Známý francouzský mistr čokolády – Jean-Luc Decluzeau, jehož sladká dílka mohou obdivovat návštěvníci pařížského Muzea čokolády a nejrůznějších „čokoládových veletrhů“, vytvořil unikátní projekt – plně použitelnou chatu vyrobenou kompletně z čokolády.

Chata má 18 metrů čtverečních, je určena pro 4 osoby a na její stavbu padlo 1,5 tuny čokolády. První zájemci si nocleh ve sladkém domově vyzkoušeli v polovině září, druhý a podle všeho také poslední termín je naplánovaný na tento pátek 5. října. V ceně pobytu je nocleh pro 4 osoby doplněný ochutnávkou čokoládových výtvorů z dílny samotného mistra Decluzeaua.

Smutnit nemusí ani ti, na které se během rezervace nedostane. Na neděli 7. října je naplánovaný den otevřených dveří. Pokud tedy máte během víkendu cestu do Paříže a čokoláda je vaší sdrdeční záležitostí, nezapomeňte vyrazit do zahrad Cité de la Céramique v Sèvres, na okraji města.

Je Charlie Chaplin „na holčičky“? Vždyť tři z jeho čtyř manželek byli v době sňatku ještě „náctileté“. Hledá Oona v muži starším o třicet šest let náhradu za otce, slavného dramatika Eugena O´Neilla? Ten ji a matku opustil, když jí byly jen dva roky. Tyhle otázky si v roce 1943 kladou nejen novináři, ale celá hollywoodská společnost. V červnu toho roku se totiž žení slavný filmař s mladičkou krásnou dívenkou z lepší společnosti.

Oona O´Neilová chodila se spisovatelem Salingerem a režisérem Orsonem Wellsem. Salinger ostatně její manželství s Chaplinem nikdy nezkousne. „Šedivý Chaplin se doma vyvaluje na šifonéru jak mrtvá krysa. Je to asi nejapný popis, ale je mi jí líto, škoda její mladosti a krásy,“ popisuje dojmy ze své návštěvy u novomaželů.

Oona to ale vidí jinak: „Moje jistota a pocit bezpečí u Charlieho nepramení z jeho moci nebo bohatství. Důvodem je právě věkový rozdíl, což mi jistě potvrdí spousta mladých dívek, provdaných za starší muže. Moje dětství nebylo šťastné a on mi dal dar smíchu.“

Se stejnou jistotou to prohlašuje i po dvaceti letech manželství, v roce 1962: „Lidé si myslí, že mi nahrazuje otce, ale v tomto domě nepřemýšlíme o věku. Zcela jistě ve mně není otcovská fixace. On díky mě mládne a naopak já jsem díky němu dospělá,“ vysvětluje Oona. „Opravdu nikdy nepřemýšlím o jeho věku, jen narozeniny jsou pro mě pokaždé šok. To ale neznamená, že necítím, jak se na nás lidé dívají s rozpaky.“

Praní špinavého prádla

Bodejť by se nedívali. Chaplinovou první ženou je šestnáctiletá Mildred Harrisová, herečka z filmu Čaroděj ze země Oz. Jemu je v té sobě devětadvacet. Za dva roky následuje bouřlivý rozvod. „Je to lesba,“ tvrdí Chaplin. „Je to sexuální maniak,“ oplácí ona.

Další Charlieho manželkou se stane šestnáctiletá, v době svatby těhotná Lita Greyová, herečka, které chtěl dát roli. Rozvod je také příšerný a stojí ho milion dolarů. Ve více než čtyřicetistránkové obžalobě přiřkla Lita manželovi všechny představitelné sexuální zvrhlosti a hříchy. Obžalovací spis vychází dokonce v malém knižním vydání. To aby si ho mohl s gustem přečíst celý svět… Chaplinův životopisec Joyce Milton napsal: „Tohle manželství inspirovalo Vladimira Nabokova k napsání románu Lolita.“

Další manželka je naštěstí zletilá. Herečce Paulette Godardové dává Chaplin roli a tím i věčnou slávu v Moderní době a Diktátorovi. Po čase se rozcházejí, tentokrát však v dobrém.

Další aférka se mu ovšem velice nevyplácí. Herečka a přítelkyně mocných mužů Joan Barryová je také mladá a krásná a povahou podobná Chaplinově matce. Je přinejmenším podobně nevypočitatelná. A jak se později ukáže, trpí stejně jako jeho matka duševní chorobou. Charlieho začíná pronásledovat a žaluje ho o otcovství. Krevní testy vycházejí negativně, Chaplin je ale stejně odsouzen k placení alimentů. A bulvární tisk má opět žně.

V té době už ale potkává Oonu. Nejdříve u ní nachází podporu v těžkých chvílích. Zamilovanost na sebe nenechá dlouho čekat. A pointa? Manželství, kterému každý prorokuje jen pár měsíců, vydrží 34 let a přinese osm dětí. 

Dva tisíce žen

Není pravda, že by měl Chaplin vztahy jen s lolitkami. „Mou postelí prošly dva tisíce žen,“ chlubí se sám na konci života. Ano, oženil se postupně se třemi velmi mladými dívkami. Ale možná proto, že si – na rozdíl od jeho vyzrálejších partnerek – chtěly vzít ony jeho.

Proč byl Chaplin celý život fascinován právě mladičkou krásou? Jeho dcera Geraldine poznamenává: „Otec opravdu miloval mladé dívky, jejich čistotu, krásu a nevinnost, byl to věčný romantik.“ Jeho dlouholetý kameraman Rollie Totheroh zase říká: „Chaplin si vybírá mladé dívky proto, že je strašně nejistý sám sebou. Myslí si, že ženy může svést jen tehdy, když má nad nimi převahu  jako režisér a muž schopný z nich udělat hvězdu.“ 

Existuje i názor, že Charlie celý život hledal nápodobu své matky. Hannah Chaplinová byla subreta ve varieté, kde vystupovala pod uměleckým jménem Lily Harleyová. Otec Charles byl operetní zpěvák. Ženu s dětmi opustil rok po Charlieho narození a posléze se upil k smrti. Hannah celý život trpí depresemi a později i duševní chorobou. Charles i jeho bratr Sydney se jí snaží všemožně pomáhat z chudoby. V dětství oba často trpí hladem, nějakou dobu žijí v chudobinci. Charlie se objevuje poprvé na jevišti v pěti letech. Tehdy za matku zpívá, když jí zradí hlas. Po mnoha letech je pak šťastný, když jí v Hollywoodu může nabídnout luxus, o jakém se jí nesnilo. Charlieho vkus na ženy byl tedy možná podmíněn celoživotním hledáním krásné, něžné a mladičké dívky, kterou může ochraňovat. Vyšlo to až s tou poslední, s Oonou.

Mnoho ekonomicky vyspělých zemí se dnes potýká se stárnutím populace. Vedle demografického problému jde i o problém pracovního tru, na kterém postupně ubývají pracovní síly. Jednou z možností, jak chybějící zaměstnance nahradit, je nasazení šikovných robotů, kteří by zastali lidskou práci. Příkladem může být například robotická velmoc Japonsko.

V japonském národním institutu AIST (National Institute of Advanced Industrial Science and Technology) nedávno předvedli prototyp robota HRP-5P, který dovede pracovat na stavbě. Je zatím sice pomalý, ale pracuje velmi přesně.

TIP: Roboti neradi padají. Nový japonský robot to zvládne a opět vstane

HRP-5P je humanoidní robot, kterého vývojáři navrhli tak, aby používal podobné pohyby jako lidé a pracoval v prostředí náročných staveb. V dohledné budoucnosti se možná dočkáme kompletně robotizovaných staveb, na které už lidé budou jen dohlížet a pak užívat postavené domy.

Se svými pocity by se nikdy nikomu nesvěřila. Byla totiž hrdá. A také rozumná. Ovšem i zoufalá. Život a především muži ji naučil trpět. Zvláště pak dva nejdůležitější v jejím životě. Udělala pro ně všechno! A přesto ji nemilovali tolik jako její poddaní. Jim pomáhala v jejich trápení, protože to sama uměla výborně. Vypuzená česká princezna, která udělala kariéru. Dánská královna Dagmar...

A byla svatba

Horší to být nemůže, říká si rezignovaně Markéta, dcera Přemysla Otakara I. Jakýsi posel ji žádá o ruku pro svého krále, ale její souhlas stejně nikoho nezajímá. Plní pouze roli politického zboží. Její otec tyto obchody miluje! O pár let dříve zapudil manželku Adlétu, aby mohl uzavřít diplomaticky výhodnější sňatek. Adléta se tehdy nevzdala: sebrala čtyři děti a usídlila se u bratra na míšeňském dvoře. Klid měla jen chvíli. Pak se začaly šířit zvěsti o kráse její dcery Markéty. A když si jí povšiml i dánský král Valdemar II., tu si na ni náhle vzpomněl i otec Přemysl. Takový vojenský spojenec se mu přece hodí jako sůl! A konala se slavná svatba…

Kouzlo pana Strange

Na svatbě ale chyběl ženich. Nestíhá, neboť kraluje. Markéta to chápe a těší se na svého hrdinu. Trůní sice teprve tři roky, ale již proslul jako Valdemar Vítězný. Jen kdyby se mi tak nelíbil rytíř Strange, říká si při plavbě do nového domova, a přitom nepochybuje, že Valdemarův důvěrník ji také miluje… Platonická láska se zarazila o dánský břeh. Valdemar je ze své nové zlatovlasé modrooké ozdoby nadšen! Markéta už méně. Nevítá ji ztepilý severský polobůh, ale spíš trol za zenitem. 

TIP: Princezny na prodej: Na které dvory zamířily mladé Přemyslovny?

Jako svatební dar si Markéta přeje zmírnit daně. Cože? Valdemar se diví, ale provede. A znova a znova: vždy pro blaho lidu. Markéta nikdy neprosí, nežádá, nerozkazuje, ale argumentuje. Valdemar ví, že dobře. Jenomže asi právě proto se tak často „uklidňuje“ v náručí cizích žen. Přestože doma má tu nejkrásnější.

Jen poslední přání jí nesplnil. Je jí sedmadvacet, právě mu v bolestech porodila druhého syna. Na smrtelném loži ho poprvé prosí: „Do Portugalska nejezdi pro novou ženu, ten zlý kořen, vášnivou Berengarii.“ Král slíbil. A pak vyrazil za novou nevěstou. Jenže Dagmar měla opět pravdu. Pyšnou Berengarii lid nenáviděl...

Nejasnosti se pojí už s položením základního kamene legendární stavby. „Jako jeden z mála panovníků napsal Karel IV. vlastní životopis, což v té době vůbec nebylo zvykem. O Karlštejně tam však skoro nic není – dokonce ani přesně nevíme, kdy byl založen. Leckde se později našel letopočet 1348, ale neexistují pro něj žádné doklady,“ vysvětluje publicista Jan A. Novák.  

Převzato z Hájkovy kroniky 

Karlštejn by měl tudíž letos slavit 670. výročí, o jeho údajném založení ovšem víme jen díky vínu. Zrod karlštejnské vinice totiž, na rozdíl od vzniku hradu, nenechali kronikáři bez povšimnutí: „Z data jejího založení poté vydedukovali, že se ve stejném roce začalo budovat i šlechtické sídlo. Zmíněný letopočet se nicméně poprvé objevil až mnohem později v Hájkově kronice. A jak k němu autor došel, nikdo neví,“ dodává Novák. 

Kronikář a snad i trochu pábitel Václav Hájek z Libočan psal o Karlštejně v polovině 16. století. Záhadu vzniku stavby pak o tři sta let později zdánlivě uzavřel František Palacký, podle nějž mělo jít o úkryt korunovačních klenotů. Jenže jak vysvětluje Jan A. Novák: „Od počátku nebyl hrad zamýšlen jako skrýš pro klenoty ani pokladnice či něco podobného. České korunovační klenoty měly i podle přání Karla IV. zůstat v Praze. Říšské korunovační klenoty pak panovník dostal k dispozici až mnohem později.“ 

Až přijde apokalypsa

Otázkou zůstává, jaký důvod mohl mít Karel pro stavbu hradu, který sice leží blízko Prahy, ale zároveň zůstává ukryt očím zvědavců – dokonce i na úkor vlastní obranyschopnosti. Vyrostl totiž mezi vyššími kopci, a to už v době, kdy se k dobývání používala děla, a představoval tak potenciálně snadný cíl. Navíc zvolené místo prosté lidi děsilo: Ačkoliv mělo silnou křesťanskou tradici, tamní kraj opřádaly pověsti o čertech a branách do pekla. „Je možné, že Karlovi hrad sloužil k úniku před panovnickými starostmi. Prostě jako místo k rozjímání,“ uvažuje Novák. 

Zdi ve druhém patře Mariánské věže tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie zas pokrývají výjevy z konce světa. Přijmeme-li letopočet 1348 jako datum založení hradu, nemělo by nám uniknout, že právě tehdy řádila v Evropě morová epidemie a lidé umírali po milionech. Navíc, ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, starým kontinentem otřáslo také zemětřesení, údajně až o síle devíti stupňů Richterovy škály. Praskaly prý zdi kostelů v Římě a některá rakouská městečka úplně lehla popelem. „Karel IV. byl apokalypsou hodně posedlý, což však tehdy nepředstavovalo nic neobvyklého. V té době lidé skutečně věřili, že konec světa přijde brzy. Objevil se tedy i názor, že panovník mohl Karlštejn zamýšlet jako útočiště pro čas apokalypsy,“ uzavírá Novák. 

Ženám vstup povolen 

Jeden z největších pokladů křesťanského světa –  české a říšské korunovační klenoty a Karlovu sbírku relikvií – ukrývala svého času hradní kaple sv. Kříže. I dnes přitom zůstává se svými početnými gotickými deskovými obrazy světovým unikátem. 

TIP: Tajemné sténání i kostlivci: Na těchto českých hradech tuhne krev v žilách!

Právě tam rovněž nejspíš vznikla legenda o zákazu pobytu žen na Karlštejně, opět se však nezakládá na pravdě. „Karel IV. vydal příkaz, že ‚ženám je zakázáno pobývati, lehati a spáti‘ nejenom v kapli, ale v celé karlštejnské největší věži. Teprve mnohem později Jaroslav Vrchlický v 19. století ‚zakázal‘ vstup něžnému pohlaví na celý hrad tak, jak to známe z legendárního snímku Noc na Karlštejně,“ objasňuje kastelán Jaromír Kubů. 

O návrat Pluta mezi rodinu planet usiluje (mimo jiné) planetární vědec Philip Metzger z Univerzity centrální Floridy a jeho kolegové. Jak už to v podobných případech bývá, všechno záleží na definicích. Je totiž čistě na nás, čemu říkáme planeta a co označíme například za trpasličí planetu.

Jak poznat planetu?

Metzger s kolegy tvrdí, že se v poslední době objevilo asi 120 vědeckých publikací, které zpochybňují stávající definici planety, platnou pro Mezinárodní astronomickou unii (IAU). Podle Metzgera to dokazuje, že definice planety používaná Mezinárodní astronomickou unií není pro dnešní vědu užitečná a je svým způsobem nedostatečná.

Definice planety Sluneční soustavy byla přijata 24. srpna 2006 na zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze. Podle ní je za planetu považováno vesmírné těleso splňující následující kritéria:

• nachází se na oběžné dráze kolem Slunce
• má dostatečnou hmotnost, aby bylo možné předpokládat, že dosáhlo hydrostatické rovnováhy
• vyčistilo svou gravitací okolí své oběžné dráhy od jiných těles

Podle Metzgera a spol. je problém především s kritériem, podle něhož si planeta musí svou gravitací vyčistit okolí vlastní oběžné dráhy od jiných těles. Jde podle něj o zastaralý pohled.

Advokáti Pluta

Metzger není se svým názorem zdaleka osamocen, souhlasí s ním například americký vědec Alan Stern, vedoucí mise New Horizons. Podle něj ani uznané planety jako Země, Mars, Jupiter či Neptun nevyčistily okolí svých oběžných drah. Například v oblasti oběžné dráhy Země se pohybuje asi 10 tisíc blízkozemních planetek a Jupiter je na své dráze doprovázen asi 100 tisíci trójany. Stern také poznamenal, že kdyby Neptun vyčistil svou oběžnou dráhu, musel by zasáhnout i Pluto, neboť jejich dráhy se kříží.

TIP: Může se Pluto stát zase planetou?

Většina astronomů ale takový názor nesdílí. Pokud bychom toto kritérium opustili, znamenalo by to, že bychom mezi planety mohli počítat také Ceres, některé měsíce plynných obrů, ale také náš Měsíc. Většina vědců se tak přiklání k definici z pražského zasedání. Pluto si tak na návrat do rodiny planet musí počkat.

Malé sportovní kupé od Subaru je skvělý způsob, jak si splnit řidičské sny a posunout hranice svých schopností, a přitom tomu mnoho neobětovat. Dvoulitrový atmosférický boxer, bytelná subarácká technika, nízká hmotnost a absence jakýchkoliv zbytečností znamenají, že je to velice spolehlivý společník. Provoz je levný, spotřeba přívětivá a také pneumatiky seženete za pár korun. 

Subaru BRZ postupně zraje. Puristické jádro BRZ se sice obaluje tenkou komfortní slupkou, ale jeho part zůstává stejný - dostupná zábava za volantem. V každé zatáčce můžete pilovat schopnosti, jemně pracovat s přenosy hmotnosti a užívat si nesmírně komunikativní zadní nápravu. Přímočaré ovládání a bezprostřední chování znamenají, že v každém okamžiku opravdu řídíte. A tak není divu, že často dostanete chuť jen tak se projet. A i obyčejná cesta na nákup či domů z práce se může změnit v několikahodinový výlet.

Do BRZ se nenastupuje, do BRZ se obléká

Ten domácí útulný dojem v kabině vytváří kolmá palubní deska bez obvyklého naklopení, které vás v ostatních autech posouvá dál do interiéru. Tady máte vše důležité po ruce. Všechno důležité v tomto případě znamená volant, řadící páku, ruční brzdu a ovladače kontroly stabilizace. Řízení vás po pár kilometrech stejně natolik pohltí, že si na další nastavení a moderní fičurky ani nevzpomenete.

Jak jezdí? 

BRZ jezdí moc dobře. Po jeho obléknutí si prvních pár chvil jen musíte zvyknout na to, že lehce vibrující přední kapota neuletí. Někteří ji při svých rychlých dálničních přesunech bedlivě sledují už pár let a prý je to v pohodě. Ale k věci. 

V BRZ nemusíte být žádný velký drifter (i když vám to časem stejně nedá) abyste si ho řádně užili. Víc než v jízdách bokem spočívá jeho kouzlo v intenzitě zážitku za jeho volantem. Nebojte, tohle není žádné bezobsažné klišé o vymetání apexů a řidičské nirváně. Jeho řízení je podobně osvobozující pocit, jako když plavete nazí. Při rychlé jízdě se totiž vaše povely neztrácí v mase auta nebo v měkkém uložení podvozku, ale neředěně procházejí z konečků vašich prstů až na silnici. V sedačce krásně cítíte, jak se se mění míra přilnavosti na nerovnostech nebo jak zadní náprava zvládá přenos výkonu. Výborně se tu pracuje s hmotností v nájezdu do zatáčky. Stačí si jen na brzdách jemným pohybem volantu „načnout“ záď a pak se rozhodnout pro čistý nebo rozevlátý průjezd. Pro pokračování máte na výběr plynový pedál, ruční brzdu nebo spojku. Výkon dvou set atmosférických koní vás donutí do každého průjezdu dát i poctivou dávku rychlosti, která zase o kousek srazí přilnavost zadních pneumatik. Tak vypadá recept na zábavu po japonsku.       

Jednoduché BRZ ukazuje v syrové podobě základní řidičskou koncepci s motorem vpředu, pohonem zadních kol a mechanickým samosvorem vzadu, čili auto s jízdními vlastnostmi, ze které pak rostou všechny velké sporťáky. Ty pak k čirému jádru přidávají víc výkonu, více přilnavosti a elektroniku na kontrolu toho všechno, ale BRZ v sobě má ten původní řidičský gen X. Ten, který v sobě měla třeba E30 M3 se kterou má Subaru mimochodem společný nejen základní technický layout, ale i hmotnost a výkon. 

Sympatický je i levný provoz - spotřeba je přívětivá, tenké pneumatiky, které budete dokola měnit, protože se do toho klouzání prostě zamilujete, seženete také za pár korun. Sériové obložení brzd taktéž nenáročné, přesně tak to totiž Subaru vymyslelo – zábavný sporťák s nízkými náklady. 

Měli byste ho koupit?

Jestli nesedíte v sedačce našikmo a neřídíte jen jednou rukou, tak určitě. Subaru BRZ je totiž začátek vaší řidičské cesty. A ještě jedna věc. Dobře se podívejte na jeho tenké pneumatiky. Mají rozměr 215/45 R17. Zachovejte je, stejně jako setup podvozku a parametry motoru. Celkové sladění BRZ má svou totiž správně trefenou rovnováhu, jejíž rozhozením spíš ztratíte, než získáte. 

Tak hezkou zábavu za volantem Subaru!

Lidé obvykle považují sami sebe za bezohlednou sílu, která kořistí v přírodě a způsobuje její devastaci. Geografové a archeologové britských univerzit s tím ale nesouhlasí. Historie podle nich zná příklady, kdy lidské aktivity mají na přírodní prostředí příznivý a stabilizující vliv. Podle britských badatelů je takovým prostředím překvapivě i Sahara.

Oblast dnešní Sahary byla ještě asi před 8 tisíci let svěží zelenou krajinou, kde žili lovci-sběrači a rybáři. Klima planety se ale neustále mění a na Sahaře postupně ubývalo srážek. Asi před 5 500 lety se ekosystémy severní Afriky zhroutily a Sahara se proměnila v poušť, jak ji známe dnes.

TIP: Přispěli dávní pastevci ke vzniku dnešní vyprahlé Sahary?

Přibližně 1000 let před zhroucením saharské přírody do této krajiny dorazili pastevci. Britští vědci ale v rozporu s dosavadními názory tvrdí, že tehdejší nomádi nezpůsobili kolaps ekosystémů, ale naopak bránili krajinu před šířením pouště. Místa, kde žili tito pastevci, totiž vydržela odolávat písku mnohem déle. Jejich hospodářské postupy zřejmě krajině prospívaly. Vědci odhadují, že tehdejší lidé zadrželi postup pouští zhruba o 500 let.

Válečný konflikt, který se rozhořel v dubnu 1982 v jižním Atlantiku, překvapil svou intenzitou celý svět. Vše začalo poté, co argentinské ozbrojené síly nečekaně obsadily Falklandské ostrovy. Ty patřily Británii oficiálně od roku 1833, ale vzhledem k nevelké vzdálenosti zhruba 500 km od Patagonie si je Argentina nárokovala a používala pro ně vlastní název Malvíny.

V 60. a 70. letech proběhla mezi Británií a Argentinou jednání, která ale nevyústila v žádnou dohodu. Nová situace nastala, když se v roce 1981 stal argentinským prezidentem generál Leopoldo Galtieri stojící v čele vojenské junty. Byl totiž zastáncem rozhodného postupu, protože věřil, že získání Falkland posílí pozici Argentiny na mezinárodní scéně a také zvýší podporu vojenského režimu ze strany domácího obyvatelstva.

Argentinská invaze

Falklandy leží ve vzdálenosti 12 000 km od Velké Británie a spousta Britů do roku 1982 ani nevěděla, že tyto ostrovy existují. Představitelé argentinské junty se proto domnívali, že Británie nebude mít zájem získat Falklandy zpět silou a maximálně se zmůže na nějaké bezzubé politické protesty. Argentina v tajnosti shromáždila invazní jednotky a v průběhu 2. dubna obsadila Falklandy a posléze také Jižní Georgii. Problémem však bylo, že většinu vojáků tvořili nezkušení nováčci, kteří nedávno nastoupili základní vojenskou službu.

Velení ale počítalo se snadným úspěchem a nějaké boje s britskou armádou nikdo nepředpokládal. Británie by možná skutečně ostrovy oželela, kdyby ovšem v té době nestála v čele vlády premiérka Margaret Thatcherová. Ta od počátku trvala na nutnosti získat Falklandy zpět za každou cenu a její vláda rozhodla o vyslání operačního svazu. Vrchním velitelem britských sil se stal admirál sir John Fieldhouse, přičemž velení svazu bojových lodí převzal kontradmirál John Woodward.

Síla z britských ostrovů

Nasazena byla válečná plavidla různých kategorií včetně dvou letadlových lodí Hermes a Invincible vybavených letouny s kolmým startem Hawker Harrier. K posílení svazu vláda zrekvírovala řadu civilních plavidel, která pak přepravovala vojáky i válečný materiál. Pro pozemní boje byly určeny především jednotky 3. brigády, jejíž příslušníci si vzhledem ke své charakteristické pokrývce hlavy vysloužili přezdívku zelené barety.

Jednalo se o elitu britských ozbrojených sil. Brigáda se skládala ze 40., 42. a 45. commanda, z nichž poslední dvě prošla speciálním výcvikem pro boj v arktických a horských podmínkách, což se mělo na Falklandách vzhledem k tamnímu nehostinnému podnebí hodit. Vojáci ze všech tří command také absolvovali náročnou službu v Severním Irsku. Dále byl v rámci brigády nasazen 29. dělostřelecký pluk vyzbrojený houfnicemi ráže 105 mm.

Další jednotky 

Jelikož samotná 3. brigáda by na obsazení Falkland nestačila, zapojili Britové k jejímu posílení další jednotky. Jednak šlo o 3. parašutistický prapor, jehož příslušníkům se říkalo červené barety. Také v tomto případě se jednalo o elitní jednotku a velkého konkurenta zelených baretů. Dále zde byla rota B od gardového jezdeckého pluku Blues and Royals vyzbrojená čtyřmi průzkumnými tanky Scorpion a obrněnými vozidly.

TIP: Královně, co je královnino: Vylodění britských sil v zátoce San Carlos

K posílení protiletecké obrany pak brigáda obdržela baterii od 12. pluku protiletecké obrany. Jenže velení znepokojily zprávy o postupném navyšování početního stavu argentinských jednotek na ostrovech a panovaly obavy, že ani takto zesílená 3. brigáda nebude ke znovudobytí Falkland dostatečně silná. Proto padlo rozhodnutí poslat do jižního Atlantiku také jednotky 5. brigády, konkrétně především 2. parašutistický prapor, 9. parašutistickou ženijní rotu a jednu baterii 4. pluku polního dělostřelectva. Tím se počet mužů připravených k vylodění na Falklandách zvýšil na 7 000. 

Elita proti zelenáčům

Zásobovací plavidla jim vezla proviant a munici dostačující na tři měsíce bojových akcí. Mezi britskými vojáky panovala dobrá nálada a většina z nich se domnívala, že k žádným bojům ani nedojde. Argentinci se přece neodváží postavit elitě britské armády, na to by si troufli maximálně tak Američané nebo Rusové! Jenže ve skutečnosti to tak snadné zdaleka být nemělo. Argentinci disponovali poměrně silným námořnictvem a podceňovat rozhodně nešlo ani letecké síly.

Pozemní jednotky rozmístěné na Falklandách disponovaly celkem dobrou výzbrojí, ale kvalita jejich výcviku se s elitními britskými útvary nedala srovnat. Také s vedením moderní války nemělo argentinské velení žádné zkušenosti. Obráncům ostrovů však na druhou stranu nahrával terén, ve kterém se mělo bojovat. Falklandy se vyznačují chladným nehostinným podnebím a vzhledem k častému dešti existují na ostrovech bažinaté pláně, které znemožňují použití těžké pozemní techniky.

Pokračování: Válka o pusté ostrovy: Britské pozemní síly na Falklandách (2)

Podle pedagogů až 20 procent dětí ve třídách trpí některou z poruch učení. Nejde přitom jenom o nejznámější dyslexii, podobné poruchy se týkají i psaní, pravopisu, matematiky, hudebních schopností, kreslení anebo obratnosti. S inteligencí dětí přitom takové poruchy nesouvisí.

Pro děti představuje porucha učení velký hendikep, který je možné překonat péčí rodičů i škol. Základním předpokladem pro takovou péči ale je včasná a hlavně správná diagnóza takové poruchy nebo případných dalších problémů. Dosavadní zkušenosti ale ukazují, že v dnešní době jsou takové diagnózy příliš povrchní a nepřesné, což situaci komplikuje.

TIP: Slušňák, nebo rebel? Neurovědci vystopovali příčinu našeho chování

Britští vědci využili pokročilou umělou inteligenci, kterou pustili na rozsáhlá data a dokumentaci celkem 550 dětí, ve většině případů mezi 7 a 12 lety. Umělá inteligence rozdělila děti do čtyř skupin, podle závažnosti a typu jejich poruchy. Ve 184 případech měli vědci k dispozici snímky mozku dítěte z magnetické rezonance. První výsledky naznačují, že by příčinou poruch učení mohly být biologické aspekty. Vědci doufají, že jim výzkum umožní přesnější diagnostiku různých poruch učení a tím i lepší přístup dětí k potřebné péči.