Přestože je helium druhým nejběžnějším prvkem ve vesmíru (po vodíku), doposud jsme jej objevili jen v rámci naší Sluneční soustavy. Dostatek tohoto prvku se vyskytuje na Slunci a tvoří i podstatnou část atmosfér Jupiteru a Saturnu. U planet nacházejících se mimo naši Soustavu se to, i přes usilovnou snahu vědců, až doposud nedařilo.

První exoplanetou, u které vědci objevili helium, je tak WASP-107b, od níž nás dělí zhruba 200 světelných let. Množství vzácného plynu je v atmosféře této exoplanety ovšem enormní – podle vědců héliem nafouknutá atmosféra sahá do vzdálenosti desítek tisíc kilometrů od povrchu planety.

Extrémně nafouknutá atmosféra ovšem způsobuje únik plynů do vesmíru. Podle odhadů vědců zmizí během miliardy let 0,1 až 4 % celkové hmotnosti exoplanety v nenávratnu. WASP-107b je přitom podobně velká jako Jupiter, její hmotnost je ale jen osminová.

Objev podle vyjádření vědců demonstruje možnosti Hubbleova vesmírného teleskopu v infračerveném spektru při studiu rozsáhlých atmosfér exoplanet.

V sobotu 5. května by měl vyrazit na cestu k Marsu robotický modul InSight. Na rudé planetě bude jako první zařízení zkoumat vnitřní stavbu Marsu. InSight se ale na cestu nevydává úplně sám.

Planetární sondu budou doprovázet dva totožné cubesaty NASA, kterým konstruktéři přezdívají Wall-E a Eva, podle hlavních hrdinů animovaného filmu „Wall-E“ společnosti Pixar z roku 2008. Pokud doletí k Marsu, tak se stanou prvními cubesaty u jiné planety.

Wall-E a Eva poletí k Marsu

Oficiálně se cubesaty jmenují Mars Cube One (MarCO). Do vesmíru poletí InSight i cubesaty v nosné raketě Atlas V, která odstartuje z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii. Půjde o historicky první meziplanetární let ze západního pobřeží USA.

TIP: Mise do neznáma: Flotila cubesatů míří do přehlížené ignorosféry

Cubesaty Wall-E a Eva poletí k Marsu samostatně a měly by prolétnout kolem planety. Budou sice vysílat na Zemi data o sondě InSight, ta ale bude se Zemí komunikovat prostřednictvím jiných sond NASA na oběžné dráze Marsu. Klíčovým úkolem cubesatů je vyzkoušet tuto technologii za oběžnou dráhou Země a předvést, jak by se maličké sondy mohly uplatnit ve výzkumu Sluneční soustavy.

Kalifornie má odjakživa hodně proměnlivé podnebí. Střídají se tam horká suchá léta s vlhkými zimami. V poslední době to už ale zabíhá do extrému. Kalifornie zažívá trýznivá sucha, po nichž následují devastující záplavy.

Vědci jsou přesvědčeni, že jde jen o začátek. Kalifornie podle nich vstoupila do období střídání extrémů. Každých pár desetiletí tam mohou očekávat megazáplavy, které pravděpodobně poškodí vodní infrastrukturu.

TIP: Vítězství života: Údolí smrti v Kalifornii rozkvetlo nejvíce za poslední desetiletí

V Kalifornii doposud vzpomínají na Velkou potopu, která se odehrála v zimě roku 1862. Tehdy v Kalifornii a okolních státech po několika letech sucha několik týdnů nepřetržitě pršelo. Z údolí Sacramento Valley se stalo vnitrozemské moře a zahynuly tisíce lidí. Podle vědců se postupně zvyšuje pravděpodobnost, že k takové potopě dojde znovu.

Výstava Cosmos Discovery mapuje vývoj pilotovaných kosmických letů od počátků až do současnosti. Obsahuje přes 200 originálních exponátů z USA, Sovětského svazu a Ruska, reálné modely raket a raketoplánů, a také unikátní dobové dokumenty.

Návštěvníci na výstavě uvidí ruský Sputnik, Lajku i Gagarina. Nechybí americký lunární program Apollo ani ruský Lunochod. Je zde obrovský model americké rakety Saturn, část řídícího střediska v Houstonu a také originál ruské lodi Sojuz.

Pestrá je i přehlídka kosmických skafandrů. Největší pozornost upoutají originální exponáty z kosmických letů. Odborníci ocení originální část motoru F1 z americké rakety Saturn 5, která vynesla loď Apollo na Měsíc. Díky výstavě Cosmos Discovery tento motor poprvé opustil hranice USA. Nejnovějším exponátem výstavy je průchozí model ruské orbitální stanice MIR, ve kterém je opticky navozena atmosféra stavu bez tíže.

Výstavu Cosmos Discovery můžou fanoušci kosmonautiky v Brně navštívit až do 31. srpna.

Někteří autoři se domnívají, že plaménky v Japonsku už dříve rostly ve volné přírodě a později byly vyhubeny. Jisté je, že v tomto období se v tam začaly pěstovat v zahradách a zahradníci získali křížením první barevné mutace.

V roce 1837 rostliny poprvé přivezl do kontinentální Evropy Holanďan von Siebold, později následovaly sběry Roberta Fortuneho (1863). Teprve tyto sbírky poskytly dostatečný genetický potenciál pro vznik velkokvětých odrůd, jaké známe dnes. Okrasné plaménky se postupně rozšířily po celé Evropě a dnes je považujeme za tradiční rostliny selských zahrad. Ti, kdo chtějí plaménky vysadit na své zahradě, mají k dispozici několik set odrůd.

Botanické druhy plaménků měly své místo v medicíně, například indiáni používali C. ligusticifolia v malém množství při léčbě migrény. Tento druh, ačkoliv je jedovatý, sloužil i jako pálivé koření. Ohebné a pružné stonky liánovitých druhů byly někdy dostatečnou náhradou pletených provazů.

Plamének plotní (Clematis vitalba)

Po vinné révě jde o naši nejmohutnější liánu, která dorůstá délky pěti a více metrů. Dřevnatějící stonek může mít až 3 cm v průměru. Má lichozpeřené listy s dlouhými řapíky, které se dokáží otočit okolo podkladu, a tak přidržují rostlinu. Mléčně bílé, na vnější straně zelenavé květy voní podobně jako květy hlohu po trimetylaminu.

Výška: i přes 5 metrů
Barva květu: krémově bílá
Rozšíření: Středozemí, západní a střední Evropa, Turecko. Na východ po Ukrajinu a Kavkaz. U nás je původní na jižní Moravě, jinde zplanělý.
Ekologie: lužní lesy, křoviny podél vodních toků, druhotně na rumištích či neudržovaných zahradách

Plamének alpský (Clematis alpina)

Menší plamének, který se pne či poléhá po skalách. Dorůstá délky kolem dvou metrů, většinou je menší. Listy se ovíjí kolem podkladu. Modré květy se objevují koncem května a června. Podobné rostliny se vyskytují v severní Evropě, na Sibiři a v asijských pohořích až po Koreu. Dříve byly popisovány jako poddruhy plaménku alpského, dnes jsou považovány za samostatné druhy.

Výška: do 2 metrů
Barva květu: fialově modrá
Rozšíření: Alpy, Karpaty, Balkán
Ekologie: přistíněné vlhké zarostlé skály, křoviny, většinou na vápenitém podloží obvykle v horách; v Alpách roste až do výšky 2 000 metrů
Status: chráněný druh na Slovensku, Německu, Rakousku a Srbsku

TIP: Nejvýkonnějšími letci na Zemi jsou nenápadné malé vážky

Plamének vlašský (Clematis viticella)

Má lichozpeřené listy složené z 5–7 lístků. Květy vyrůstají obvykle jednotlivě na vrcholech větví i v úžlabí listů, jsou nejčastěji modré, fialové, vzácněji červené. Tento plamének má menší široce zvonkovité květy se čtyřmi okvětními lístky.

Výška: 3–4 metry
Barva květu: modrá, fialová, červená
Rozšíření: Itálie, Balkán, Turecko, v horách roste do výšky 600 metrů, zplaňuje ve Středomoří, v západní Evropě a v USA
Ekologie: světlé lesy, křovinaté stráně

Slovníček

lichozpeřené listy – tedy složené čepele s lichým počtem lístků, zakončené koncovým lístkem; jejich protipólem jsou listy sudozpeřené.

Pro čtyřicetiletou Mao Ja je kamera, která dokáže rozeznávat tváře, užitečnou pomůckou. Dovoluje jí dostat se do bytu jednoduše a bez zdržování. „Když nesu v obou rukách nákupní tašky, tak jen stačí, abych se podívala nahoru do objektivu, a dveře se samy otevřou. A je to taky dobré pro děti, protože pořád někde ztrácejí klíče,“ vysvětluje Mao. 

Jenže pro policii mají tyto kamery, jež nahradily staré magnetické karty, úplně jiný význam a slouží odlišným účelům. Muži zákona konečně vědí, kdo do bytového komplexu v Čchung-čchingu přichází a kdo jej opouští. A pokud záběry porovnají s obrovskou národní databází fotografií občanů, kterou důsledně pročeše umělá inteligence, mohou identifikovat problémové jedince, kteří by jinak spravedlnosti proklouzli. 

Žhavá novinka

Skenování tváří představuje v Číně nejostřeji diskutovanou technologii. Banky, letiště, hotely, a dokonce i veřejné toalety nyní zkoušejí ověřit totožnost lidí pomocí této analýzy. Nicméně zdaleka největší zájem o její zavedení projevuje nepříliš překvapivě policie a bezpečnostní složky. Pilotní program rozběhnutý v Čchung-čchingu tvoří pouze malý zlomek ambiciózního plánu, známého jako „Süe-liang“ neboli „ostrý zrak“. Jeho záměrem je integrovat bezpečnostní kamery, které už dnes snímají silnice, nákupní centra a nádražní uzly, se soukromými kamerami v domech. Všechna zařízení se pak spojí do jediného masivního sledovacího systému, v němž budou volně proudit data.

Obrovský příval informací bude analyzovat umělá inteligence, která současně rozezná neobvyklé chování, bude sledovat podezřelé a případně předpoví, kde může dojít ke zločinu. Jak ukazují vládní dokumenty, dozoru se nevyhne nikdo z 1,4miliardové populace. Na konci řetězce se všechny získané poznatky automaticky úhledně vytřídí a vloží do „policejního cloudu“. Ten bude u každého občana obsahovat lékařské či kriminální záznamy, zakoupené jízdenky, on-line objednávky, a dokonce i komentáře ze sociálních sítí. 

Cílem obrovského podniku je sledovat, kde se lidé nacházejí, co mají „za lubem“, v co věří a s kým se stýkají. Vše se nakonec odrazí v tzv. sociálním kreditu, jehož výše jasně ukáže, zda vláda považuje daného jedince za důvěryhodného. 

Vlhký státní sen

Podle policejního reportu má 90 % zločinů v bytovém komplexu v Čchung-čchingu na svědomí jen 10 % lidí, kteří tam nejsou registrováni jako rezidenti. „Pomocí skenování tváře dokážeme určit, kdo sem patří a kdo ne, známe časy příchodů, kdo zde tráví noc a jak často. Dokážeme tak mezi běžnou populací vyfiltrovat podezřelé,“ tvrdí zpráva, kterou dostal deník The Washington Post k nahlédnutí.  

Podle německého vědce Adriana Zenze, jenž v západočínské provincii Sin-ťiang zkoumal tamní bezpečnostní opatření a policejní aparát, touží vláda po absolutní kontrole velké a neklidné populace: „Sledovací technologie jí konečně dávají pocit, že může dohlížet na životy lidí, což dlouho představovalo jen těžce uskutečnitelný sen.“

Ve svém úsilí postupuje vedení lidové republiky ruku v ruce s místním technologickým průmyslem, ať už jde o zavedené giganty, nebo o nové start-upy s čínskými absolventy amerických univerzit a s bývalými zaměstnanci Googlu či Microsoftu. Zdá se, že všichni tito lidé „radostně“ přehlížejí fakt, že pomáhají vytvářet moderní totalitní stát. 

Ostrý zrak mas

Název sledovacího projektu se inspiroval komunistickým sloganem „masy mají ostrý zrak“ a odkazuje ke snaze Maa Ce-tunga přinutit každého občana, aby špehoval všechny ostatní. Podle tvůrců je cílem zamířit reflektor do veškerých temných koutů země, aby mohla vláda potírat zločin, jenž v šeru kvete. 

Ostré oči se také snaží opět mobilizovat uliční výbory a slídivé sousedy, kteří dlouhá léta fungovali jako spolehliví informátoři. Podle státních médií teď mohou někteří z nich zapnout televizi nebo aplikaci na telefonu a sledovat záznamy z bezpečnostních kamer, aby policii obratem nahlásili podezřelou aktivitu: auto bez poznávací značky či hádku, která se promění ve rvačku. Podle oficiálních vládních dokumentů má být systém do roku 2020 „všudypřítomný, kompletně propojený, vždy fungující a plně kontrolovatelný“. 

Nemalé ambice

Čína nezůstává v podobných experimentech osamocená. Americký Identifikační systém příští generace (Next Generation Identification System) využívaný FBI srovnává tváře s národní databází kriminálních portrétů. Policejní orgány napříč Spojenými státy používají už řadu let algoritmy, jež předpovídají, kde existuje nejvyšší riziko spáchání zločinu. V roce 2014 identifikovala chicagská policie pomocí skenování tváře zloděje, kterého následně odsoudili. Britští muži zákona dokázali pomocí japonského programu NeoFace Watch zadržet ozbrojeného jedince, jenž se snažil splynout s davem. S 62 miliony bezpečnostních kamer (údaj z roku 2016) mají USA vyšší pokrytí na hlavu než Čína, kde se nachází asi 172 milionů sledovacích zařízení. 

TIP: Strana, vlast a národ: Čínská vize výchovy občanů budoucnosti

Nicméně v jednom se říše středu od Ameriky liší – a sice ambicemi, jež do sledování vkládá. Západní bezpečnostní agentury používají skenovací software, aby odhalily a zadržely kriminálníky, nikoliv aby měly pod kontrolou nepohodlné aktivisty či disidenty. Čína se snaží dosáhnout několika cílů zaráz: dominovat v nově se rozvíjejícím průmyslu umělé inteligence, využít analýzu tzv. velkých dat k dohledu nad všemi aspekty společnosti a zajistit si efektivnější kontrolu populace než kdy dřív. 

Na možnost výskytu padělků v muzeu upozornil historik umění Eric Forcada. Instituce poté vytvořila expertní komisi a ta po prověření obrazů došla k závěru, že 82 ze 140 exponátů nenamaloval Terrus. Na některých z nich jsou například budovy postavené až po malířově smrti. Městečko Elne za obrazy v průběhu 20 let dohromady zaplatilo přibližně 160 000 eur (v přepočtu přes čtyři miliony korun).

TIP: Z mazanice za pár korun se vyklubal obraz namalovaný Adolfem Hitlerem

Starosta Elne Yves Barniol označil situaci za „katastrofu“ a omluvil se všem návštěvníkům, kteří si do muzea zakoupili lístek. „Je to nepřijatelné. Doufám, že zjistíme, kdo je za to zodpovědný,“ řekl Barniol. Místní policie případ vyšetřuje a tvrdí, že by se podvod mohl týkat i tvorby dalších umělců z regionu.

Kdo by si nechtěl pamatovat své sny? Většinou se ale ráno tak trochu vykouří z hlavy. Australští vědci nedávno zjistili, že jeden z vitamínů výrazně podporuje schopnost zapamatovat si sny. Rovněž doufají, že by pomocí tohoto vitamínu mohli vyvolávat lucidní snění, tedy stav, kdy si člověk uvědomí, že sní, a může sen ovládat.

Experiment se stovkou dobrovolníků ukázal, že takto na lidi účinkuje vitamín B6. Zajímavé bylo, že podávání B komplexu, tedy všech vitamínů skupiny B najednou, takové účinky na sny nemá. Vědci se domnívají, že některý z dalších vitamínů B funguje v tomto případě opačně než vitamín B6.

TIP: Jak na léčbu závažných popálenin? Receptem je vitamín D

Zatím není jasné, jak vlastně vitamín B6 na snění účinkuje. Pokud se potvrdí, že tento vitamín také podporuje stavy lucidního snění, mohlo by to pomoci v léčbě rozmanitých psychických potíží i při rehabilitaci po vážných fyzických zraněních.

Vídeň, léta Páně 1552: „Toho léta 18. dne července k osmé hodině po půlnoci narodil se ve Vídni Rudolf, toho jména Druhý, římský, císař, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, císaře Maxmiliána II. druhý syn.“ Tak praví virtuální Habsburská tisková kancelář. Narodil se vskutku jako druhorozený Maxmiliánův syn. Prvorozený se jmenoval po dědečkovi Ferdinand, ale nežil dlouho – jen do příštího roku. Tatínek a maminka byli bratranec a sestřenice, protože jejich otcové (Ferdinand I. a Karel V.) byli bratři, a tím pádem měli společného dědečka a babičku.

Nepřípustní zlí evangelíci

Jako dědic císařského trůnu se Rudolf měl již připravovat na své pozdější úkoly. Nemohl trávit dětství u rodičů a sourozenců ve Vídni nebo v Innsbrucku, kde se často zdržovali Maxmilián s Marií. Obzvlášť jeho strýc, španělský král Filip II., shledával, že si chlapec musí záhy začít osvojovat vybroušené chování a mravy, především však učení samospasitelné církve. Z Madridu dorazili do Vídně vyslanci, aby s veškerým důrazem poukázali na představy svého pána. To bylo ještě v době, kdy před Rudolfem stála šance, že usedne na madridský trůn.

Filipovo uvažování se ubíralo jasným směrem. Nevládlo snad v Rakousku nebezpečí, že by mohl být budoucí panovník ovlivněn nespolehlivými vychovateli, dokonce možná tajnými protestanty, takže by pak třeba sympatizoval s kacíři? Rudolfův otec Maxmilián se totiž na náboženské smýšlení synkových učitelů moc neohlížel – více ho zajímaly jejich schopnosti. Avšak nikoliv maminka španělského původu. Ta se nemohla vyrovnat s představou, že by následníka mohli „infikovat“ evangelíci a vůbec lidé nepřípustných názorů. Maxmilián Mariiným výčitkám vzdoroval, jenomže za stanoviskem jeho manželky stála přesila – habsburské příbuzenstvo. Rudolfův děda Ferdinand, strýček Filip i maminka Marie vyvinuli na tatínka Maxmiliána ohromný nátlak, aby Rudolfa (a také mladšího syna Arnošta) svěřil do opatrovnictví španělských Habsburků.  

Vyšší zájem

Maxmilián odolával několik let. Měl prince rád a uráželo ho, když se mu dávalo najevo, že není s to poskytnout dokonalou výchovu vlastním dětem. Král Filip dával najevo, že v otázce výchovy potomků není Maxmilián kompetentní. Filip to tak nikdy doslova neformuloval, ale Maxmilián byl pro něj vlastně nesvéprávný. Císař s tímto nátlakem bojoval a bránil se. Ke španělskému prostředí necítil žádné sympatie, jenomže jako mnohokrát v životě prohrál. Ostatní Habsburci ho nakonec ve jménu „vyššího zájmu“ zlomili.

Don Carlos, jediný syn španělského vládce Filipa II., nepřipadal jako jeho nástupce v úvahu, protože byl duševně méněcenný a neschopný vládnout. Naděje na dalšího zdravého následníka trůnu zůstávala malá. To se později změnilo díky Filipovu incestnímu sňatku, ale zatím se rodina shodla na názoru, že pokračování vlády na španělském trůnu musí zajistit některý z Maxmiliánových synů. O cestě arciknížat Rudolfa a Arnošta do Španělska se jednalo celé dva roky. Na sklonku roku 1563 se na ni ti oba chlapci vydali. Princové se měli naučit ve Španělsku dobrým mravům a zdomácnět v habsburských politických kruzích. Rudolfovi bylo jedenáct a Arnoštovi deset. 

Výuka mladých princů

Uprostřed března 1564 přivítal v barcelonském přístavu po čtyřměsíční cestě oba synovce osobně král Filip. V Madridu, v blízkosti všemocného strýčka, strávil Rudolf s bratrem Arnoštem sedm let – do svých osmnácti. Vyučování trvalo pět hodin denně. Učili ho základům státnické abecedy, diplomatickému protokolu, důkladně probrali složitou dvorní etiketu, proběhla výuka jazyka latinského, španělského, francouzského a italského, takže spolu s němčinou teď Rudolf rozuměl pěti řečem.

Orientoval se i ve vědách, zejména pak v dějepisu, a cvičil se rovněž ve slohu. Dnes působí poněkud kuriózním dojmem, když se dovídáme, že Rudolf v útlém věku sepsal traktát o nebezpečenství divoké lásky a o požehnání stavu manželského, protože v dospělosti zastával zcela protichůdný názor. Ani umění princ Rudolf nezanedbával, orientoval se v církevních otázkách, s jistou nevolí se ten zádumčivý mladík podrobil i cvičení v rytířských dovednostech: jízdě na koni, lovu, zacházení s chladnými i palnými zbraněmi, turnajových a míčových hrách a tanci. I když nakonec Rudolfovi z toho všeho zůstaly akorát dvě disciplíny – lov a hlavně všechny druhy umění. 

Z perspektivy Madridu

Co všecko zažil Rudolf ve Španělsku? Bylo toho dost, aby si to zapamatoval na celý život. Například byl svědkem ponurých autodafé, při kterých se za davové účasti obecenstva mučily a upalovaly zaživa desítky kacířů současně. Sledoval výstavbu Escorialu, nejhonosnější královské rezidence na evropském světadíle. Zažil hysterii, kterou u dvora vyvolal výbuch nizozemské revoluce. K jeho uchu se doneslo šuškání o zhoršujících se záchvatech šíleného dona Carlose, o jeho záhadné internaci a brzké smrti. I jeho překvapilo, že ztrátu jediného syna přijal strýc Filip doslova s úlevou. 

Pár týdnů po této tajemné aféře spatřil Rudolf strýce psychicky zhrouceného. Při porodu dalšího nedonošeného a mrtvého dítěte zemřela jeho třetí manželka – teprve třiadvacetiletá Alžběta z Valois. Ovdovělý král byl zoufalý a Španělsko bez dědice. Evropou v té době proskočily zprávy, že Filip zamýšlí zasnoubit synovce Rudolfa se svou starší dcerou Isabelou Klárou, tehdy tříletou, což byl začátek nejdelšího, nejzávažnějšího a taky nejskandálnějšího pokusu o Rudolfovo oženění. Celá záležitost se vyřešila až po Isabelině třicítce, kdy si ji vzal Rudolfův bratr Albert.

Neteř manželkou strýce

Nástupnickou otázku vyřešil král Filip po svém. Vyhlédl si za nevěstu Rudolfovu nejstarší sestru, dvacetiletou Annu, tedy vlastní neteř. Opět se měla mísit rodová krev. Vídeňští Habsburci se tomu nebránili. Císař neměl nic proti tomu, že si švagr vezme jeho dceru, pouze skloubil jednání o podmínkách svatby s nátlakem na Madrid – žádal, aby se jeho synové konečně vrátili domů. 

Smlouvalo se dlouho a během těch zadrhávajících se jednání se princové Rudolf a Arnošt ocitli v roli jakýchsi vznešených rukojmí. Maxmilián o ně bojoval, potřeboval je doma. Od smrti svého otce Ferdinanda I. měl na starosti trůn v říši i všechny královské a knížecí stolce středoevropské monarchie. Po sérii kyselostí se Habsburkové konečně dohodli na kompromisu, který poněkud připomínal výměnu zajatců při uzavření míru.

Rudolf a Arnošt byli zproštěni další výchovy, jejich místa však měli zaujmout jiní dva vídeňští Habsburci, jedenáctiletý Albrecht a devítiletý Václav, Maxmiliánovi nejmladší synové. Ústředním bodem transakce se stal ovšem sňatek Filipa II. s vlastní neteří Annou Habsburskou. Rudolf s Arnoštem si museli na „strejčkovu veselku“ počkat celého půl roku, teprve potom je Filip milostivě propustil. Zpět do Vídně dorazili v létě roku 1571.

Steamboat, čili česky „Parník“ v americkém Yellowstone není jen tak nějaký gejzír. Je to nejvyšší známý aktivní gejzír na Zemi, který dokáže chrlit vodu až do výšky 90 metrů. Soptí nepravidelně a vzácně. Za posledních 20 let to bylo zhruba jen desetkrát.

Teď se ovšem Steamboat rozjel. Za posledních šest týdnů vytryskl hned třikrát. Žádná z těchto erupcí sice nedosahovala rekordních výšin, i tak si ale Steamboat získal pozornost odborníků i veřejnosti. Chystá se snad v Yellowstone něco mimořádného?

TIP: Nejslavnější gejzír světa v americkém Yellowstone chrlí v mrazivém počasí sníh

Podle všeho není důvod k znepokojení. Oblast s gejzírem Steamboat je známá náhlými změnami termální aktivity. Tryskání samotného gejzíru je přitom náhodné a nedrží se pravidelného rytmu. Geologové rovněž tvrdí, že činnost gejzíru Steamboat v současné době nedoprovází žádná výrazná tektonická aktivita. Obavy tedy (alespoň prozatím) nejsou na místě.