Novozélandská společnost Perpetual Guardian, která podniká v oblasti svěřeneckých fondů a územního plánování, nechala svých 240 zaměstnanců dva měsíce chodit do práce jen čtyři dny v týdnu. Platila jim ale za pět. Experiment, který proběhl během letošního března a dubna, poté pečlivě vyhodnocovali odborníci z Aucklandské technologické univerzity.

TIP: Až nás nahradí chytré stroje: Skladníci, prodavači, novináři i úředníci v ohrožení

Jejich závěry ukázaly, že méně může být opravdu více. Produktivita práce během zkráceného pracovního týdne byla srovnatelná, nebo vyšší s výkony před začátkem experimentu. Míra stresu byla u zaměstnanců nižší o 7 %. Nejvýrazněji se zkrácená pracovní doba projevila v přístupu zaměstnanců – nalézt rovnováhu mezi pracovním a osobním životem zvládalo 78 % zaměstnanců, což je o 24 % víc než před začátkem experimentu. Nejde zdaleka o první experiment – velmi podobně dopadl v roce 2015 i pokus ve švédském domově důchodců 

Podle zakladatele společnosti Perpetual Guardian Andrewa Barnese skončil experiment celkovým úspěchem a závěry nyní hodlá předat správní radě. Výsledkem by tak mohl být trvalý čtyřdenní pracovní týden.

Do startu mise Evropské kosmické agentury ExoMars 2020 zbývají už jen dva roky. Přesto ale průzkumný rover této mise stále ještě nemá své jméno. Agentura ESA je si toho vědoma a hodlá to v dohledné době změnit.

Britský astronaut Tim Peake před pár dny na letecké přehlídce Mezinárodní aerosalon ve Farnborough oficiálně vyhlásil začátek soutěže pro veřejnost, jejímž cílem je najít vhodné jméno pro rover mise ExoMars.

Jméno pro rover 

Proč vlastně tolik námahy kvůli jménu pro robota? Podle odborníků jsou jména roverů marťanských misí velmi důležitá. Výběr vhodného jména je významnou součástí příprav na let k rudé planetě. Ať už se robotický průzkumník jmenuje Viking, Sojourner, Spirit, Opportunity nebo Curiosity, právě to jméno mu dodává unikátní identitu.

TIP: ESA vyzkoušela obří padák pro přistání na Mars: V průměru měří 35 metrů

Soutěže se může zúčastnit kterýkoliv občan členského státu ESA, tedy i občané České republiky. Lidé mohou navrhovat jméno roveru do 10. října 2018, kdy se soutěž uzavře a ESA rozhodne o vítězi. Kromě popularity bude cenou pro vítěze i zajímavý dárek – výlet pro 4 osoby do Stevenage ve východní Anglii, kde připravují rover mise ExoMars pro cestu na Mars.

Pokud se chcete do výběru nového jména zapojit i vy, hlasujte na stránce events.airbus.com.

Grafen dnes najdete takřka všude – používá se odsolování mořské vody, v medicíně a díky svým vlastnostem našel uplatnění i při vývoji superodolných kondomů. Bylo tedy jen otázkou času, kdy tento materiál budoucnosti najde své využití v textilním průmyslu.

Ochutnávka z budoucnosti

Překvapením vlastně není ani skutečnost, že jedním z prvních, kdo s oblečením využívajícím grafen přišel, je britská společnost Vollebak, která má v tomto oboru na svém kontě již několik podivuhodných zářezů. Z produkce Vollebak pochází například svítící sportovní bunda Solar Charged Jacket, řada hi-tech běžeckého oblečení Black Light nebo nezničitelná mikina vyrobená z kevlaru.

TIP: Nové materiály: 5 supertextilií budoucnosti

Novinkou bratrů Tidballů, kteří za značkou Vollebak stojí, je Graphene Jacket a je to… ano, bunda z grafenu. Kromě použitého materiálu (nejde o výrobek z grafenu, nýbrž o textilii pokrytou tenkou grafenovou vrstvou) ale zatím není úplně jasné, co svému nositeli grafenová bunda přinese. 

Lze předpokládat, že bunda bude skutečně odolná, velmi lehká a dost možná i voděodolná. Známá zatím není ani její cena, jisté je, že o nepůjde o žádnou levnou konfekci – pro srovnání: cena „stoleté mikiny z kevlaru“ se aktuálně pohybuje okolo 8 tisíc korun. S mírnou nadsázkou tak lze říct, že Graphene Jacket je svého druhu vědeckým a sociálním experimentem – první vlaštovkou a hozenou rukavicí. Zdá se, že se máme na co těšit...

Stárnutí se většinou pozná na první pohled. Na obličeji se objevují vrásky a vypadávají vlasy. Kdo by nechtěl tenhle nepříznivý proces zvrátit? Zajímavou možnost nabízí nový výzkum amerických vědců.

V experimentech na laboratorních myších se jim podařilo potvrdit, že ve stárnutí kůže a také ochlupení hrají klíčovou roli mitochondrie a jejich DNA. Vědci si vychovali geneticky upravené myši, kterým postupně odebírali anebo opět navraceli DNA do těchto energetických organel kožních buněk.

TIP: Léčba stárnutí pomocí kmenových buněk na lidech zabrala

Když myši přicházely o DNA mitochondrií, objevily se u nich vrásky a ztrácely chlupy, stejně jako vitalitu a čilost. Po doplnění DNA mitochondrií se ale myším vrásky opět vyhladily, srst dorostla a myši se měly čile k světu. Mitochondrie a jejich DNA by se teď mohly stát základem pro nové léky a léčebné postupy, které by mohly navracet mládí. Vyhráno ale ještě zdaleka není - většina dřívějších postupů, které se osvědčily u zvířat, se nakonec ukázaly pro člověka nepoužitelné nebo nedostatečně účinné.

První zmínku o sídle stojícím v těchto místech lze nalézt v dokumentech olomouckého biskupa Roberta z roku 1222. Tehdy se zde nacházela patrně gotická tvrz s dvorcem. Velká historie se tu však začala psát trochu později, koncem 13. století, kdy se držiteli Lednice a Mikulova stali Lichtenštejni původem ze Štýrska, tehdy ještě docela neznámý rod. Postupně ale, a to nejen chytrými sňatky, získali pozemky na obou stranách moravsko rakouské hranice, a tak se z rodu stal jeden z nejbohatších a  nejmocnějších v našich zemích! 

Z tvrze nádherným zámkem

V 16. století nechal snad Hartmann II. z Lichtenštejna zbořit středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17. století jej další generace proměnily v barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou. Dnešní vzhled Lednici vtiskla přestavba v letech 1846 až 1858. Držitel zámku Alois Josef  II. z Lichtenštejna, diplomat působící v dalekém Londýně, kam byl vyslán i na korunovaci královny Viktorie, tehdy pověřil architekta Jiřího Wingelmüllera: „Vídeň mě začala nudit, přestavte mé letní sídlo do té tolik moderní anglické gotiky a já budu pořádat své oblíbené letní slavnosti tady!“ V té době zámek slouží hlavně k reprezentaci a tak se není čemu divit, že jeho majitel chce jen to, co je nejvíc v módě! Pravidelně se na Lednici sjíždějí vzácní hosté z celé Evropy, kteří v nádherných sálech slaví a hodují celé dny i noci. 

Jen to nejlepší! 

V prvním patře zámku jsou soukromé apartmány, kde bydlí rodina a  služebnictvo. V druhém podlaží se pak nacházejí pokoje pro děti a jejich guvernantky. Všechny místnosti jsou, jak se sluší a patří, luxusně zařízeny a architekt nešetří ani na výzdobě interiérů: nechybějí drahé ozdobné klenby, štuky a vyřezávané stropy. V celém sídle jsou také pece, kterými se díky důmyslnému systému proudění horkého vzduchu místnosti vytápějí. Ani u toho ale architekti nekončí, na zámku Lednice jsou instalovány i jedny z prvních výtahů v historii!

TIP: Stavba s puncem orientu: Minaret v lednicko-valtickém areálu

K zámku přiléhá také skleník, kde se pěstovaly drahé exotické rostliny, a rozsáhlý park v anglickém a francouzském stylu plný romantických staveb. Za návštěvu zcela jistě stojí turecký minaret nebo maurská vodárna! A když i po tom všem budete mít stále chuť poznávat a obdivovat, zajděte do zámeckého podzemí. Tam se nachází grotta, umělá krápníková jeskyně, na niž se během budování použily i skutečné krápníky! 

V pátek nás čeká výjimečné vesmírné představení. Pokud nám bude přát počasí, uvidíme nejdelší úplné zatmění Měsíce 21. století. Mělo by trvat necelé dvě hodiny a Luna se po tu dobu zbarví do temně červené.

Výjimečné zatmění

V celém průběhu bude zatmění pozorovatelné z oblastí východní Afriky, západní poloviny Asie a z Indického oceánu. V Evropě, západní Africe, Atlantickém oceánu a také v Jižní Americe bude Měsíc v průběhu zatmění vycházet. Naopak pozorovatelům ve východní Asii, Austrálii a Oceánii během úkazu zapadne.

Čeští pozorovatelé přijdou pouze o jeho předehru v podobě počátečního polostínového úkazu a také o menší úsek následného částečného zatmění: To totiž začne ve 20:25 SELČ, zatímco Měsíc se nad jihovýchodním obzorem objeví až o 20 minut později. 

Zemský stín pak bude putovat od levého dolního k pravému hornímu okraji měsíčního kotouče a zcela se do něj Měsíc ponoří ve 21:30 SELČ, kdy začne úplné zatmění a potrvá až do 23:13 SELČ (střed úkazu připadne na 22:22 SELČ). Plný zemský stín poté začne z kotouče ustupovat směrem od jeho levého okraje a my budeme moct sledovat částečné zatmění, jež skončí 19 minut po půlnoci. Po něm bude následovat ještě velmi nenápadná polostínová fáze, která odezní v 1:29 SELČ.

TIP: Noc krvavého Měsíce: Nejlepší snímky zatmění Měsíce

Proč právě tohle zatmění bude tak dlouhé? Důvodem je skutečnost, že Měsíc v tentkrát prochází prakticky prostředkem stínu, který vrhá do vesmíru Země. Zároveň hraje roli i to, že naše planeta bude 27. července v nejvzdálenějším bodě dráhy od Slunce, a také Měsíc bude v nejvzdálenějším bodě dráhy od Země. Na příští podobně velkolepé zatmění si budeme muset počkat skutečně dlouho. 

Jak vlastně vznikla Sluneční soustava ve své dnešní podobě? Vědci se v poslední době domnívají, že se mladé Sluneční soustavě stalo něco zvláštního. Vedou je k tomu jisté skutečnosti, které jsou v rozporu s našimi představami o vzniku planetární systémů.

Například, ve vnější části Sluneční soustavy je méně hmoty, než bychom očekávali. Další záhadnou je, proč je Neptun o tolik hmotnější než Uran, i když je dál od Slunce. Záhadné jsou i oběžné dráhy mnoha objektů za oběžnou drahou Neptunu, které mají dost neobvyklé tvary.

Gravitace kolemjdoucí hvězdy

Vědci Max-Planck Institute a Queen's University se domnívají, že by vysvětlením mohl být průlet uprchlé hvězdy (anglicky runaway star), která se kdysi velkou rychlostí řítila v blízkosti Sluneční soustavy. Potvrzují to jejich simulace, jejichž výsledkem byla situace velmi podobná dnešní Sluneční soustavě.

TIP: Hvězda na útěku: Hubble pozoroval hvězdu vystřelenou před 540 lety

Uprchlá hvězda by při svém průletu zapůsobila na mladou Sluneční soustavu svou gravitační silou a změnila tím strukturu našeho planetárního systému. Ovlivnila by jak rozložení hmoty ve Sluneční soustavě, tak i oběžné dráhy těles Kuiperova pásu a uspořádání Uranu s Neptunem.

Když se řekne levandule, každému se vybaví Provence s rozlehlými poli plnými purpurových květů, na které se usmívá azurově modrá obloha. Pomyslný symbol oblasti je nejen krásný, ale zároveň velmi užitečný. Po staletí je oblíbený pro svou vůni, ale užívá se také v lékařství, a dokonce má i uklidňující účinky. Výrobky z levandulových květů si tak našly cestu téměř do každé domácnosti na světě. 

Univerzální rostlina 

Věhlas levandule sahá do hluboké historie: První zmínky o ní jsou staré přes dva a půl tisíce let a pocházejí z Persie, kde ji zapalovali v místnosti s nemocným, aby „vyčistili“ vzduch. Staří Egypťané ji používali při mumifikaci a Arabové s ní ochucovali jídlo nebo z ní míchali parfémy. O antitoxických vlastnostech levandule věděl mimo jiné také pontský král Mithridates, který z této rostliny v 1. století př. n. l. připravoval lék proti hmyzímu štípnutí jménem thériaque.

Znali ji také staří Řekové, kteří její olej používali v medicíně. První písemná zmínka o léčení levandulí pochází z roku 77 n. l. a zapsal ji řecký lékař a botanik Pedanius Dioscorides. Zmiňuje mimo jiné úlevy při poruchách trávení, bolestech hlavy a krku a aplikaci při čištění ran, popálenin či kožních nemocí. Staří Římané používali levandulové květy k provonění svých oděvů a také se v nich rádi koupali. Právě tato kratochvíle přinesla rostlině její jméno. Slovo „levandule“ je totiž odvozeno z latinského „lavare“, což znamená „umývat“ nebo „mýt se“. S římskými vojáky se levandule dostala až do Provence, která se stala první římskou provincií mimo Itálii; ostatně jméno Provence je odvozeno právě z latinského slova pro označení provincie – „provinciae“.

Květy proti moru

Ve středověku mnozí lidé věřili, že se mor šíří výpary, a levandulové květy rozhazovali po zemi a pálili je na ulicích nebo v nakažených domácnostech. Dnes už víme, že hmyz nesnáší vůni levandule, a protože mor přenášely krysí blechy, levandule nakonec opravdu pomáhala.

Nejstarší zmínka o pěstování levandule ve Francii pochází z roku 1371 – v Burgundsku byla součástí bylinkových zahrad apatykářů. Jedna z prvních vědeckých prací o léčivých účincích této rostliny byla sepsána na slavné univerzitě v Montpellieru. Do moderní doby uvedl levanduli francouzský zakladatel aromaterapie René-Maurice Gattefossé, který po náhodném ošetření spáleniny pomocí levandulové silice zjistil, že se rána rychle hojí a nezůstávají po ní jizvy.

Ruku v ruce s chudobou

Přestože divoká levandule roste po celé Provenci, pro další zpracování se začala pěstovat výhradně na plantážích a ta nejkvalitnější pochází z Horní Provence. Pravá levandule totiž prospívá v nadmořské výšce 600–1 600 metrů a tuto podmínku splňuje právě malebná kopcovitá krajina s hlubokými kaňony, kterými se táhne pohoří Lure. 

Provence byla původně chudý kraj – dokonce i ony téměř nekonečné levandulové porosty, které dnes pokrývají náhorní planinu v předhůří Alp (Plateau de Valensole), jsou výsledkem dvou trendů doznívajícího 19. století, pod nimiž se podepsala nouze. V první řadě šlo o stěhování do měst, od nichž si původní obyvatelé Horní Provence slibovali lepší život. Jejich opuštěná pole pak pustla a nakonec je porostla nenáročná levandule. Paralelně s odlivem obyvatelstva do měst narůstala poptávka po parfémech a kosmetických prostředcích, jejichž součástí byla právě tato purpurová rostlina.

Objeveno v poli zmaru

Ve 20. letech 20. století proto vznikly první velké plantáže a levanduli lékařskou začal pozvolna nahrazovat kříženec lavandin, který má výraznější barvu i vůni a obsahuje větší procento éterických olejů: Obecně se udává, že zatímco na litr esenciálního oleje je třeba 130 kilogramů květů pravé levandule, lavandinu stačí jen 40 kilo.

Tuto hybridní rostlinu produkovalo několik pěstitelů, z nichž nejúspěšnější byl jistý pan Grosso z Goultu v Luberonu. Ten v 60. letech během tzv. velkého úhynu levandulí objevil na svém docela mrtvém poli jedinou kvetoucí rostlinu, kterou pojmenoval po sobě a začal ji množit. Díky své produktivitě a odolnosti vůči škůdcům dnes roste na Plateau de Valensole téměř výhradně „Grosso“. Pravá levandule lékařská, kterou poznáte podle mnohem méně pravidelného porostu, se stala výsadou jen několika nevelkých, většinou těžce přístupných horských lokalit. 

Levandulové měsíce

Nejvíce levandule roste v oblasti Alpes-de-Haute-Provence, tedy v Provensálských Alpách. Například Plateau de Valensole je jedním z krajů, jehož jediným bohatstvím je právě levandule, která na počátku 20. století dokázala zabránit jeho naprostému vylidnění. Valensole je „hlavním městem“ náhorní roviny a během levandulových měsíců se z vesničky stává živé a rušné místo. V okolí obce se navíc nachází osm továren na destilaci rostliny, jejichž osazenstvo je většinou velmi ochotné a zasvětí turisty do tajů své práce.

Dalšími zajímavými oblastmi jsou Les Baronnies, údolí řeky Rhôny a Plateau de Vaucluse. Nedaleko od poslední jmenované se dokonce nachází muzeum levandule Musée De La Lavande, jež bylo otevřeno v roce 1991 a jehož útroby zdobí mimo jiné nejrozsáhlejší sbírka měděných destilačních přístrojů na světě.

V doprovodu mechu a kumarinu

Vedle léčivých a uklidňujících účinků je levandule vyhledávána jakožto jedna z nejdůležitějších složek pro výrobu téměř všech francouzských parfémů. Ten nejstarší se jmenuje „Jicky“ a stvořil jej Aimé Guerlain v roce 1889. Jde o nejletitější dosud vyráběnou vůni značky Guerlain. Zároveň se o něm mluví jakožto o prvním parfému v historii, v němž se pojí přírodní s uměle vyrobenými přísadami. Jicky se stal jednou z přelomových vůní nového trendu zvaného „fougérová kompozice“, jíž dominují tóny levandule, mechu a kumarinu (rostlinný toxin).

TIP: Vůně rudých tulipánů: Pravá kolínská pochází pouze z Kolína nad Rýnem

V roce 1932 parfémář Caron vytvořil novou vůni pro muže nazvanou Pour Un Homme („pro muže“), v níž zkombinoval levanduli s velmi sladkými tóny vanilky a pižma. Také tento parfém se vyrábí dodnes… Levandule, jak psal Jean Giono, je zkrátka duší Provence a na její olej Francie dokonce v 80. letech 20. století aplikovala zvláštní ochrannou značku AOC (appellation d’origine contrôlée – „kontrolované označení původu“), která se do té doby užívala jen pro víno. 

Poblíž australského Rockhamptonu má vzniknout obří jezero s generátorem surfařských vln. O jejich produkci se postará hydraulická věž stojící ve středu jezera. Unikátní zařízení má za hodinu vyprodukovat až 2 400 vln různých tvarů a velikostí. Ty největší mají dosahovat výšky okolo 2,4 metru.

TIP: Surfování na divoké vlně v centru Mnichova

Surf Lakes, jak se nově vznikající projekt jmenuje, bude zároveň sloužit jako technologický demonstrátor pro případné zájemce a investory z dalších koutů světa. A zájem je prý velký – na předváděcí akci se chystají zástupci z USA, Asie, Evropy, Blízkého východu nebo třeba Brazílie. První jízdu na umělých vlnách by si zde měli již během září vyzkoušet mistři světa a australské legendy surfařského sportu Mark Occhilupo a Barton Lynch.

Když astronauté NASA Neil Armstrong a Buzz Aldrin v červenci 1969 přistáli na Měsíci, vztyčili tam mimo jiné i americkou vlajku. Takový akt je přitom v bouřlivé historii planety Země tradičně považován za prohlášení nároku a zabrání nové plochy ve jménu země, které vlajka přináleží.

K dobytí Měsíce došlo v politicky horké době, kdy spolu tehdejší velmoci soupeřily ve velkolepém vesmírném závodě. A přistání na Měsíci je považováno za americké vítězství v tomto prestižním klání. Pokud by si USA tehdy vehementně nárokovaly území Měsíce, mohlo to mít velké politické a mezinárodní důsledky, které se snadno mohly obrátit proti americkým zájmům. 

Měsíc a Kosmická smlouva 

Právník specializovaný na vesmírné právo Frans von der Dunk z Univerzity v Nebrasce potvrzuje, že se ceremoniálem vztyčení americké vlajky Měsíc zcela určitě nestal územím USA. Nezamýšlela to ostatně ani NASA, ani americká vláda.

Odpověď na otázku po vlastníkovi Měsíce je ve skutečnosti zahrnuta v takzvané Kosmické smlouvě (anglicky Outer Space Treaty), která upravuje základní právní rámec pro činnost států ve vesmíru. Spojené státy, Sovětský svaz a další země se v této smlouvě shodly, že Měsíc stává neutrálním a nemilitarizovaným územím, které patří všem pozemským států a není možné ho okupovat nebo si ho přivlastnit. Podobná pravidla platí například pro mezinárodní vody na Zemi. Měsíc tak má výjimečnou právní povahu – nesmí se na něm testovat žádné zbraně, nikdy se tu nebudou provádět vojenské manévry ani se na něm nebudou stavět vojenské základny.

Smlouva upravující práva k Měsíci vznikla před 51 lety - 27. ledna 1967 a podepsali ji zástupci tehdejšího Sovětského svazu, USA a Velké Británie. V platnost Kosmická smlouva vstoupila 10. října 1967, v průběhu dalších let ale byla několikrát upravována - ukázalo se například, že dodržování striktních pravidel by de facto znemožňovalo dopravu vzorků hornin z Měsíce na Zemi.

TIP: Těžba na asteroidech: Najdeme ve vesmíru zlato?

Kosmická smlouva ale neupravuje pravidla pouze pro Měsíc. Vyplývá z ní, že kosmický prostor patří celému lidstvu a jednotlivé státy si ho nemohou žádným způsobem přivlastnit. Odborným právnickým termínem pro tento stav je výraz rei communis omnium. Podle právnického slovníku to znamená „věc, která nepatří nikomu a jejíž užívání je společné všem“. Smluvní stát je také odpovědný za škody, které způsobí jeho kosmické objekty. Dohodu dosud ratifikovalo 107 zemí a dalších 23 ji zatím podepsalo.