahrnují exponáty z historie odívání a díla slavných návrhářů. 

V místní kavárně si pak určitě dopřejte kávu, svačinu nebo malý oběd – podobně nádherný interiér totiž hned tak nenajdete. Dominují mu barevně kachličkované oblouky s honosnými lustry a dýchá atmosférou imperiální Británie v éře královny Viktorie.

V královských komnatách 

Že je Londýn sídlem britské monarchie, připomíná metropole na každém kroku. Britové svou královskou rodinu milují i zatracují, v každém případě jí věnují hodně pozornosti. Zvláštní příležitost dostanete v létě, kdy jsou „Jejich Výsosti“ na dovolené ve Skotsku na zámku Balmoral. Během této doby, nazývané Royal Day Out, si můžete objednat prohlídku obrazárny The Queen’s Gallery, koníren s výstavou slavnostních kočárů a některých jindy nepřístupných interiérů Buckinghamského paláce. 

V Kensingtonském paláci, jenž zůstává sídlem britské monarchie už od 17. století, si lze potom prohlédnout například sbírku dvorních šatů některých panovnic nebo část královniných komnat. V sousedním křídle se přitom i dnes nacházejí byty jednotlivých členů královské rodiny. Náhle tak sedíte jen pár metrů od koupelny prince Harryho nebo od pohovky Kate, manželky prince Williama. 

Letos v létě navíc v místě otevřeli výstavu slavných modelů princezny Diany, na jejíž počest tam také vznikla nádherná zahrada plná křehkých bílých květů. Krásný je i park obklopující palác, který kdysi vybudovali, aby přinášel čerstvý vzduch mimo centrum velkoměsta. Dnes, po mnoha stoletích, se však rozkládá přímo v jeho středu. 

Exotika čínské čtvrti 

Během návštěvy Londýna byste v žádném případě neměli vynechat prohlídku čínské čtvrti: Podmaní si vás barevnými vstupními branami, nočním životem, cukrárnami plnými nadýchaných zákusků či skvělými malými restauracemi, kde se na stůl čeká i půl hodiny. Dnes už ve čtvrti téměř nikdo nebydlí, na rozdíl od dob, kdy v ní přistěhovalci z Asie hledali nový domov. Stále tam však dostanete to nejlepší a nejexotičtější jídlo za dobré ceny. 

TIP: Londýnská Canary Wharf: Nejchytřejší čtvrť světa

Ukážou vám, jak správně jíst pekingskou kachnu, nebo si můžete jen tak do ruky koupit zmrzlinu ze zeleného čaje a sledovat okolní shon skrz zamlženou výlohu. A pokud ještě stále nebudete mít dost zážitků, vejděte do nedalekého několikapatrového obchodu se stavebnicí Lego a pak do prodejny M&M’s hned naproti. Téměř štiplavá vůně čokolády vás „dostane do kolen“, stejně jako počet suvenýrů, které se tam dají koupit. 

Vlci jsou hlavními hrdiny velkolepého příběhu o návratu divočiny do střední Evropy. V České republice v minulých stoletích vlci zcela vymřeli a nyní se do volné přírody postupně vracejí. Podle odhadů žije v českých lesích okolo dvaceti až třiceti kusů.

Návrat šelem

Populace vlků v sousedním Německu je na tom výrazně lépe - aktuální odhady hovoří až o 600 vlcích, přičemž jejich počet každým rokem roste o 25 až 30 procent. Zhruba každé tři roky se tak jejich stav zdvojnásobí. Podle nové vědecké studie má na úspěšném návratu vlků překvapivě zásadní podíl německá armáda.

Vlci v Německu totiž nalezli skvělý životní prostor v místech vojenských základen a újezdů německé armády. Vědci tvrdí, že v návratu vlků do německé krajiny hrají vojenské prostory zcela zásadní roli. Jsou pro vlky mnohem důležitější, než civilní chráněná území. Vlci mají ve vojenských prostorech klid a občasná vojenská cvičení podle všeho velmi dobře zvládají.

TIP: Výzva vlčího návratu: Jak probíhá vlčí comeback na Lužicko

Mnohem menší radost dělá rostoucí populace vlků farmářům. Německá vláda dokonce zvažuje, že částečně povolí odstřel vlků v zájmu ochrany užitkových zvířat. Proti jsou ochránci zvířat a ochranu vlků považují za nedotknutelnou. V současnosti mohu němečtí farmáři žádat o kompenzace za zvířata, která padnou za oběť vlkům. Dostávají také dotace na stavbu elektrických ohradníků.

Mezinárodní výzkumný tým v čele s irskými a finskými badateli v těchto dnech ohlásil významný objev, který se týká slunečních erupcí. S využitím dat irského radioteleskopu LOFAR (Low Frequency Array), a také snímků od sond NASA, NOAA a ESA se jim podařilo prokázat, že během slunečních erupcí může dojít k urychlování částic slunečního větru na několika místech Slunce zároveň.

Slunce je daleko nejbližší hvězda k Zemi. A jak to mezi hvězdami bývá obvyklé, není právě moc klidné. Na povrchu Slunce se objevují sluneční skvrny, často mnohem větších rozměrů, než je Země, které představují ohromné zdroje nashromážděné energie. A právě v těchto místech také obvykle na Slunci začínají erupce. Během nich se urychlují částice až na rychlosti blízké rychlosti světla.

Pozorování sluneční erupce

Sluneční erupce jsou ohromující výtrysky energie a miliard tun horkého plazmatu, které letí do Sluneční soustavy rychlostí milionů kilometrů za hodinu. Vědci prostudovali jednu obzvláště silnou sluneční erupci, k níž došlo 10. září 2017, brzy poté, co byla v Irsku uvedena do provozu zdejší stanice radioteleskopů LOFAR.

TIP: Vesmírná observatoř SDO pozorovala aktivní oblast na Slunci se spoustou erupcí

Výsledky výzkumu jsou velmi cenné a představují důležitý zdroj informací o mechanismech vzniku a fungování slunečních erupcí. V budoucnu by mohly přispět ke kvalitnějším předpovědím sluneční aktivity a také toho, jak sluneční erupce ovlivní planetu Zemi.

Pozoruhodné podmořské roboty ve tvaru úhoře Eelume původně vymysleli na norské technice NTNU. Teď je vyvíjí přidružená soukromá společnost Eelume, která nedávno představila jeho nejnovější verzi EELY500. Tito robotičtí úhoři jsou velmi pracovití a v budoucnu by měli provádět inspekce a také opravy pod vodní hladinou. Teď je čeká trénink v norských fjordech.

Stejně jako živí úhoři, je i Eelume hadovitého tvaru. Jeho tělo se skládá z několika článků a ve vodě se pohybuje pomocí trysek. Pro práci v náročných podmínkách pod vodou je vybavený světly, kamerou, a také systémem vyměnitelných nástrojů a senzorů. Eelume může být dálkově ovládán pomocí dlouhého kabelu, který jej spojuje s lidským operátorem nad hladinou. Anebo se může odpojit a pracovat autonomně.

TIP: Obojživelný biomorfní robot Velox si poradí s vodou, pískem, sněhem i ledem

Oproti dřívějším verzím má EELY500 vylepšenou manévrovací schopnost, lepší kameru a osvětlení, větší kapacitu na ukládání dat, a především výkonnější baterii. Když Eelume cestuje vodou na větší vzdálenost, tak plave narovnaný, jako robotické torpédo. Když se ale dostane do komplikovanějšího prostředí anebo když se má pustit do práce, tak může měnit tvar těla podle potřeby, jak mu jenom jeho článkované tělo dovolí. Podle jeho tvůrců by v budoucnu měly flotily podobných robotů trvale sídlit v oceánu, v podmořských dobíjecích stanicích, například u ropných plošin. Tam budou k dispozici, kdykoliv bude zapotřebí jejich služeb. 

Ohrožení Osmany začalo být pro Středoevropany aktuální již v první polovině 15. století a uherský král Zikmund (vládl 1387–1437) značnou část svého úsilí věnoval právě obraně před Turky. Několikrát s nimi přímo válčil a s ním i někteří čeští šlechtici. Dále pak bojovali čeští žoldnéři proti Turkům například v nešťastné bitvě u Varny (1444) nebo při úspěšné obraně Bělehradu (1456). Válečníci z českých zemí tvořili také nemalou část takzvané černé armády uherského krále Matyáše Korvína (vládl 1458–1490), která se s Turky opakovaně střetávala. 

Uherský úpadek

Po nástupu Jagellonců se Uhry začaly propadat do anarchie, čehož Osmané využili. Roku 1521 dobyli Bělehrad a několik dalších hraničních pevností a otevřeli si tak cestu dále do uherské nížiny. Boje pokračovaly dalších pět let a pro krále Ludvíka Jagellonského (vládl 1516–1526) skončily katastrofální porážkou v bitvě u Moháče (1526) a jeho smrtí. 

Většina uherské šlechty vinila z porážky cizího panovníka, a proto nerespektovala smlouvu, podle níž měl na trůn nastoupit Ludvíkův švagr, Ferdinand I. Habsburský (vládl 1526–1564). Část Uhrů zvolila v listopadu králem sedmihradského knížete Jana Zápolského, menšina pak v prosinci hlasovala pro českého krále Ferdinanda I.

Dvojvládí vedlo k občanské válce. Během roku 1527 Ferdinandova vojska porazila Jana Zápolského, dobyla Budín (dnes součást Budapešti) a obsadila většinu země. Jan Zápolský uprchl do Polska a roku 1528 požádal o pomoc v boji o Uhry tureckého sultána.

Již v těchto bojích Ferdinandovi I. sloužily žoldnéřské jednotky z českých zemí placené českými stavy, roku 1528 se například jednalo o 6 000 pěších a 600 jezdců z Čech a 3 000 pěších a 200 jezdců z Moravy. Česká šlechta si zkrátka po porážce u Moháče, kde čeští vojáci také krváceli a padl tam nejeden šlechtic (například Štěpán hrabě Šlik), uvědomila osmanské nebezpečí a boj o Uhry podpořila.

Tažení roku 1529

Pro tureckého sultána Sulejmana I. (vládl 1520–1566) znamenala podpora od Jana Zápolského prakticky „zvací dopis“ k dalšímu rozšíření své říše. Situace v Evropě pro něho byla příznivá – římskoněmecký císař Karel V. (bratr Ferdinanda I.) byl stále vázán válkou v Itálii, říše byla oslabena probíhající reformací a ve Středomoří Osmanská říše úspěšně expandovala.

Sultánovo vojsko vytáhlo do Uher 10. května 1529. Obrovská armáda zahrnovala 120 až 150 tisíc mužů. Na konfrontaci se připravoval také Ferdinand I., jak mu finance schválené stavovskými sněmy dovolovaly, protože zemská hotovost se svolávala jen v případě přímého ohrožení země. Čeští stavové platili opět 6 tisíc pěších a tisíc jezdců, ale král žádal i svolání hotovosti každého desátého muže.

Mezitím Turci postupovali Uhrami a v polovině srpna se u Moháče spojili s jednotkami Jana Zápolského, který zde složil Sulejmanovi lenní přísahu. Počátkem září padl Budín, poté Osmané dobyli Ostřihom, Tatu, Komárno a Uherské Staré Hrady. V posledně jmenované pevnosti padlo do zajetí také 300 Čechů. První osmanští vojáci se objevili před Vídní 21. září. Hlavní osmanské vojsko dorazilo k Vídni 26. září.

Posádka na Dunaji s českou účastí

V čele obrany Vídně stanul letitý osvědčený válečník Niklas hrabě Salm, z jehož čtyř pobočníků pocházeli z českých zemí Jiří Němec a Melichar Krekvic. Dále k vyššímu velení patřili falckrabě Philipp von Pfalz-Neuburg a Wilhelm von Roggendorf, v jehož družině byli tři slezští šlechtici včetně nejvyššího proviantmistra a nejvyššího zbrojmistra. Z dvaceti vojenských radů a komisařů jsou mezi nejzasloužilejšími obránci Vídně uváděni Mikuláš Robmhap ze Suché a Bernard Říčanský z Říčan. 

Celkově čítala posádka 17 až 20 tisíc mužů pěchoty a kolem 2 tisíc jezdců. V tom je zahrnut pluk českých knechtů Ernesta von Brandensteina, který byl verbován v českých zemích a placen českými stavy. Pluk čítal asi 2 tisíce mužů a dělil se do čtyř praporců (kumpanií) po 500 mužích. První kumpanii velel hejtman a plukovníkův zástupce Vilém Zvířetický z Vartemberka, druhému praporci hejtman Petr Had z Proseče a třetímu a čtvrtému Petr Opit řečený Peřina z Maličína. 

TIP: Nepřítel, nebo spojenec? Jak vnímalo obyvatelstvo českých zemí osmanské Turky?

Českou pěchotu doplnila jezdecká korouhev veterána moháčské bitvy Jana Hanuše hraběte Hardegga z Kladska v počtu 250 jezdců z Čech, Moravy a Slezska. Zvláště je uváděn také pěší praporec Kašpara Říčanského z Říčan, náležící k pluku Leonharda Collony von Fels. Nevíme jistě, zda byl pluk verbován v českých zemích, ale máme v něm jmenovitě doloženy i další české šlechtice, stejně jako v jiných jednotkách. Celkový počet obránců Vídně z našich zemí je odhadován na asi 2 800 mužů, přičemž 172 šlechticů je doloženo jmenovitě.  

Zaplatili byste za nádobu s necelými deseti litry vody víc než osm set korun? Ne? Zato mladí Američané, kteří prý dbají na své zdraví a žijí blíž k přírodě, ano. Ve Spojených státech se proto objevují firmy těžící z jejich postoje. Patří k nim i Live Spring Water neboli „živá pramenitá voda“, jejíž zakladatel Mukhande Singh (vlastním jménem Christopher Sanborn) jezdí stáčet přírodní sladkovodní prameny a výsledek posléze prodává za nehorázné sumy. „Když jsem poprvé okusil čerstvou, živoucí vodu, prostoupila mnou energie a klid. Uvědomil jsem si, že už se k mrtvé vodě nikdy nebudu moct vrátit,“ tvrdí Singh.

TIP: Nadechnutí za padesátikačku: Čerstvý tibetský vzdoušek zabalený v pytlíku

Lékaři však varují, že sebečistší pramen může obsahovat zvířecí výkaly, a být tudíž potenciálním zdrojem řady nemocí včetně žloutenky. Taková voda se nedá dlouhodobě skladovat a obecně se s ní pojí mnohem víc rizik než výhod.

Na módní vlnu „živé vody“ si posvítili i američtí novináři. Jejich zjištění částečně mírní obavy lékařů. Ukázalo se totiž, že (alespoň část) zázračné vody je obyčejná voda z kouhoutku za pár centů. Vodních puristů přesto přibývá a cena jejich vášně dál roste.

Každé město má své ikonické panorama: Paříž symbolizuje pro celý svět Eiffelovka, New York  silueta mrakodrapů na Manhattanu, Prahu nejspíš pohled z nábřeží přes Karlův Most na Malou Stranu a Pražský hrad. S Los Angeles je to trochu složitější. Metropole na americkém západním pobřeží je v podstatě gigantickým slepencem více než stovky jednotlivých čtvrtí a částí, které v mnoha ohledech fungují jako samostatná města. Ne že by mělo nouzi o jednotlivé architektonické skvosty, jako jsou budovy radnice, Gettyho Centra nebo intimnější modernistický Stahlův dům. Ikonický je samozřejmě také nápis HOLLYWOOD na kopci zvaném trochu pompézně Mount (Hora) Lee, ale ten se koneckonců tyčí nad tou sice nejslavnější, ale jenom jednou částí města. Když chcete najít místo, kde byste si pořídili „selfíčko“, ze kterého bude na první pohled  zřejmé, kde jste, mám jiné doporučení: Griffithovu hvězdárnu a planetárium. Stojí na svahu ve stejnojmenném rozsáhlém parku díky mecenáši, jeho životní příběh stojí zmínku.

Welšský mecenáš

Griffith J. Griffith se narodil ve Wallesu, odkud jako patnáctiletý emigroval do Ameriky a přes Pensylvánii se dostal do Kalifornie. Pohádkově zbohatl investicemi do těžby stříbra a nemovitostí. Když mu bylo něco přes 30 let, koupil ranč nazývaný podle předchozích mexických vlastníků Los Felis a usadil se na něm. Při cestách po Evropě dospěl k přesvědčení, že by každé město mělo mít pořádný park. Los Angeles, které Griffith považoval za svůj nový domov,  v té době nemělo ještě ani 100 000 obyvatel, ale rychle rostlo a on chtěl přispět k jeho civilizovanému rozvoji. Věnoval proto městu asi 1 200 hektarů pozemků ze svého ranče s tím, že právě na nich má park vzniknout. Z dnešního pohledu je úsměvné, že městská rada pochybovala o smyslu takového daru. Pozemky v té době ležely asi míli od hranic tehdejšího Los Angeles, aby byly přístupné pro jeho obyvatele, bylo potřeba investovat do přístupových cest a do toho se nikomu moc nechtělo. Naštěstí pro budoucí generace převážil smysl pro velkorysou vizi rozvoje města a rada nakonec hlasovala pro přijetí Griffithova daru v roce 1896.

TIP: Poznejte Los Angeles, Las Vegas, NP Death Valley a další na jednom ze zájezdů do USA. Zájezd okruh Západní USA má pestrý program na 13 dní. 

Nevyrovnaný vizionář

Griffith J. Griffith patřil zjevně k typu lidí, které osobní bohatství přivádí k přesvědčení o vlastní neomylnosti a víře, že jedině velké vize stojí za prosazení. To mělo své stinné a světlé stránky. Na jednu stranu se nechal titulovat jako „plukovník“, i když v žádné armádě nikdy nesloužil. Veřejně o sobě tvrdil, že je abstinent, ale v soukromí holdoval alkoholu a pod jeho vlivem trpěl paranoidními představami. V roce 1903 v jednom ze záchvatů polovičního šílenství málem zastřelil manželku. Ta přežila, ale přišla o oko. Soud Griffithe poslal na dvě léta do vězení v San Quentinu a nařídil mu ústavní protialkoholní léčbu. Manželka se s ním rozvedla a on zůstal už do smrti sám. Právě takové dramatické zvraty v osobním životě ho zjevně trochu paradoxně inspirovaly k záměru vybudovat v „jeho“ parku  hvězdárnu. Astronomie byla totiž Griffithovým životním koníčkem. Když se jednou v jiné hvězdárně na Mount Wilson podíval na hvězdnou oblohu Haleovým zrcadlovým teleskopem o průměru 1,5 metru, nedalo mu to spát. Podle oficiální verze Griffithovy hvězdárny si v tu chvíli uvědomil, že takový pohled do nebes může zásadně změnit úhel pohledu člověka i na okolní pozemský svět. Rozhodl se umožnit stejný prožitek co nejširší veřejnosti a tak se zrodil nápad vybudovat v parku hvězdárnu a planetárium.

Posmrtný dar městu a světu

V té době už ale Griffith J. Grifith začínal cítit, že mu neslouží zdraví a že zřejmě takový cíl neuskuteční za svého života. Pamatoval na to ve své poslední vůli. Když v roce 1919 zemřel, převzala správu nad jeho jměním nadace. Hvězdárna byla nakonec postavená v letech  1933 – 1935 ve stylu art deco podle návrhu architekta Johna C. Austina, který mimochodem navrhl i zmíněnou losangeleskou radnici. Byl to jeden z mnoha projektů, na které v době hluboké krize přispěla federální vláda prezidenta Franklina Delano Roosevelta ve snaze povzbudit hospodářský růst a svým způsobem také zvednout morálku Američanů. Výsledkem je skutečný architektonický klenot, přístupný nejširší veřejnosti.

Okno do nebes s exkluzivním výhledem na Los Angeles

Oficiálním hlavním úkolem Griffithovy hvězdárny a planetária je přispívat k poznání vesmíru. Najdete v něm Foucaultovo kyvadlo, můžete juknout do zrcadlového teleskopu o průměru 305 milimetrů. Velmi oblíbená je také efektní prezentace Teslova transformátoru, i když se studiem vesmírné oblohy až tak moc nesouvisí. Největší atrakcí je ale nakonec elegantní budova samotná a výhledy z teras v jejím okolí. Není náhodou, že ji mají v oblibě filmaři: objevila se už v padesátých letech v jedné z klíčových scén snímku Rebel bez příčiny s Jamesem Deanem. Natáčely se u ní ale desítky jiných filmů a v posledních letech ji asi nejvíc zviditelnila taneční scéna v oskarovém muzikálu La La Land z roku 2016. Máte-li štěstí, den je jasný a smog není příliš hustý, dají se od ní pořídit skvělé panoramatické záběry vzdáleného trsu mrakodrapů v centru města, stejně jako nepříliš vzdáleného nápis HOLLYWOOD. Není divu, že je vedle Universal Studios, Chodníku slávy nebo pláží v Santa Monice Griffithova hvězdárna jedním z míst, které většina návštěvníků Los Angeles nechce v žádném případě vynechat. Má to jenom jednu stinnou stránku, na kterou se radím před návštěvou duševně připravit: množství turistů hlavně o víkendech znamená problém s parkováním a  ztížený pohyb po místech, odkud je nejlepší výhled. Ale nemá smysl si tím nechat kazit cestovatelský zážitek. Podobné je to koneckonců na všech turisticky zajímavých místech po celém světě.