Dr. Wernher Magnus Maximilian svobodný pán von Braun byl konstruktér německých a později amerických raket. Zkonstruoval kromě jiných raketu V-2, kterou Německo ostřelovalo Londýn, či Saturn V, který vynesl první lidi k Měsíci.

Po 2. světové válce von Braun pracoval pro Spojené státy na výrobě balistických raket. V roce 1950 se von Braunův tým přesunul do Redstone Arsenal nedaleko Huntsville v Alabamě, kde pracoval na vývoji armádní balistické střely středního dosahu, později známé jako PGM-11 Redstone.

TIP: Počátky americké kosmonautiky: Američané těsně druzí

V roce 1956 byla pod von Braunovým vedením založena agentura ABMA (Army Ballistic Missile Agency), kde pokračovaly práce na raketách Redstone. Na základě střely Redstone byla postavena raketa Jupiter-C, jejíž další modifikací vznikla raketa Juno I, která vynesla první americký satelit Explorer I. Tento úspěch von Braunova týmu vrátil USA sebedůvěru a podnítil další kosmický výzkum. Na úspěch Juno I navázal von Braun vývojem Juno II, která byla postavena na základě rakety PGM-19 Jupiter.

V roce 1960 přešel jeho raketový výzkumný tým z Army Ballistic Missile Agency pod správu nově vzniklé civilní agentury NASA, pro kterou později sestrojil raketu Saturn V, která například mimo jiné pomohla Američanům dobýt Měsíc.

Pacient s akutní lymfoblastickou leukémií podstoupil chemoterapii a následně i transplantaci kostní dřeně. Dárcem kostní dřeně byla jeho vlastní sestra. Zákrok, který pacientovi zachránil život, mu ale přinesl i nečekané komplikace.

Nedlouho po operaci se totiž u muže projevila stejná nemoc, jakou trpěla i jeho sestra - alergie na kiwi. Vše nasvědčuje tomu, že pacient získal tuto alergii od sestry, jako nezamýšlený vedlejší efekt transplantace její kostní dřeně.

Podle odborníků se podobné případy občas objeví. Vědci teď ale vůbec poprvé spolehlivě potvrdili, že za přenos alergie zodpovídají buňky přenesené od dárce. Dříve totiž nebylo jasné, jestli v tom nehrají roli jenom přenesené protilátky.

Případ přenesené alergie tak ve svém důsledku možná pomůže dalším pacientům. Vědci doufají, že jim pomůže objasnit, jak vlastně vznikají alergie a jakým způsobem bychom je v budoucnu mohli léčit.

Nejstarší syn Maxmiliána II. a Marie Španělské se kolem svých osmnáctých narozenin zajímal jen o lov, míčové hry, ženy a koně, což je pro mladého muže poměrně typické a ničím neobvyklé. Teprve později a velmi zvolna začínal obracet svou pozornost také k astrologii a magii. 

Mladý melancholik

Soudobý pozorovatel jej roku 1579 popsal: „Rudolf byl daleko více flegmatické a mírné povahy nežli cholerik, více ostýchavý než smělý, a především melancholický.“ Poslední slovo je klíčové! Melancholie, to byla typická choroba slavných a mocných oné doby. Její hlavní komponentou bylo psychické strádání pacienta. Ale sama tato stránka není výlučná, spojovala se zpravidla i s obtížemi či tělesnými projevy. Naznačená propojení duševního s tělesným se nevyhnulo ani Rudolfovi II., v jehož případě šlo o spojení psychických problémů a potíží s žaludkem. Poprvé se vyskytly v roce 1578, nejtěžší krize pak vypukla u osmačtyřicetiletého panovníka v září roku 1600 a jeho potíže se stabilizovaly teprve po roce 1607.

Chorobou poznamenaná vláda

Jeho potíže dosáhly takového stupně, že se před Vánocemi roku 1580 hovořilo o panovníkově brzké smrti. Desetičlenné lékařské koncilium vydalo vcelku jednoznačnou diagnózu: melancholie. Teprve počátkem roku 1581 se začal panovníkův zdravotní stav zvolna lepšit a v průběhu roku se Rudolf začal postupně uzdravovat. Bylo to období, kdy se podstatně přetvořila Rudolfova povaha, přičemž nebylo pochyb, že šlo o akutní melancholický stav, který zanechal na jeho psychice vážné a trvalé stopy. Mezi ně patřila například s léty zesilující nechuť k vystupování na veřejnosti, k různým veřejným jednáním či audiencím.

Jistě se ptáte, jakou chorobou to vlastně císař Rudolf II. doopravdy trpěl? Těžko říci, co autor, to názor, snad trochu více shody nacházíme pouze v rovině střídání euforie a ochablosti. Měl rovněž velký strach z toho, že bude zavražděn. Je patrné, že některé myšlenkové pochody, které se odehrávaly v panovníkově hlavě, jsou jen těžko pochopitelné a při vší střízlivosti v jejich posuzování se nemůžeme zbavit dojmu, že se nejednalo o zdravého člověka. 

Dvojice ledových obrů – Uran a Neptun patří k nejméně probádaným planetám naší Sluneční soustavy. Jediným návštěvníkem ze Země, která se k oběma planetám přiblížila, byla v 80. letech sonda Voyager 2. NASA nyní pracuje na plánu, který by to měl změnit.

Mark Hofstadter z JPL dostal za úkol navrhnout cíle nové vesmírné mise k Uranu a Neptunu. Základní zadání by mělo být hotové ještě během letošního roku, přičemž start mise je předběžně plánovaný mezi léty 2023 a 2035.

Uran a Neptun: Unikátní dvojjediná mise

V případě, že bude mise realizována, půjde podle Hofstadtera vůbec nejnákladnější akci v dějinách vesmírného průzkumu a nejen kvůli obří vzdálenosti, která nás od obou planet dělí. Kvůli nepříznivému postavení obou planet není v současné době možné použít jedno řešení, které by putovalo mezi Uranem a Neptunem a obsáhlo tak výzkum obou planet. Hofstadterův tým proto pracuje s možností, vyslat ke každé planetě jednu kosmickou loď přičemž obě by startovaly v rámci jedné mise. Šlo by o naprostý unikát - takové řešení nebylo nikdy v minulosti použito. 

Přestože mise k Uranu a Neptunu není primárně svázána s raketou SLS, tým Marka Hofstadtera její využití zvažuje. Přeci jen půjde o nejvýkonnější nosič všech dob.

TIP: Fakta o měsících Uranu: 216 let hledání a nových objevů

V následujících měsících bude vědecký tým pracovat na zadání – je třeba stanovit cíle mise. Jakmile bude hotový základní koncept, přijde na řadu druhá fáze – návrh konkrétních vědeckých řešení. Co by chtěla NASA na obou planetách zkoumat by mělo být jasné na podzim tohoto roku.

Připadá vám představa města plovoucího na hladině oceánu jako science fiction? Podle institutu The Seasteading Institute (TSI) se nezávislá lidská obydlí objeví v mezinárodních vodách už ve dvacátých letech tohoto století. Samotný institut už na tom intenzivně pracuje. Nedávno odstartoval projekt Floating City Project, zastřešující soutěž návrhářů architektonického designu. Cílem soutěže je nalézt řešení pro plovoucí města s udržitelným provozem.

Lidé z institutu TSI se domnívají, že by se právě takové plovoucí komunity mohly stát řešením celé řady problémů, kterým teď lidstvo čelí. Ekologicky šetrná plovoucí města by zlepšila situaci se znečištěním prostředím, odlehčila přelidnění a odpověděla na obavy ze stoupající hladiny oceánu.

Život na hladině oceánu by měl ale samozřejmě své stinné stránky. Mezi vodní hladinou a pevnou půdou pod nohama je podstatný rozdíl, počasí na moři nebývá jen prázdninové a v posledních letech se právě v oceánu objevují konflikty mezi sousedními země, které mohou přerůst v nepříjemně horkou lokální válku.

Gravitační mapy představují pro vědce totéž co pro lékaře rentgenové snímky – umožňují jim vidět důležité neviditelné souvislosti. Přestože je na Zemi i na Marsu gravitace všudypřítomná, rozhodně není konstantní – v různých místech se intenzita gravitační síly liší. Z gravitační mapy jsou vědci schopni například vyčíst, proč jsou některé části planety spíše ploché a jiné naopak výrazně zvrásněné. Nová gravitační mapa Marsu vznikala dlouhých 16 let a je výsledkem společného úsilí sond Mars Global Surveyor, Mars Odyssey a Mars Reconnaissance Orbiter.

V březnových dnech roku 1420 se husité přemísťovali z Plzně do nově vznikajícího hradiště na hoře Tábor. Když ale míjeli Strakonice, doslechli se o nich tamní johanité, kteří se jali nepřítele pronásledovat. Ke střetu, v němž se projevila mistrovská taktika Jana Žižky, došlo 25. března 1420.

TIP: Obrana za vozovou hradbou: Mistrovská taktika Jana Žižky

Když se k Žižkovi dostaly zprávy o blížícím se útoku, rozhodl se využít kvalit, které terén okolo Sudoměře nabízel. Zvolil výhodné postavení na malé vyvýšenině, k níž byl přístup pouze přes úzkou šíji mezi rybníky Markovcem a Škaredým. Muži mezitím srazili selské vozy v pevnou hradbu, za kterou se ukryli ženy s dětmi a střelci s kušemi. Odtud sledovali, jak se k nim blíží dva zástupy, které tvořili strakoničtí rytíři a katoličtí šlechtici přezdívaní „železní páni“. Početní výhoda ale nebyla spojeným vojskům nic platná. Byli to husité, kdo si připsal na vrub vítězství.

Hladomor, válečné útrapy a vysoká robotní povinnost si vybraly svou daň. 24. března 1775 přitáhl houf sedláků k chlumeckému zámku ve snaze dovolat se svých práv.

Za všechno přitom mohla obyčejná fáma! Mezi poddaným se začalo šuškat, že Marie Terezie vydala Zlatý patent, kterým zrušila nejen robotu, ale dokonce nevolnictví! Rozzlobený lid se rozhodl „zatlačit“ na své pány, kteří ho před ním měli údajně držet v tajnosti.

TIP: Smlouva člověčenství: Kdy se v českých zemích objevilo nevolnictví?

Cestou k zámku Karlova koruna ničili sedláci vše, co jim přišlo do cesty. Před zámkem se ale setkali s vojáky, kteří je zahnali k rybníku. Druhý den ale museli rozzuřenému a mnohem početnějšímu davu čelit znovu! Rebelie skončila až 26. března. Několik sedláků se utopilo, pár jich bylo dokonce zastřeleno a na dvě stě osob zajato. A zbytek? Ten se rozutekl po okolí.