NASA se chystá vrátit na Měsíc v plné parádě. Aby tam mohli zřídit trvalou základnu, a také tam přivést soukromé investory, je mimo jiné třeba dopravit na povrch Měsíce i nejrůznější náklad. Měly by je tam dopravovat praktické a pokud možno levné kosmické lodě a přistávací moduly.

NASA v těchto dnech představila technologii, jakou by ráda uvedla do života pro přepravu nákladu na povrch Luny. Jejich cílem je vytvořit přistávací modul, který by ve své konstrukci vyvážil dva základní požadavky: pojmout co největší množství nákladu a zároveň dokázat přistát bez problémů a s co největší přesností.

Přeprava nákladů na Měsíc

Nákladní lander podle představ NASA připomíná přepravní paletu. Je to kovová konstrukce, vybavená motorem na pevné palivo pro zabrzdění během letu k Měsíci při přechodu na lunární oběžnou dráhu, a také motory na kapalné palivo pro samotné přistání na povrchu. Lander bude mít k dispozici také solární panely jako zdroj elektrické energie, navigaci, avioniku a software s umělou inteligencí, která zvládne většinu úkonů úplně sama.

TIP: Velká Británie pošle v roce 2021 na Měsíc „lunární klíště“

Lander má takové rozměry, aby se vešel na dnes využívané komerční nosné rakety. Prvním cílem takového nákladního landeru by se mohl stát měsíční pól, kam zamíří výpravy amerických astronautů. Lander je navržený k přepravě roveru o hmotnosti 300 kilogramů. Mohl by samozřejmě ale také dovézt na Měsíc rozmanitá zařízení, nástroje či zásoby a materiál do této hmotnosti.

Během 20 let převýší počet e-dětí – tedy potomků narozených rodičům, kteří se seznámili online, děti, které se narodí tradičně seznámeným párům. To je hlavní závěr výzkumu britských studentů a vědců, kteří se zabývali budoucností randění. Ke svému výzkumu přitom využili data společnosti eHarmony, která se specializuje právě na online seznamování.

Z výzkumu vyplynulo, že od přelomu tisíciletí se již narodily asi 3 miliony e-dětí. Rovněž se ukazuje, že více než třetina párů, které se seznámily online, měla dítě do jednoho roku po setkání v reálném světě. Páry seznámené online mají nejčastěji 2 děti. Muži mají přitom dítě s partnerkou, kterou poznali online, častěji, než ženy.

TIP: Láska na první pohled? Nizozemští vědci přišli na překvapivé souvislosti

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století se 22 procent párů seznámilo v hospodě či baru. Dnes je to již jen 7 procent. Online randění je stále intenzivnější a množství párů, které se seznámily virtuálně, dramaticky narůstá. V období mezi lety 2005 a 2014 bylo takových párů 19 procent, zatímco v období od roku 2015 do letošního roku je to již 32 procent. Další výzkum na podobné téma ukazuje, že téměř polovina Britů věří, že díky online seznamování lze snáze najít lepšího partnera. 

Událost, která do historie vstoupila jako záhřebský proces, se ve své době stala nevídanou aférou nejen v rámci habsburské říše, ale i ve světě. Ve výsledku usvědčila rakouské úřady z pletich a podvodů a přivedla do mezinárodního povědomí dosud nepříliš známého profesora Masaryka, který do boje za záchranu nevinných lidí investoval obrovské množství času a úsilí. 

Konečně rozmnožitelem říše

Císař František Josef I. byl v mnoha ohledech vychován spíš v duchu 18. než 19. století, ve kterém se narodil. Nerozuměl rychle postupujícím proměnám společnosti a zůstával konzervativním představitelem starých časů v dobrém i špatném smyslu slova. Zahraniční politika a diplomacie byly podle něj záležitostí dynastie a veřejnost do nich neměla pokud možno mluvit.

V počátcích své vlády také doufal, že se osvědčí jako příkladný panovník-vojevůdce na bojišti, ale jeho angažmá ve válce v severní Itálii v roce 1859 skončilo fiaskem. Podobně papírově byl po vzoru svých předků, císařů Svaté říše římské národa německého, „rozmnožitelem říše“. Série politických a vojenských neúspěchů naplnění těchto dvou slov dlouho bránila.

Během války z roku 1866 ztratila habsburská říše definitivně vliv nejen v Itálii, ale také v německém prostoru, který Prusko začalo proměňovat v Německé císařství. Habsburské říši tak vlastně zůstala jediná možná oblast k šíření vlivu: Balkán. Zde se ovšem střetávala s ruskými zájmy, což mělo nakonec osudové následky nejen pro podunajskou monarchii, ale pro celou Evropu a potažmo svět.

Příslovečným „rozmnožitelem říše“ se František Josef stal až v kmetském věku, konkrétně v roce 1908. Oním novým územím se stala Bosna a Hercegovina, i když by se možná slušelo říct, že se jednalo spíš o území staronové.

Nad Bosnou a Hercegovinou totiž Rakousko-Uhersko drželo protektorát už od roku 1878, kdy velmoci sjednaly kompromisní řešení jedné z velkých balkánských krizí. Anexe tohoto zaostalého regionu staré úmluvy porušila a pobouřené reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Mimořádně rozhořčeno bylo carské Rusko a také Srbsko, které doufalo v postupnou konsolidaci oblastí obydlených Srby. Za těchto okolností rostla skepse či přímo nenávist slovanských národů k monarchii, zatímco rakouští Němci se utvrzovali ve víře v nebezpečí panslavistických rejdů. 

Za vším stojí Srbové!

Hlavním strůjcem anexe Bosny a Hercegoviny byl původem český šlechtic, ministr zahraničí Alois Lexa von Aehrenthal. Ačkoliv si to on sám (podobně jako císař) nehodlal připustit, tímto krokem popudil všechny zbývající velmoci s výjimkou Německa, ke kterému se tak habsburská říše ještě těsněji přimkla. Potvrdila tím, kdo je v tomto tandemu silnějším partnerem. Aehrenthal byl vzdělaný, pracovitý a loajální státní úředník, zároveň však dokázal projevit příkrost a lstivost. Jak se později prokázalo, kvůli znemožnění Srbska a oslabení jeho vazeb k dalším Jihoslovanům neváhal podpořit hon na čarodějnice. 

V roce 1909 započal v Záhřebu soudní proces s 53 obviněnými Srby nejrůznějšího původu a postavení, od obchodníků po poslance. Mělo jít o členy spiklenecké organizace Slovenski Jug, jejímž údajným cílem byl teroristický boj proti Rakousku a ustavení takzvaného Velkého Srbska v zájmu srbské panovnické dynastie. Vzhledem k tomu, že habsburská část Balkánu náležela k uherské části monarchie, celý proces probíhal pod maďarskou taktovkou, a to velice nestandardním způsobem. 

Jak ale s těmito poměrně odlehlými záležitostmi souvisel Masaryk? Charismatického pražského profesora a poslance říšské rady spojovaly s děním na Balkáně četné osobní vazby. Na české univerzitě v Praze, kde působil od roku 1882, totiž studovala řada Srbů, Chorvatů a Slovinců, kteří k němu vzhlíželi a zamilovali si ho. O záhřebský proces se Masaryk přirozeně zajímal tím spíš, že se mezi obžalovanými ocitlo několik jeho přátel a že ho další z nich o celém dění podrobně informovali. Nakonec se rozhodl podniknout z pozice říšského poslance vlastní vyšetřování přímo na místě. 

Protiútok poslance Masaryka

Už předtím Masaryk patřil k hlasitým kritikům Aehrenthalovy politiky, protože destabilizovala evropskou scénu a chovala se bezohledně vůči malým národnostem. Fakta, která profesor zjistil v Záhřebu, Bělehradě i dalších městech, však patrně překonala jeho nejtemnější představy. Po návratu vystoupil Masaryk opakovaně na půdě říšské sněmovny a svoje kolegy postavil před šokující fakta:

„Je to, co se předvádí v soudní síni, opereta, je to komedie, je to inkvizice, je to tragikomedie? […]. Předseda je v disciplinárním vyšetřování kvůli výtržnostem v opilství […]. Vyšetřující soudce byl obviněn, že ve Varaždíně, kde byl soudcem, falšoval dokumenty […]. Protokoly byly zfalšovány: zatím téměř všichni svědkové konstatovali, že tak nemluvili […]. Ptáte-li se těchto chudáků jednoho po druhém ‚Víš, z čeho jsi obžalován?‘, dostanete ode všech odpověď: ‚Ne, nevím.‘ Nerozumějí, co od nich žalobce a předseda soudu chtějí, rozumějí jen, že mají přijít na šibenici.“ 

Nešlo přitom „pouze“ o procesní chyby a manipulace. Masaryk poukazoval také na krajně podezřelou figuru Djordje Nastiće, korunního svědka záhřebského procesu. Toho provázela pověst agenta-provokatéra a ve svých tvrzeních si protiřečil. Některá jeho tvrzení byla takřka směšná, jako třeba pokusy interpretovat běžnou korespondenci jednoho z obviněných jako krycí řeč, v níž například „moje knihovna“ znamená „zbývající bomby“.

Právě Nastić vytáhl na světlo takzvaný Status jihoslovanské revoluční organizace, z něhož žalobci do značné míry vycházeli. Očividně nešlo o dílo organizované skupiny, jak tvrdili, ale o spisek osamocené osoby vedené docela odlišnými motivy. Ostatně údajná teroristická organizace Slovenski Jug byl ve skutečnosti studentský spolek, jehož členové se nevěnovali terorismu, nýbrž pořádání knihovny, a namísto boje ve jménu srbské dynastie inklinovali k demokratismu. Vše nasvědčovalo, že falešné důkazy vznikly na rakousko-uherském vyslanectví v Bělehradě, a tedy s vědomím vyšších diplomatických míst.  

Trapný konec aféry 

Sílu Masarykových tvrzení podpírala pečlivost, s jakou získal a ověřil všechny podklady, ale rovněž jeho předchozí veřejné angažmá. Byl to přece člověk, který proti sobě neváhal obrátit hněv antisemitské veřejnosti v souvislosti s obranou Žida Hilsnera a popudit proti sobě většinu vlastního národa, když vyvracel pravost údajně středověkých Rukopisů královédvorského a zelenohorského. 

Masaryk ve sněmovně žádal, aby byl záhřebský proces zrušen a vznikla vyšetřovací komise. Získal podporu 167 poslanců z 299, což bohužel nestačilo na potřebnou dvoutřetinovou většinu. Pražský profesor neváhal z podílu na zmanipulovaném procesu otevřeně osočit i samotného ministra Aehrenthala. Ten na jeho opakované projevy v říšské radě odpovídal vyhýbavě a pokoušel se ho nepřesvědčivě odbýt tvrzením, že škodí monarchii. Masaryk naopak poukazoval, že je to Aehrenthal a jeho „metternichovský“ styl diplomacie, co je škodlivé a neudržitelné.

Záhřebský proces byl každopádně zdiskreditován a v dubnu 1910 odvolací soud zrušil všechny rozsudky vězení, které obviněným Srbům udělila první soudní instance.

TIP: Vražda Anežky Hrůzové: Co rozpoutalo drama zvané hilsneriáda?

Šlo o trapnou situaci pro uherskou správu i nejvyšší vládní kruhy, protože soud konstatoval nepřípustné zasahování v politickém zájmu. A nešlo o jediný justiční triumf. V takzvaném Friedjungově procesu totiž skupina srbo-chorvatských poslanců vysoudila omluvu za článek, který zveřejnil protislovansky naladěný historik Heinrich Friedjung. Ten v něm v souladu s vykonstruovaným záhřebským procesem tvrdil, že Srbské království podporuje protirakouské spiknutí. Jako svědek s vynikající znalostí celé problematiky vystoupil před soudem opět Masaryk. Friedjunga přitom znemožnil, neboť prokázal, že se tento profesionální badatel zvyklý pracovat s pomocí kritické metody nechal oklamat primitivními falzifikáty. Závěrečnou třešinkou na dortu celé aféry bylo odsouzení novináře Vladimira Vasiće, který se podílel na tvorbě protisrbských podvrhů pro rakouské vyslanectví v Bělehradě.

Černé díry nás nepřestávají překvapovat. Čínští vědci nedávno objevili černou díru hvězdné velikosti, která by podle našich teorií vůbec neměla existovat. Pokud se objevitelé nespletli, černá díra označovaná jako LB-1 má hmotnost asi jako 70 Sluncí. Podle stávajících teorií by přitom v Mléčné dráze neměly existovat černé díry hmotnější než 20 Sluncí. 

Problém je v tom, že podle našich modelů vývoje hvězd ztrácejí ty největší hvězdy během svého umírání hmotu kvůli masivním hvězdným vichrům, které z nich vanou. Pozorovaná hmotnost černé díry přitom přesahuje původní teoretický limit více než třikrát. Podle oslovených vědců to znamená, že nejspíš budeme muset své modely a teorie o vývoji největších hvězd změnit.

Nemožná černá díra

Monstrózní černá díra LB-1 je od nás vzdálená asi 15 tisíc světelných let. V jejím objevu sehrál klíčovou roli čínský teleskop LAMOST (Large Sky Area Multi-Object Fiber Spectroscopic Telescope). Díky jeho pozorování badatelé odhalili hvězdu, zhruba o hmotnosti 8 Sluncí, kolem které obíhá cosi neviditelného. Nakonec se ukázalo, že je to právě veliká černá díra hvězdné velikosti. Hmotnost objevené černé díry je v rozporu se současnou vědou – čínští odborníci proto jako možné vysvětlení nabízejí alternativní scénáře – černá díra LB-1 by podle nich mohla vzniknout zhroucením více než jedné hvězdy. 

TIP: Fascinující černé díry: Která z nich je k nám nejblíže?

Odborníci odhadují, že v Mléčné dráze je asi 100 milionů černých děr hvězdných velikostí, tedy takových, které se zrodily v explozi supernovy masivní hvězdy. V tuto chvíli ale známe takových černých děr jen zhruba dva tucty. Jde o to, že černé díry jsou sice velice hmotné, ale zároveň také velmi malé. Když se zrovna nekrmí větším množstvím hmoty, bývá velice obtížné je vystopovat.

S obezitou zápasí velké množství amerických teenagerů. A jak se ukazuje, nadváha může mít již v mladém věku závažné zdravotní důsledky. Američtí odborníci nedávno díky magnetické rezonanci zjistili, že obézní teenageři mají znatelně poškozenou bílou hmotu mozku.

Do svého výzkumu badatelé zahrnuli celkem 120 teenagerů, z nichž polovina byla obézních. Jejich mozky prostudovali pomocí speciálního zobrazování na magnetické rezonanci, které je zaměřené na určení stavu bílé hmoty mozku, která se nachází pod šedou hmotou mozku, tedy pod mozkovou kůrou.

TIP: Překvapivý objev: Lidé s nadváhou mají tuk i v plicích

Magnetická rezonance prozradila, že obézní teenageři mají v mozku změny především v oblastech, které jsou zodpovědné za emoce, myšlení, a také za regulaci chutě k jídlu. Badatelé zároveň zjistili, že poškození mozku kvůli obezitě nejspíše souvisí se záněty. Zatím ale není jasné, zda objevená poškození mozku předcházejí rozvoji obezity, nebo zda naopak obezita vede k takovým poškozením mozku.

Ze zástupců havajské fauny se 21. století nedožil například jeden ze zdejších nádherných ptáků moho molokajský (Moho bishopi). Osudným se mu stal rozvoj zemědělství a introdukce krysy obecné (Rattus rattus), která plení ptačí hnízda. Stavy těchto nádherných opeřenců byly decimovány i nemocemi, které se na Havaj dostaly se zavlečenými druhy komárů.

Moho molokajský patřící do dnes již vyhynulé čeledi Mohoidae obýval vlhké lesy ostrova Molokai v nižších i vyšších nadmořských výškách. Subfosilní nálezy dokládají jeho existenci také na ostrově Maui. Latinský název mohovi přisoudil zakladatel Bishopova muzea v Honolulu Charles Reed Bishop, který však nebyl jeho objevitelem.

Devatenáct let jako „vyhynulý“

Moha v roce 1892 poprvé popsal sběratel ptáků Henry C. Palmer, když hledal vzácné přírůstky do sbírky anglického barona Rothschilda. Pták s lesklým černým peřím a několika jasně žlutými místy byl dlouhý asi 29 cm, přičemž ocas měřil přibližně 10 cm. Mohův zpěv se omezoval na dva tóny, které se však nesly krajinou na míle daleko. Černo-žlutý elegán se živil nektarem z květů, a byl proto původně považován za zástupce čeledi kystráčkovitých, kam patří celá řada opylovačů.

Naposledy byl vědecky pozorován v roce 1904, místní obyvatelé však hlásili jeho výskyt až do roku 1915. Expedice, které byly za účelem pozorování moha molokajského organizované až do roku 1949, však již žádné další jedince neobjevily. Výskyt byl nečekaně hlášen v roce 1981 z ostrova Maui, kdy byl na severovýchodním svahu sopky Haleakala údajně spatřen poslední zástupce druhu. Optimistické zařazení havajského krasavce mezi kriticky ohrožené druhy bylo s konečnou platností změněno a od roku 2000 je moho oficiálně uváděn jako vyhynulý druh.

Prosincovou podvečerní hvězdnou oblohu ozdobí na sklonku roku velmi nápadná večernice neboli planeta Venuše putující ze souhvězdí Střelce do Kozoroha. Na začátku prosince však získá silného konkurenta v podobě dorůstajícího Měsíce. Aby upevnila své výsostné postavení, spojí na pár dnů síly se Saturnem, rovněž ve Střelci, k němuž se na nebi přiblíží na přelomu druhého a třetího prosincového týdne. 

Prosincové Geminidy

V té době začne být na obloze čím dál aktivnější i meteorický roj Geminid, jehož činnost vyvrcholí v noci z 13. na 14. prosince. Bohužel jen o dva dny dřív nastane úplněk, takže se pozorování meteorů letos omezí zejména na ty nejjasnější v podobě tzv. bolidů. 

Na ranním nebi nalezneme na počátku prosince dvojici jasných planet v souhvězdí Vah nad jihovýchodem: Zatímco Mars budeme moct pozorovat až do konce roku, výhled na Merkur se nám naskytne pouze v první půli prosince – a navíc jen krátce před rozbřeskem nízko nad obzorem. 

Přejdeme-li od nápadných planet a žhnoucích bolidů ke hvězdám, bude se prosincová podvečerní obloha jevit poněkud fádně. Souhvězdí jako Vodnář, Ryby, Velryba či Eridanus jsou totiž chudá na jasné stálice a o mnoho lépe na tom není ani výše položený Pegas. Abychom tento prvotní dojem zvrátili, je potřeba si vypomoct dalekohledem: Teprve s ním ve vodních souhvězdích i v okřídleném lichokopytníkovi odhalíme řadu pozoruhodných objektů vzdáleného vesmíru.

Na lovu přízraků

Kromě nejrůznějších mlhovin či hvězdokup se nabízejí i nevšední galaktické triplety, tedy seskupení tří galaxií, jež se naráz vtěsnají do zorného pole dalekohledu. Jen je potřeba, aby přístroj disponoval objektivem o průměru alespoň 20 cm. Vždyť i nejbližší z uvedených hvězdných ostrovů leží od Země asi 50 milionů světelných roků a ten nejodlehlejší pak víc než pětkrát dál. Jejich jasnost se proto pohybuje v rozmezí 10–13 mag. 

V případě nenápadných galaxií platí dvojnásob, že je kromě dostatečně velkého dalekohledu nezbytná i tmavá obloha. Při sledování těchto úhlově malých a velmi slabých objektů je dobré se vyvarovat jakéhokoliv rušivého osvětlení, dokonce i vzdálených světel na horizontu (není-li zbytí, lze si při pozorování zastínit hlavu například kapucí apod.).

Pokud na první pohled nic neuvidíte, nebuďte zklamaní. Zkuste nepatrně pohybovat dalekohledem ze strany na stranu a lovit na sunoucím se hvězdném pozadí „mlhavé přízraky“. Vyzkoušejte i různá zvětšení, jež mají zásadní vliv na jas zorného pole: Optimální hodnota silně závisí na aktuálních pozorovacích podmínkách, počítejte však se zvětšením v rozsahu 50–120×.

V souhvězdí Pegase

Zpočátku si zřejmě povšimnete pouze nejjasnější galaxie z dané trojice a zbylé rozeznáte až o něco později. Anebo se místo tria dočkáte pouze dua… S pozorováním začněte u nejsnazšího cíle – galaktického tripletu v souhvězdí Pegase, který tvoří hvězdné ostrovy NGC 7769, NGC 7771 a NGC 7770. 

V prvním kroku vyhledejte na obloze dvojici stálic Beta a Gama Pegasi viditelnou pouhýma očima. Vydáte-li se od Gamy směrem k Betě, narazíte přibližně ve třetině cesty – asi 7,25° od Gama Pegasi – na nejnápadnější členku tripletu: Za dobrých podmínek rozpoznáte u přibližně kruhové NGC 7769 s 12 mag i její bodové jádro. 

Pouhých 5′ na jihovýchod pak objevíte podobně jasnou, avšak výrazně protáhlou NGC 7771 s 12,3 mag. Největší výzvou bude poslední z trojice, slaboučká NGC 7770 s 13,8 mag. Coby drobný flíček se nachází jižně přímo pod NGC 7771. Pozorování naznačují, že by danou trojici mohlo pojit vzájemné gravitační působení. Všechny zmíněné galaxie se totiž nacházejí zhruba stejně daleko od Země.

Trojice z Velryby

Za dalším galaktickým triem se přesuňte do jihovýchodního cípu souhvězdí Velryby, poblíž hranice se sousedním souhvězdím Eridanu. Právě tam se nachází triplet složený z galaxií NGC 1035, NGC 1042 a NGC 1052. Nejnápadnější stálici v jeho blízkosti představuje Éta Eridani, kterou na nebi snadno dohledáte i bez dalekohledu. Od ní se přesuňte 4° na západ a trojice hvězdných ostrovů, rozmístěných do vrcholů rovnoramenného trojúhelníku, by se měla objevit v zorném poli vašeho přístroje. 

Nejvýraznější členkou skupiny je východně položená, mírně oválná NGC 1052 s 10,5 mag a jasným jádrem. Posunete-li se od ní asi 15′ na jihozápad, dospějete k o něco větší, avšak slabší NGC 1042 kruhového tvaru s 11,0 mag. Uvedená dvojice tvoří základnu zmíněného rovnoramenného trojúhelníku. Na jeho vrcholu pak objevíte maličkou a silně protáhlou NGC 1035 s 12,2 mag, ležící zhruba 25′ severozápadně od NGC 1052.

Ostrovy v Rybách

Poslední pohledný triplet, složený z NGC 7782, NGC 7778 a NGC 7779, okupuje souhvězdí Ryb nedaleko stálice čtvrté velikosti Omega Piscium. Od ní se vydejte 1,75° na severozápad a jako první vám nejspíš padne do oka dvojice přibližně stejně jasných kruhových galaxií NGC 7779 a NGC 7778 (obě s 12,7 mag). 

Na obloze je dělí pouze 2′, tudíž vypadají jako dvojčata. Jsou natolik atraktivní, že snadno zastíní i NGC 7782 s 12,2 mag, která je z celého tripletu úhlově největší a také nejzářivější. Nachází se zhruba 9′ severovýchodně od předchozí dvojice a vyniká jasným bodovým jádrem i oválným tvarem. 

V podobném duchu bychom mohli pokračovat – zmíněná trojice galaktických tripletů totiž představuje pouhý zlomek z mnoha dalších, jež lze na hvězdném nebi nalézt. Jejich počet navíc rychle roste se zvětšujícím se průměrem objektivu. Soustředěný pohled na „mlhavé přízraky“ přitom vždy znamená, že v jednom okamžiku obhlížíte stovky miliard hvězd naráz! 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Střelce, 22. prosince v 5:19 SEČ vstoupí Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat a začíná astronomická zima

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první půli prosince zrána nad jihovýchodem
• Venuše –  viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Jupiter – nepozorovatelný
• Saturn – viditelný v první půli prosince večer nízko nad jihozápadem
• Uran – viditelný po celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v prosinci 2019

• 10. a 11. prosince – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na noční obloze
• 11. prosince – setkání Venuše a Saturnu na večerním nebi nad jihozápadem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 1,8°)
• 16. prosince – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na noční obloze (nejblíž si budou 17. prosince v ranních hodinách nad jihozápadem, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 3°)
• 23. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Marsu na ranním nebi nízko nad jihovýchodem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 3°)
• 28. a 29. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na večerní obloze nízko nad jihozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

U většiny savců je sex omezený na pouhé vteřiny – je totiž energeticky pořádně náročný, není možné se při něm soustředit na okolní predátory a táhne myšlenky zvířat pryč od shánění jídla, což je přece v životě nejdůležitější. Jenže lidé, jako ostatně všechno v přírodě, tento krátký slastný pocit, vymyšlený jako odměnu za rychlé předání DNA, přetvořili k obrazu svému. Zrodil se dlouhý, protahovaný styk, který je sice příjemný, ale také s sebou nese nejedno riziko. Podle výzkumu britské firmy Euroklinix utrpělo v ložnici nějakou formu zranění nejméně 17 % dospělých, z čehož 2 % „dovádějících“ musela postelovou show ukončit návštěvou nemocnice. Jste zvědaví na ty nejběžnější bolísky?

Natažený sval 

V kdejaké příručce zdravého životního stylu se dočtete, že sex je stejně dobrý jako běhání. Moc rádi bychom tomu věřili, bohužel to není pravda – podle výzkumu Harvardské univerzity se tepová frekvence při pohlavním styku zvedá na asi 130 úderů za minutu (lidský klidový průměr je 60–100 úderů) a sex tak lékaři kvalifikují jako „mírnou aktivitu“. Samozřejmě, najdou se mezi námi i vášniví jedinci, kteří neznají mezí a pohlavní spojení pojímají jako svého druhu gymnastiku. Jenže na rozdíl od sportu, k němuž neodmyslitelně patří protažení a zahřátí svalů, do postelového dostihu obvykle vpadnete tak nějak po hlavě a často se sklenkou alkoholu. To samozřejmě v mnoha případech skončí přetížením svalů, které si až dosud hověly v klidu a očekávaly poklidný večer a odchod do hajan. Naštěstí nejde o závažné zranění, stačí několik dní klidu a analgetický krém.

Fraktury kostí 

Nejbezpečnější sex se odehrává ve vodorovné poloze, v kontrolovaném prostředí, v klidu, bez stresu, s přiměřenou vášní a vzájemnou ohleduplností partnerů. Jenže chtít toto po lidech je jako vysvětlovat teenagerům, že procházka je méně riziková aktivita než sjíždění zábradlí na skateboardu. Sex se tedy provádí všude možně, na okraji gauče, vestoje o zeď, nebo ve sprše. Uklouznutí jsou častá a pády bolavé. Ať už trefíte hlavou noční stolek, nebo rukou topný koupelnový žebřík, máte zaděláno na otřes mozku či sádru. Podle lékařských historek je to přesně ten druh zranění, který pacienti na chirurgii často maskují jako „uklouznutí“, a příliš se nechtějí bavit o detailech.

Věci ztracené „tam dole“ 

Ztracené či zaseknuté předměty v tělních dutinách jsou zdrojem mnoha a mnoha historek z nočních chirurgických pohotovostí, které lékaři ideálně demonstrují na velmi výmluvných snímcích z rentgenu. Tyto nehody se dějí jak dámám, tak labužnickým pánům, protože hladká svalovina je velmi elastická a lidské tělo dokáže pojmout neuvěřitelné věci.

Lékaři tak musejí vytahovat nejen vibrátory (nedopatřením zajeté příliš hluboko), ale také nemálo předmětů běžné denní potřeby či zeleninu, jež mají alespoň zhruba falický tvar. Ovšem zdaleka nejčastějšími pacienty nejsou ani tak milovníci kvalitně zašpuntovaného těla, jako spíše oběti nehod. Lékaři tak obvykle „loví“ tampony, na které majitelka zapomněla, nebo kondomy, jež se při sexu shrnuly – a už se je nepodařilo najít.

Vnitřní zranění 

Jedná se o jeden z vůbec nejčastějších problémů. Vagína je přírodou konstruovaná tak, aby byla mimořádně elastická (většina žen si až do porodu neumí představit, že by jí prošla hlava dítěte), ale aby tuto vlastnost spolehlivě projevila, potřebuje zahřívací čas nutný k lubrikaci. Proto je předehra tak důležitá, i kdyby se pánové nakrásně toužili jen tak narychlo „připojit“ a poté se odvalit do sladké dřímoty. Průnik penisu do příliš suché pochvy způsobí v jejích stěnách mikrotrhliny, které pekelně pálí, a v extrémních případech dojde i na větší krvácení. Dalším citlivým místem je děložní hrdlo, jež může při trochu divočejším sexu dostat pár tvrdých úderů. Jeho pohmoždění sice není životu nebezpečné, ale žena si na pár dní užije bolesti břicha a křeče. Mnoha problémům lze předejít používáním umělého lubrikantu. Mimochodem, ten by se měl vyskytovat poblíž každé partnerské postele.

Zlomený penis 

„Zlomení“ penisu ve skutečnosti není možné, protože neobsahuje žádnou kost (věřte nebo ne, ještě náš prapředek homo erectus ji před 1,9 milionu let měl), může ale dojít k bolestivému poškození topořivých tělísek – což se zlomenině ve finále podobá. Penis je vybaven dutými „vaky“, jež se při vzrušení plní tepennou krví; penis tak napřímí a dají mu tvrdost nutnou k průniku do vagíny. Tím ovšem tělíska ztratí flexibilitu a stanou se náchylná ke zranění, které může v extrémních případech skončit jejich prasknutím a vyřinutím krve.

TIP: Intimní superskandál: Chytrý vibrátor tajně odesílal vývojářům data o používání

K nehodě může dojít při velmi tvrdém sexu nebo při styku v krkolomné poloze, z níž partnerka spadne. Jediné, co můžete s tímto extrémně bolavým zraněním dělat, je okamžitá cesta do nemocnice, kde chirurgové odsají uniklou krev a zacelí protrhnutou stěnu topořivého tělesa. Obnovit funkci penisu se podaří v 90 % případů, nicméně na sex můžete na pár měsíců zapomenout. Jde spíše o vzácné zranění, ale přiznejte si to – na tuto část jste se v článku celou dobu těšili.

Korálové útesy dostávají v dnešním světě pořádně zabrat. Vadí jim znečišťování mořské vody, ohrožují je vzrůstající teploty a okyselování oceánů, a také na nich řádí devastující choroby. Jejich krásné scenerie, plné barev a života pod vodou, se stávají vzácností. Vědci a ochránci přírody s tím bojují všemi možnými prostředky.

Britští badatelé vsadili na hodně netradiční metodu. Rozhodli se zachraňovat poškozené korálové útesy podvodními reproduktory. Jde o to, že zdravé útesy, které dýchají životem, jsou plné roztodivných zvuků. Naproti tomu poškozené, skomírající útesy jsou zlověstně prázdné a tiché. To je problém, protože jak se ukazuje, takové prostředí odrazuje mladé ryby od toho, aby se usadily.

TIP: Jak zachránit Velký bariérový útes? Stimulací elektrickým proudem!

Pestré a početné populace ryb jsou přitom pro korálové útesy velmi důležité. Fungují jako údržbáři útesu a zároveň se starají o přísun potřebných živin. Proto vědci pouštějí z reproduktorů ponořených na poškozených útesech podvodní zvuky nahrané na útesech kypících životem, aby se tam mladé rybky nebály. Nová metoda se velmi osvědčila v experimentu na Velkém bariérovém útesu u Austrálie, kdy podvodní reproduktory přilákaly na poškozené korálové dvojnásobné množství nových ryb oproti místům bez těchto reproduktorů.

Když si uvědomíme, že Slezsko bylo tehdy stále ještě součástí zemí Koruny české a že z měst jako Jeseník nebo Nisa (dnes Nysa ležící v Polsku kousek od českých hranic) to bylo do Velkých Losin coby kamenem dohodil, stojíme před jednou z významných příčin severomoravských procesů.

Jesenické procesy

Jeseník, tehdy Frývaldov, náležel podobně jako Nisa pod vládu vratislavského biskupa. Čarodějnické procesy zde začaly ve 20. letech 17. století a měly zřejmou souvislost s tím, že v knížectví tehdy řádil dobytčí mor. Ztrátu cenného dobytka nesli obyvatelé v časech třicetileté války obzvláště špatně. Není divu, že vinu za jeho uhynutí svalovali na temné síly a nekalé čarování. Hledání původce onoho neštěstí v okolí vedlo k celé sérii tragédií. 

Na počátku stálo závažné obvinění městského pastýře z Frývaldova Kryštofa Schmieda, učiněné na smrtelné posteli. Pastýř obvinil svou ženu z travičství a čarování. Barbora Schmiedová sice vydržela všechny stupně tortury, nakonec však ze stejného zločinu obvinila dalších šest žen, včetně místní porodní báby Marty Wenzelové. Barbora jako jediná unikla kruté smrti upálením, protože zemřela ještě ve vězení. Předtím se však přiznala k tomu, že jako neviditelná létala jiným lidem do sklepů, z nichž kradla mléko, připravovala „čarodějnické máslo“, škodila dobytku bylinami a mořila svého muže. Kromě toho létala spolu s ostatními čarodějnicemi na sabat, kde se při orgiích zřekla křesťanství. 

Pozitivní vliv války

Podruhé se jesenická vrchnost rozhodla vymýtit čarodějnice v letech 1636–1641. Atmosféra podezřívání a všeobecného strachu zachvátila Nisu a Zlaté Hory (Zukmantl). Kat měl tolik práce, že se pokoušel „stávkovat“, aby si vymohl lepší finanční ohodnocení své práce, a pomáhat mu měla pec na čarodějnice. Městské rady dotčených měst posléze přišly na chuť novému způsobu „podnikání“, rodiny vyšetřovaných musely platit takzvané kajícné peníze jako příspěvek na náklady spojené s vězněním a popravou. 

V roce 1642 se přivalila švédská i císařská vojska a Nisa byla nějaký čas v obležení. Třebaže procesy pokračovaly v omezené míře dál, válka je odsunula do pozadí. Po podepsání vestfálského míru roku 1648 třicetiletá válka končila, ale klid zbraní naneštěstí opět obrátil pozornost k údajnému řádění čarodějnických tlup. Tehdy propukla třetí, nejhorší vlna pronásledování na Jesenicku a Zlatohorsku. Teror vyvrcholil v roce 1651. Zpráva z října onoho roku uvádí celkem 155 osob upálených pro zločin čarodějnictví, z toho jen v Jeseníku a okolí 88 lidí! 

Ta hrůza!

Vše začalo na jaře roku 1651 doznáním sotva osmiletého Martina Schirna ze vsi Široký Brod k tomu, že se s Uršulou Schnurzelovou účastnil sabatu. Uršula, zvaná též Dlouhá Ševcová, ho měla také učit, jak zaklínat dobytek. S pokračujícími výslechy Martin postupně kromě Uršuly obvinil další ženy a ty zase udávaly další známé a sousedy. 26. května 1651 Uršula zahynula na hranici v Jeseníku poté, co se přiznala k více jak dvacetileté „čarodějnické kariéře“. Děsivá byla rychlost procesů. Vzhledem k tomu, že jesenický tribunál neobesílal apelační soud, jako tomu bylo v Čechách a na Moravě, nejdéle čtrnáct dní po zatčení končily jesenické oběti na hranici. V létě shořelo jen na jesenické hranici 33 lidí. Za oběť padly i všechny ženy jesenických radních. 

Ukončení jesenických procesů bývá připisováno zásahu vratislavského biskupa Karla Ferdinanda Vasy. Tento vzdělaný muž, bratr polského krále Jana II. Kazimíra a bratranec císaře Ferdinanda III., doporučil zemskému hejtmanovi neotvírat další procesy a k již obviněným se chovat nanejvýš ohleduplně:  „Připadá nám, jakoby i více osobám se stalo příliš mnoho, jako by byly příliš zastrašovány a mučeny... Tímto způsobem by nejen slabé a práva neznalé ženské pohlaví, ale i silnější mužové mohli býti dohnáni k přiznání.“ 

Chapadla až do Prahy

Téměř paralelně s děním na Jesenicku propukla hysterie i ve Zlatých horách. Kraj tehdy zasáhla epidemie dobytčího moru a za pouhý půlrok hledání viníků pohromy bylo na hranici posláno 54 osob. Podle Theatrum Europaeum měli ve Zlatých Horách roku 1651 celkem 8 katů, „kteří mají každý den spoustu práce.“

Za královnu tamějších čarodějnic (Hexenkönigin) byla označena Uršula Schmelzerová. Na popravišti skončily její tři dcery, devatenáctiletá vnučka a strašnému osudu neunikla dokonce ani její dcera provdaná do Prahy. V Praze byla zatčena, vyslýchána a na následky mučení zemřela ve vězení na Starém Městě pražském 20. dubna 1651.

TIP: Inkvizitor Boblig a čarodějnické procesy na losinském panství

Oběti se zlatohorskému tribunálu přiznaly, že ďáblovi prodaly celou úrodu ovoce z Čech a Moravy, za což dostaly každá 3 haléře, dohromady však dva tisíce říšských tolarů – to mělo být důkazem, jak velké skupiny lidí se toto spiknutí týká. Létaly na Petrovy kameny. Uršula Schmelzerová tam měla za galána samotného ďábla, říkala mu však něžně „Hänsel“. Tvrzení zlatohorských čarodějnic se přitom velmi nápadně podobají pozdějším výpovědím losinských a šumperských obviněných. Přísedícím zlatohorského tribunálu byl tamní rodák, Jindřich František Boblig z Edelstadtu…