Obyčejní námořníci se svým kapitánem - tak by mohla dobová fotografie na první pohled působit. To by ale v jejím středu nesměl zaujímat čestnou pozici Jan Orth. Pod tímto pseudonymem se totiž neskrýval nikdo menší než vzpurný člen habsburského domu!

Ve skutečnosti se jednalo o rakouského arcivévodu Jana Salvátora Toskánského, jehož původ sahal k toskánské linii praděda Leopolda. Bystrý a horkokrevný mladík zahájil kariéru dle očekávání svého rodu. Krátce po dvacátém roku zamířil do vojenských služeb monarchie, kde neváhal vystřídat nejrůznější stanoviště stejně jako podrobit armádu kritice. Pro svou povahu a liberální názory byl dobrým přítelem korunního prince Rudolfa a trnem v oku jeho císařskému otci. Díky svému temperamentu ale neváhal jednat. Když už měl strnulého života starého režimu dost, vzdal se všech titulů a pod novým jménem Jan Orth vyrazil vstříc novým zítřkům. Aby mohl nadechovat nově nabyté svobody co nejplnějšími doušky, rozhodl se vypravit na cesty do vzdálených krajů. Jeho cílem i osudem se stala Jižní Amerika. Poslední zprávy o bývalém arcivévodovi jsou datovány k červenci 1890, poté jeho loď i posádka zmizely. Přestože nejpravděpodobnější teorie hovoří o tom, že se plavidlo ztratilo během bouře u mysu Horn, zavdala neobjasněná událost podnět k diskuzím a fantastickým teoriím.

Anne byla nejmladší ze slavného rodinného klanu sester Brontëových, stejně pohledná i neméně talentovaná. Přesto stál benjamínek, narozený 17. ledna 1820, po celý život v pozadí, odkud sledoval literární úspěchy Charlotte a Emily, zatímco o jeho práci nejevili nakladatelé zájem.

TIP: Ženy v mužských šatech: Aby se prosadily, musely se stát muži

Ve své tvorbě se Anne zaměřila především na nelehké ženské osudy. Tato pochmurná tematika jí nebyla cizí - matka zemřela jen rok po jejím narození, další dvě sestry podlehly tuberkulóze už v dětství a stejně tak ona spolu s Charlotte a Emily bojovaly s plicními neduhami. Definitivní zvrat v jejím životě znamenala smrt bratra Patricka Branwella, kterému se stala osudným láska k alkoholu. Ještě než se její zdraví podlomilo docela, stihla se Anne inspirovat jeho osudem, který promítla na stránky svého posledního románu The Tenant Of Wildfell Hall. Zemřela roku 1849 na pobřeží svého milovaného Scarborough, kam se odjela léčit z tuberkulózy.

Jen málokdo si umí představit odhodlání a sílu, které v sobě objevil sotva dvacetiletý student Jan Palach, když se 16. ledna 1969 rozhodl vystoupit proti sovětské okupaci a potlačování národních svobod, které nastaly po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Už při studiu na mělnickém gymnáziu se projevil jeho smysl pro spravedlnost. Nesnášel křivdu, zastával se slabších a neváhal se zapojit do nejrůznějších diskuzí. S tímto základem započal svá vysokoškolská studia v Praze, kde ho zastihla invaze spřátelených států Československa. 21. srpen 1968 pro něj byl symbolem násilí, se kterým se nedokázal vnitřně smířit. Ještě více ho ale zasáhla letargie, do níž začali lidé stále více upadat.

TIP: Ryszard Siwiec se upálil na protest proti okupaci Československa

16. ledna 1969 se Jan Palach rozhodl jednat. V horní části Václavského náměstí se na protest proti nečinnosti a útlaku polil hořlavinou a zapálil. Rozsah jeho zranění nebyl slučitelný s dalším životem. Přesto právě pohřeb, který se uskutečnil 25. ledna, vytáhl Československo alespoň na krátko z pasivity a stal se celonárodní manifestací proti okupaci.

Antarktida vždy nebývala zmrzlou pustinou. Ještě před pár desítkami milionů let to byl vzkvétající kontinent se zvlněnou krajinou, porostlý lesy a kypící životem. Dnes je tohle všechno skryto pod děsivým ledovým příkrovem.

Geologové zamrzlý svět postupně mapují a někdy tam objeví podivuhodné věci. Ve Východní Antarktidě, v Zemi princezny Alžběty, která leží u východního pobřeží, nedávno pod ledem našli ohromný systém kaňonů, který je podle všeho dlouhý přes tisíc kilometrů a místy přes kilometr hluboký.

Uvedené míry dělají z nově objevených kaňonů největší systém kaňonů na světě. Je dvakrát větší, nežli americký Grand Canyon. Pro definitivní potvrzení jejich prvenství bude ještě zapotřebí důkladnější geofyzikální průzkum Země princezny Alžběty, šťastní objevitelé jsou si ale už teď jistí v kramflecích.

Na vlastním těle si nelze nevšimnout, že penis a bradavky bývají oproti kůži na zbytku těla nápadně tmavší. Proč tomu tak ale je? Podle odborníků na kůži je to vlastně docela jednoduché. Mají v tom prsty pohlavní hormony, jako testosteron a estrogen. Právě pohlavní hormony totiž regulují aktivitu melanocytů, čili pigmentových buněk, které produkují pigment melanin, zodpovědný za barvu kůže.

TIP: Černá s bílými, nebo bílá s černými: Jakou barvu má zebra?

Produkce pohlavních hormonů se během života dramaticky zvýší v pubertě, a proto nám od pubert intimní partie tmavnou. Mladé dívky mají bradavky světlé, jak ale stárnou, tak jim bradavky tmavnou. A u chlapců je to velmi podobné.

Některé měly výšku víc než půl metru a používaly se pro ně kvanta nakoupených vlasů. Na blondýnky byly pořádány skoro hony po celé Evropě, protože za světlé vlasy se u parukářů platilo až 38 krát víc než za vykupované vlasy tmavé. 

Kadeřník? První muž u dvora!

Prvním oficiálním kadeřníkem u francouzského královského dvora byl Legros de Rumigny. V roce 1765 de Rumigny napsal knihu Art de la Coiffure des Dames, která pojednávala o kadeřnictví a zahrnovala obrázky účesů. Kniha byla bestsellerem mezi Francouzkami, a to nejen šlechtičnami a o její výtisk se praly dámy v celé Evropě. Jednou z jeho nejznámějších klientek byla Madame de Pompadour.

Osobním kadeřníkem Marie Antoinetty byl Léonard. Vytvářel složité účesy, které se tyčily až metr a půl nad hlavami nositelek. Sama královna Marie Antoinetta trávila mnoho času vymýšlením nejen neobvyklých šatů, ale i nových účesů. Vytvoření takového uměleckého dílo trvalo téměř celý den a proto se na hlavě nechávala několik dnů. Nejenže se tak velmi obtížně spalo, ale ve vlasech se množily vši. Oblíbeným módním doplňkem se proto stala drbátka a škrabátka. A účesy se pudrovaly taky proto, aby tam vši nelezly.

V neděli se chystá opět odstartovat raketa Falcon. Na rozdíl od posledního startu spojeného s velkolepým přistáním prvního stupně půjde tentokrát o původní verzi Falconu, označovanou jako v1.1. Ke startu má podle plánu dojít v neděli v 19:42 našeho času z Vandenbergovy základny (záložní startovací okno pro případ problémů či nepříznivého počasí je stanoveno na pondělí 19:31 SEČ). 

Úkolem Falconu bude vynést na oběžnou dráhu družici Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) Jason-3. Tato půltunová družice je společným projektem americké a francouzské kosmické agentury a má sloužit k topografickým měřením oceánů včetně výšky hladiny a vln.

Řízené přistání na moři

Vynesení družice ale nebude jediným úkolem Falconu. Pokud to počasí a okolnosti dovolí, budeme svědky dalšího pokusu o řízené přistání prvního stupně rakety – tentokrát ovšem nikoliv na zemi, ale na autonomní plovoucí plošině ASDA. 

Půjde o v pořadí již o pátý pokus o přistání na plovoucí plošině, jen dva z nich ale byly realizovány - pokus z 11. února 2015 byl odvolán pro nepřízeň počasí a pokus z 28. června 2015 skončil havárií rakety Falcon.

Úspěchem ale neskončily ani dva realizované pokusy - 10. ledna 2015 byl první stupeň během tvrdého dopadu na plošinu zničen, při druhém pokusu v dubnu 2015 se raketa po dosednutí na přistávací plošinu převrátila a explodovala. V pořadí pátý pokus má proběhnout v neděli, kdy se první stupeň Falconu pokusí přistát na plošině plovoucí přibližně 270 kilometrů na jih od Vandenbergovy základny.

Nedělní start Falconu v1.1 bude zároveň i jeho derniérou - napříště už by měl létat jen vylepšený a výkonnější Falcon v1.2 FT.

Poslední pokus o přistání Falconu na moři

Poslední pokus o přistání prvního stupně Falconu na plovoucí plošině se zdařil tak napůl – první stupeň na plošinu sice dosedl, kvůli vychýlení se ale převrátil.

Velmi neobvyklé nálezy hlásí zoologové z jižní Kaliforine – moře zde v posledních měsících vyplavilo několik jedovatých mořských hadů. Vodnáře dvoubarvého v těchto končinách přitom nikdo nespatřil již tři desítky let. Zoologové neobvyklý výskyt vodnářů připisují fenoménu El Niňo, který ohřívá vody Tichého oceánu. V důsledku El Niňa ubývá ve vodách jižního Pacifiku ryb a dravci se vydávají za potravou mnohem dále než dřív. Domovem vodnáře bývají tropické části Pacifiku a Indického oceánu, včetně pobřeží střední Ameriky, Havajských ostrovů, Japonska a východního pobřeží Afriky. 

Vodnář dvoubarvý se živí malými rybkami, které loví většinou u hladiny. Je sice prudce jedovatý, doposud ale nebyl popsán jediný útok vodnáře na člověka. Úřady přesto vydaly varování a radí lidem, aby se k hadům nepřibližovali.

Poslední výskyt vodnáře v oblasti severně od mexické Baja California byl podle zoologů zaznamenán v roce 1972. Jen za poslední měsíce evidují vědci výskyt šesti kusů tohoto jedovatého mořského plaza. 

Podle zoologů je zvláštní i chování hadů. Není totiž jasné, jakým způsobem a proč se objevují na plážích. Mořští hadi se na souši pohybují jen obtížně. Za nejpravděpodobnější příčinu vědci považují stres a neznámé prostředí. Svou roli také může hrát vyčerpání z dlouhé cesty.

Během druhé poloviny ledna se na obloze naplno objeví výrazná souhvězdí zimního nebe. Jde zejména o tzv. zimní G, které je vytvořeno z několika jasných astronavigačních hvězd nacházejících se v různých souhvězdích.

Nejvýše nad obzorem září hvězda Capella ze souhvězdí Vozky. Nalevo od ní Castor a Pollux, patřící do souhvězdí Blíženců. Směrem na jih (k obzoru) se dostaneme nejprve k Procyonu ze souhvězdí Malého psa a pak k nejjasnější hvězdě na noční obloze - Síriovi ve Velkém psu. Od něho zamíříme na severozápad k namodralému Rigelovi v Orionu. Přibližně na sever od něj se nachází v souhvězdí Býka oranžově zářící obr Aldebaran. Pro poslední hvězdu, tvořící na obloze písmeno G, musíme zpět do Oriona, kde se v jeho rameni nachází další jasná obří načervenalá hvězda Betelgeuse.

Po stopách planetárních mlhovina otevřených hvědokup

S dalekohledem můžete zkusit vyhledat i některé z méně známých skvostů zimní oblohy, třeba planetární mlhovinu Eskymák nebo otevřené hvězdokupy M35 a NGC 2158. Za Eskymákem (NGC 2392) se budete muset vypravit do souhvězdí Blíženců. Při jeho hledání můžete využít jasnou hvězdu Delta Geminorum. Pokud se od ní vydáte směrem na jihovýchod, spatříte ve vzdálenosti asi 2,4° nazelenalou okrouhlou skvrnku. Právě tak vypadá Eskymák v menších dalekohledech.

Dvojici otevřených hvězdokup M35 a NGC 2158 hledejte rovněž v souhvězdí Blíženců, tentokrát ovšem 2,5° severozápadně od stálice Eta Geminorum. Velmi nápadná je otevřená hvězdokupa M35, kterou spatříte na tmavé obloze jako mlhavou skvrnku dokonce i očima. NGC 2158 se nachází 15′ (úhlových minut) od jihozápadního okraje M35. Ačkoliv se v dalekohledu jeví jako menší a slabší, obsahuje výrazně víc hvězd a je také mnohem kompaktnější.

Nápadnější M35 se nachází téměř tři tisíce světelných let daleko a jde o mladou otevřenou hvězdokupu, jež vznikla asi před 150 miliony let. Drobná NGC 2158 je výrazně starší – astronomové se domnívají, že se mohla zformovat před dvěma miliardami let – a oproti M35 leží čtyřikrát dál. 

Na lovu bez dalekohledu

Zimní obloha ukrývá řadu objektů vzdáleného vesmíru, které spatříte i bez dalekohledu: třeba Velkou mlhovinu v Orionu (M42), otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády v souhvězdí Býka nebo otevřenou hvězdokupu Jesličky v souhvězdí Raka.

Východy a západy Slunce

20. ledna v 16:26 SEČ vstupuje Slunce do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety

Merkur – nepozorovatelný

Venuše – pozorovatelná na ranní obloze nad jihovýchodem

Mars – pozorovatelný na ranní obloze vysoko nad jihovýchodem

Jupiter – pozorovatelný ve druhé polovině noci

Saturn – pozorovatelný na ranní obloze nad jihovýchodem 

Uran – pozorovatelný v první polovině noci v souhvězdí Ryb

Neptun – pozorovatelný večer nízko nad jihozápadem v souhvězdí Vodnáře

Úkazy na nebi

19. ledna – setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze nad západem

25. ledna – Měsíc nedlouho po svém úplňku dostane do blízkosti jasné astronavigační hvězdy α Leo (Regulus) v souhvězdí Lva

27. ledna – setkání Měsíce a Jupitera na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Od konce války ve Vietnamu uplynulo 40 let. Identita milionů obětí bojů ale i přesto zůstává neznámá. Jejich pozůstatky se postupně rozkládají a za nějaký čas už jejich určení nebude vůbec možné. Vietnamští vědci se proto rozhodli spustit největší projekt masové identifikace lidí v historii.

Najmuli si německou společnost Bioglobe, která by jim měla tento projekt uskutečnit. V únoru (2016) spustí první část celé operace a do Hamburku odjede tým vietnamských badatelů. Jejich úkol bude vyškolit se v používání metody analýzy DNA, kterou vyvinula společnost Qiagen.

Tato metoda je speciálně nastavena pro získání DNA z materiálu, který byl 40 let zakopán ve vlhkém tropickém klimatu Vietnamu. Vědci budou zároveň sbírat i vzorky DNA Vietnamců, díky nimž budou jednotlivé mrtvé identifikovat.