Z mé cesty do Argentiny mám největší radost z tohoto snímku. Pořídila jsem ho v „kondořím národním parku“, kde hlavní atrakcí, ne-li dokonce senzací, byli nádherní majestátní kondoři andští. Mne ovšem hned při vstupu do parku zaujali mravenci, kteří usilovně a s neutuchající energií nosili kousky lístečků a květů do svého mraveniště. Na kondory jsem úplně zapomněla…

Nosič a jeho břímě

Za rej, který se před mým objektivem odehrával, byli zodpovědní mravenci rodu Atta, kteří jsou známí jako pěstitelé hub. Hned mi bylo jasné, že snímky kondorů nepořídím a čas, který jsem měla vyhrazený pro národní park, strávím na břiše (hned vedle cedule Pozor jedovatí hadi!). Společnost mi dělala kamarádka Táňa, kterou hemžení přičinlivých tvorečků také nadchlo, a společně jsme hledaly nejhezčí snímky.

Mezi mnoha výjevy nás zaujal i červený kvítek, který se v mravenčích kusadlech výrazně vyjímal. Teprve při zvětšení snímku s květem jsem zjistila, že na okvětním plátku neseném jedním mravencem sedí další, mnohem menší mravenec. Netušila jsem ovšem, jaký je vztah mezi touto neobvyklou dvojicí „taxikář-pasažér“.

Když malý hlídá velkého

Nevyjasněná otázka malého mravence na červeném květu mi nešla z hlavy, a tak jsem se obrátila na odborníka – profesora Jana Žďárka. Ten mi poskytnul překvapující vysvětlení: „Na listovém úkrojku se někdy nechává nést docela malá dělnice. Je to osobní stráž nosičky a jejím úkolem je chránit sestru před útoky drobných parazitických mušek hrbilek (čeleď Phoridae).“

TIP: Pastevci a dobytek mikrosvěta – Mravenci a jejich chráněnci

„Moucha si musí při kladení vajíčka sednout na listový úkrojek, a v tom jí právě sestřička nosičky brání. Podaří-li se jí ale vajíčko naklást, vylíhlá larvička se přestěhuje do hlavy své oběti a vyžere její obsah včetně mozku. Mravenec se pak ještě asi čtrnáct dní bezcílně potuluje, než mu hlava upadne a muší larva se v prázdné hlavové schránce zakuklí...“ 

Lidé už dlouho podezřívají psy, že mají „šestý smysl“, který používají při navigaci. Pro některé lidi je to dokonce něco nadpřirozeného. Výzkumný tým České zemědělské univerzity v Praze v těchto dnech zaujal celý svět svými výsledky, podle nichž je tímto šestým smyslem vnímání magnetického pole Země. Jako by měli v hlavě „kompas“.

Hynek Burda a jeho kolegové detailně zkoumali chování 27 loveckých psů během experimentu v otevřené krajině, která byla psům neznámá. Psi byli vybaveni kamerami, které vědců umožnily podrobně sledovat, jak se psi orientují v krajině. Ukázalo se, že když se psi dostanou do největší vzdálenosti od svého majitele a hledají cestu zpět, ve více než 75 procentech případů zahajují návrat přibližně dvacetimetrovým pohybem, který je orientován buď přímo na sever, nebo přímo na jih. To svědčí o zapojení magnetického pole do orientace psů.

TIP: Vědci objevili molekuly vnímající magnetické pole v očích psů a primátů

Výzkum magnetického smyslu u zvířat je velice komplikovaný. Jejich smyslům příliš nerozumíme a psy mohla ovlivnit celá řada faktorů. Přesto jsou vědci přesvědčeni, že jejich výzkum významně podporuje představu magnetické orientace u psů. Ve výzkumu stále pokračují a momentálně plánují zkoumat orientaci psů, jejichž magnetický smysl bude narušený speciálními magnetickými obojky.

Obrněnce vyvinuté ve Spojených státech ve 30. letech 20. století nedosahovaly valné kvality. Hlavní důvody spočívaly v nedostatku financí pro armádu a zkostnatělosti vrchního velení, které pancéřovým vozidlům nepřisuzovalo velkou důležitost. Z toho důvodu vznikaly převážně lehké stroje a prvními středními tanky se staly až M2 a M3 Lee.

Poslední zmíněný nesl ve věži 37mm kanon a v korbě dokonce 75mm houfnici, měla však jen omezený odměr (možnost míření do stran). Když v září 1939 napadly Hitlerovy síly Polsko a předvedly efektivitu rychlých tankových klínů, americké velení se vzpamatovalo, přijalo M3 do výzbroje a v období 1941–1942 nechalo vyrobit na 6 300 „em trojek“. Ovšem souběžně chtělo modernější konstrukce – v srpnu 1940 přišlo s požadavkem na nový střední tank se 75mm dělem v plně otočné věži. 

První kusy po roce

Po jednom prototypu vzniklo v září 1941 ve firmách Aberdeen Proving Ground a Rock Island Arsenal, první sériové stroje opustily výrobní haly v říjnu 1941. Stroje vyráběné podle obou prototypů vycházely z podvozku předchozího M3 Lee, avšak první z podniků vyráběl obrněnce s odlévanou věží i vrchní partií korby, kdežto druhý s korbou svařovanou.

Síla pancéřování věže se pohybovala od 51 mm na bocích a zádi do 89 mm na nejsilnější čelní partii. Podvozek tvořila na každé straně šestice pojezdových kol s gumovou bandáží, přední hnací a zadní napínací kolo. Korba dosahovala tloušťky mezi 38 mm válcované oceli na zádi, až 51 mm na čele. Její zadní část obsahovala letecký hvězdicový motor Wright Continental R-975 o výkonu 298 kW. Kanon M2 kalibru 75 mm o délce 31 ráží a s ním spřažený 7,62mm kulomet M1919 Browning mohly měnit náměr v rozmezí –12° až +25°.

Odlévat, nebo svařovat? 

Stejný browning se nacházel i v polokulovitém střelišti v čelní stěně korby a na vrchol věže se dal upevnit ještě 12,7mm protiletadlový M2 Browning. Obrněnce firmy Aberdeen Proving Ground se od těch pocházejících z Rock Island Arsenal a vyráběných poté v závodech Chrysler, Fischer a Ford lišily pouze odolnější technologií výroby, proto používaly jiné značení – M4 se jmenovaly shermany s pouze svařovanými korbami a M4A1 s odlévanými a svařovanými.

Za kvalitnější odlévanou korbu však tato varianta platila menším vnitřním prostorem, který pak mohl vézt pouze 90 nábojů do kanonu, kdežto „svařovaný“ M4 mohl naložit o sedm více. Osádka sestávala z pěti mužů – v korbě vedle sebe seděli řidič s radistou-kulometčíkem, ve věži pak velitel, nabíječ a střelec.

Inovovaný motor i kanon 

V dubnu 1942 začaly práce na další modifikaci M4A2 se silnějším dvoutaktním dieselovým agregátem General Motors 6046 a mohutnějším pancéřováním čela korby. Šlo o nejpočetnější variantu, vzniklo jich 8 053 kusů. Pak následovala verze M4A3 s motorem Ford GAA o výkonu 373 kW, který mírně zvýšil maximální rychlost. První kus opustil výrobní závody v červnu 1942, poslední v září následujícího roku.

Pokračování: Nesmrtelná americká pásová legenda: Tank M4 Sherman (2)

Další modifikací se stal M4A4 s benzinovým, kapalinou chlazeným třicetiválcovým Chryslerem A57 o výkonu 276 kW, kvůli němuž se musela poněkud prodloužit korba. Rozsáhlejší úpravy podstoupila verze určená proti opevněním se 105mm houfnicí M2A1. Začalo se na ní pracovat počátkem roku 1942, kvůli problémům s nabíjením děla se výroba rozběhla až v únoru 1943 – dala kolem 1 600 kusů. 

Dějiny našeho národa jsou protkány životy osob, jež úděl dovedl až do jakéhosi pomyslného českého nebe světců a patronů. Míra jejich vážnosti a důležitosti je však věcí víry jednotlivce. Přesto se následující výčet pokouší ukázat, kteří čeští svatí zůstali v oblibě a ani do dnešních dob neupadli v zapomnění.

Příliš horlivý křesťan

Biskup Vojtěch (v zahraničí je známý zpravidla pod svým biřmovacím jménem Adalbert) byl jedním z nejvzdělanějších lidí své doby. V nelehkých časech, kdy se křesťanská věrouka jen nesměle usazovala na našem území, aby těžce zápasila o každou píď s pohanstvím, bylo prosazování katolictví věcí nesnadnou. Učený Vojtěch se přesto o zdánlivě nemožné pokusil, a to hned několikrát. Velká část tehdejší společnosti žila dosud životem bezvěreckých mýtů a pověr, v pořadí druhý pražský biskup však propagoval křesťanství i za cenu neoblíbenosti, kterou mu vlastní snaha skutečně přinesla.

Misionář a řeholník Vojtěch procestoval podstatnou část někdejší Evropy a poznal tak mravy nejen prostých obyvatel raně středověkých říší. Z přísného římského kláštera přivedl do Čech několik bratří, jimž roku 993 založil v Břevnově vůbec první benediktinský klášter u nás. Úskalí pohanské společnosti vzpírající se jakýmkoliv novotám však nebylo jedinou překážkou Vojtěchova života. Slovutný pražský biskup totiž pocházel ze starého a mocného rodu Slavníkovců, který byl na základě politických tahanic o nadvládu na Libici vyvražděn. Roztrpčený Vojtěch zklamaný Čechy a českými poměry vůbec se obrátil k severu, kde ležely dosud zcela pohanské Prusy. Misijní výprava se mu ale stala osudnou a Vojtěch zde byl 23. dubna roku 997 zavražděn. Do Čech se jeho ostatky vrátily teprve o více než čtyřicet let později. 

Ten, který je připraven k boji 

V malebném ohybu řeky Sázavy prožil svůj život další z řady českých světců, svatý Prokop. Na rozdíl od svých předchůdců nevstoupil do dějin jako mučedník. Navzdory své nekrvavé smrti však získal stejnou oblibu jako patroni, kteří zahynuli cizí rukou. Prokop se narodil na Kouřimsku někdy v samém závěru 10. století a podle mnohých legend se mu dostalo značného vzdělání, zejména ve slovanském jazyce. Stal se knězem, oženil se a zplodil syna. Nutkání očistit sebe samého od zla a přiblížit se tak Bohu však vedlo jeho kroky daleko od rodinného krbu.

Stejně jako mnoho poustevníků před ním se i Prokop uchýlil do malé jeskyně v naději, že zde dojde Boží milosti. Myšlenka žít sám a bojovat se zlem v sobě samém přiváděla k Prokopovi další příznivce a zanedlouho byla založena malá komunita bratrů, jakási předzvěst budoucího klášterního společenstva na Sázavě. Právem a regulemi nadaný klášter byl však oficiálně uznán teprve v roce 1032 a Prokop se stal jeho prvním opatem.

Nadějné centrum slovanské vzdělanosti stmelilo dosud po zemi roztroušené kněžstvo, které pracovalo a žilo v odkazu ke Konstantinovi a Metodějovi. První sázavský představený zemřel 25. března roku 1053 a český král Přemysl Otakar I. ho později postavil po bok dosavadních českých patronů. Čtvrtého červencového dne roku 1204 byla svátost opata Prokopa potvrzena i z Říma a nositel řeckého jména Prokopios (ten, který je připraven k boji) vstoupil do českého nebe jako jeden z nejoblíbenějších světců. 

Umučený zpovědník

Další z řady českých světců doplatil na mocenské spory mezi církví a královskou mocí. V devadesátých letech 14. století vrcholily intriky tehdejšího českého krále Václava IV. proti pražskému arcibiskupovi Janu z Jenštejna. Vleklý svár obou stran měl být završen vzájemným setkáním, které by krále i preláta opět spojilo, pokud ne přímo v přátelství, tedy alespoň v tolerantní přijímání protistrany. Václavův plán se však ubíral zcela jiným směrem. V den, kdy se arcibiskup se svým doprovodem setkal tváří v tvář s českým králem, nastalo poslední a nejzásadnější dějství života Jana z Pomuku. Generální vikář byl spolu s dalšími lstivě vlákán do pasti, z níž již nebylo návratu.

TIP: Raději řeholnicí, než císařovnou: Proč oblékla Anežka církevní roucho?

Přestože se arcibiskupovi podařilo uniknout královským biřicům, Jan z Pomuku tolik štěstí neměl. S několika dalšími duchovními byl odveden na mučidla, kde byl natahován na skřipec a pálen. Zatímco se však ostatní dokázali vyhnout následnému utopení tím, že podepsali závazek mlčení, smrtelně zraněný Jan tolik síly neměl. Okolo deváté hodiny večerní byl svázán a vhozen do Vltavy. Protože jeho tělo vyplavalo teprve po měsíci dost daleko po proudu řeky, soudí se, že byl z mostu shozen již mrtvý. Smrt Jana Nepomuckého, který upadl do tenat špinavé mocenské politiky, se však začala vysvětlovat i poněkud odlišným způsobem. Jako zpovědník královny Žofie prý totiž Jan věděl příliš mnoho, ale zpovědní tajemství neporušil ani na mučidlech. 

Příjezdem krysy obecné (Rattus rattus) se pro endemickou krysu buldočí (Rattus nativitatis) zavřela pomyslná opona. Konkurenční přivandrovalec se totiž na ostrově nejen rychle zabydlel, ale také s sebou přivlekl parazitického prvoka Trypanosoma lewisi.

Nemoc, kterou tento prvok způsoboval, se šířila prostřednictvím blech, a krysy buldočí proti ní nebyly imunní. Epidemie brzy zdecimovala celou populaci. Vyhynutí se datuje mezi rok 1900 a 1904.

Nezáviděníhodný primát

Poslední ověřený záznam výskytu tohoto endemického druhu máme z let 1897–1898, kdy ostrov navštívil paleontolog Charles William Andrews z Britského muzea. Ten zde ještě odchytil devět exemplářů. Když však roku 1904 dorazil na ostrov německý přírodovědec Richard Hanitsch, nemohl již žádné exempláře původních druhů krys najít. Spolu s krysou buldočí vyhynula totiž také krysa Maclearova (Rattus macleari), a tak se na ostrově dařilo již jen nepůvodnímu obyvateli – kryse obecné.

Krysa buldočí měla krátký ocas a silné nohy, které jí dobře sloužily při hrabání. Její lebka je popisována jako obzvlášť malá, štíhlá a subtilní. K vidění bývala v norách nebo v jejich okolí a na rozdíl od krysy Maclearovy nelozila po stromech.

TIP: Na Šalomounových ostrovech objevili půlmetrovou krysu, co ráda kokosy

Andrews o krysách buldočích píše: „Zdá se, že žijí v malých koloniích v norách, často mezi kořeny stromů, a příležitostně se mohou vyskytovat v dlouhých, dutých kmenech padlých nebo napolo shnilých ságových palem. Jejich potrava sestává z divoce rostoucích plodů, mladých výhonků a, dle mého názoru, kůry některých stromů.“ Krysa buldočí je prvním druhem, u něhož bylo vědecky dokázáno, že vymřel výhradně v důsledku rošíření nemoci.

Jak je definováno konopí pro léčebné použití?

Jsou to usušená vrcholičnatá samičí květenství rostliny Cannabis sativa L. (konopí seté) nebo Cannabis indica L. (konopí indické). Jeho hlavní účinné látky jsou kanabinoidy, mezi nimiž vyniká svým účinkem Δ-9-tetrahydrocannabinol (THC) a cannabidiol (CBD). Dalšími obsahovými látkami jsou zejména silice, terpeny, flavonoidy a alkaloidy. Za účinky konopí jsou zodpovědné kanabinoidy (THC, CBD) v kombinaci s dalšími látkami.

Konopí pro léčebné použití je na českém trhu legálně dostupné ve formě individuálně připravovaného léčivého přípravku vydávaného v lékárnách. Používá se jako podpůrná léčba u závažných zdravotních obtíží, jako jsou chronická neutišitelná bolest, neuropatická bolest, neurologická onemocnění, roztroušená skleróza, nevolnost, zvracení a nechutenství v souvislosti s onkologickou léčbou a s léčbou infekce HIV, revmatoidní artritida a další.

Konopí, které je určeno pro léčebné použití, je produkováno na úrovni léčivé látky a jeho pěstování striktně podléhá zákonným předpisům. Takovéto konopí vždy obsahuje přesně definované množství účinných látek a do lékáren je dodáváno v odpovídající kvalitě, která je stanovena právními předpisy. 

Jak probíhá léčba konopím?

Existuje několik druhů konopí pro léčebné použití s různým poměrem účinných složek a jejich množstvím, a tudíž různými účinky. Určení optimálního druhu konopí pro léčebné použití závisí na projevech onemocnění. Konkrétní druh a způsob jeho používání určuje vždy lékař. Ten jej předepíše pacientovi pouze v tom případě, kdy je přínosné stávající léčbu pacienta doplnit účinkem látek obsažených v konopí pro léčebné použití. Na začátku užívání se obvykle předepisuje menší množství individuálně připravovaného léčivého přípravku. Pokud je účinek nedostačující, lékař může dávku zvýšit, a to až do množství 180 g/měsíc.

Na co se má pacient připravit?

Než začnete konopí pro léčebné použití užívat, lékař provede důkladné vyšetření ke zhodnocení vašeho zdravotního stavu a posoudí vaši předchozí léčbu. Užívání konopí pro léčebné použití může v některých případech vést ke snížení dávek léčiv užívaných při léčbě základního onemocnění, případně ke zmírnění vedlejších účinků této léčby. Lékař předepíše konopí pouze v případě, kdy je přínosné stávající léčbu doplnit účinkem látek v něm obsažených. Jeho účinky závisí nejen na základním onemocnění, ale i na rozdílnosti vnímání účinku jednotlivými pacienty. 

Jsou nějaká doporučení pro užívání konopí?

Upozorněte svého lékaře, trpíte-li jakoukoliv srdeční chorobou nebo v případě genetické dispozice k psychózám (např. schizofrenii) nebo k jiným psychickým poruchám. Ošetřující lékař bude pravidelně kontrolovat váš zdravotní stav, aby zjistil, zda můžete v užívání konopí pro léčebné použití pokračovat, a v případě potřeby upraví dávkování. Dodržujte předepsané dávkování a nikdy neměňte doporučenou dávku bez konzultace s lékařem.

Nic nezatajit

Je velice důležité, aby pacient vždy informoval svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užívá nebo užíval v nedávné době, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu, vč. doplňků stravy. Důvodem je možné vzájemné ovlivňování a následný vznik nežádoucích interakcí a zdravotních potíží.

Na co je třeba při užívání dbát?

Léčba konopím pro léčebné použití se nedoporučuje v době těhotenství nebo kojení. Stejně tak se nedoporučuje jeho kouření – vhodnou metodou užití je inhalace pomocí vaporizéru. Než vyrazíte na cesty, ujistěte se, že je legální vzít konopí s sebou do zemí, kam cestujete, i do zemí, jimiž projíždíte. Pamatujte i na to, že konopí může způsobit nežádoucí účinky, jako jsou závratě či ospalost, které mohou zhoršit schopnost úsudku a vykonávání kvalifikovaných úkonů. Byly zaznamenány i případy krátkodobé ztráty vědomí.

Konopí pro léčebné použití patří mezi návykové látky a s ohledem na tuto skutečnost je třeba omezit výkon některých činností, při kterých by mohl být ohrožen život či zdraví lidí nebo způsobena škoda na majetku, jako např. řízení dopravních prostředků, výkon některých zaměstnání, apod. (viz § 274 – trestný čin Ohrožení pod vlivem návykové látky). Jeho použití podléhá ustanovením zákona o návykových látkách a může na něm vzniknout závislost.

Má léčebné konopí nějaké kontraindikace?

Například zmiňované těhotenství – účinné látky obsažené v konopí, především THC, mohou mít negativní vliv na vývoj plodu. V těhotenství se proto užívání konopí nedoporučuje. Určité látky, které jsou obsažené v konopí, a to včetně THC, jsou navíc vylučovány do mateřského mléka, proto se konopí nedoporučuje ani v době kojení.

Ve vzácných případech může konopí spouštět psychózu u pacientů s genetickou predispozicí. Jedná se o jedince, v jejichž rodinné anamnéze se vyskytují psychické poruchy, zejména schizofrenie nebo bipolární porucha.

Může mít také sice dočasný, zato však silný vliv na srdeční tep a krevní tlak. Pokud je pacient léčen se srdečními obtížemi, měl by o tom informovat předepisujícího lékaře. Játra jsou primárním orgánem, který se podílí na chemickém zpracování kanabinoidů po orálním užití konopí. U pacientů, kteří mají omezenou funkčnost jater, mohou být účinky konopí výrazně odlišné. U pacientů, kteří měli dříve potíže se závislostmi, mohou vysoké dávky podávané v delším horizontu vést k podpoře rozvoje závislosti. Ojediněle se mohou objevit příznaky, jako je neklid, podrážděnost a nespavost. 

Jaké další nežádoucí účinky může mít?

Konopí pro léčebné použití je obvykle pacienty dobře snášeno. Vzhledem k tomu, že již malé dávky často přinášejí dostatečnou úlevu, jsou nežádoucí účinky pozorovány spíše ve výjimečných případech. Pokud nastanou, bývá příčinou buď vyšší dávka, nebo kombinace s alkoholem či alkoholu podobnými látkami. Ve většině případů jsou nežádoucí účinky mírné a obvykle odezní během několika dní. Projeví-li se výrazné změny psychického stavu, informujte neprodleně svého lékaře.

Pro efektivní léčbu konopím stačí dodržovat parametry léčby. Především v případech, kdy se jedná o začátek užívání nebo kdy pacient užívá větší dávky konopí, je vhodné, aby byl v kontaktu či pod dozorem poučené osoby (např. rodinného příslušníka), která mu může být nablízku v případě nepříjemných pocitů, nevolnosti či dokonce zhoršení zdravotního stavu, k čemuž může docházet obzvláště u prvouživatelů (často se objevuje nevolnost i zvracení při dosažení určité individuální hranice THC, ale po relativně krátké době se vše normalizuje a tento zážitek se zřídkakdy opakuje). Jedním z nejznámějších účinků konopí je stav euforie, pocit uvolnění, zrychlený srdeční tep, nekontrolovatelné výbuchy smíchu, změny vnímání okolí. Tyto stavy jsou často doprovázeny suchými ústy a zarudlýma očima.

Jak konopí uchovávat?

Přípravek s obsahem konopí pro léčebné použití je nutné uchovávat mimo dosah a dohled dětí, v původním obalu v suchu při teplotě 2–25 °C a nesmí se používat po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu. V případě, že pacient již konopí používat nebude, měl by jej odnést do lékárny, která zajistí jeho likvidaci v souladu se zákonem. Jakýkoli jiný postup je nelegální. 

Svůj lék si může pacient vyzvednout jako jakýkoliv jiný v lékárně?

Pacient v lékárně předloží elektronický recept s omezením, který obdržel od lékaře. Lékárna prostřednictvím Registru pro léčivé přípravky s omezením (RLPO) ověří, zda v daném období již nebylo pacientovi vydáno maximální množství konopí stanovené vyhláškou (180 g). Pokud pacient nevyčerpal stanovený množstevní limit, lékárna vydá buď množství předepsané lékařem, nebo množství, které zbývá do naplnění stanoveného limitu. Vydávat konopí může každá lékárna, která je schopna vydávat léčivé přípravky prostřednictvím elektronického receptu (takové lékárny je možné vyhledat v databázi lékáren na www.sukl.cz). 

Jakým způsobem pacient konopí užívá?

Aktuální vyhláška nevymezuje způsoby podání. Pro informaci však uvádíme dvě základní cesty podání. Konkrétní použití vždy určí lékař. První je tzv. inhalační podání – za bezpečný způsob se považuje inhalace pomocí vaporizéru. Konopí, respektive vzduch, který proudí kolem, je v tomto případě zahříván na teplotu 170–200 °C. Vzhledem k tomu, že nedochází ke spalování rostlinného materiálu, je takové užití, na rozdíl od klasického kouření, zdravější. Tento způsob aplikace prostřednictvím dýchacích cest má za následek poměrně rychlý nástup účinku, efektivní přechod do krve a následné rozšíření do celého organismu. Nevýhodou je problematické dávkování obzvláště u pacientů s potřebou malých dávek a intervalového užívání (lze částečně řešit volbou vhodného vaporizéru). 

A druhý způsob?

Dalším způsobem užívání konopí je jeho požití nejlépe s potravinami obsahujícími tuky nebo jiné látky, které umožní účinným látkám rozpuštění a následné vstřebávání. Volba vhodného způsobu orálního užívání konopí by měla vždy být konzultována s odborníkem (lékařem či lékárníkem, který by měl vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta a potřebné léčbě doporučit nejvhodnější způsob použití). Nevýhodou a také možným rizikem při orálním užití je především opožděný nástup účinku, kdy se uživatel může domnívat, že „to nezabírá“ a užije větší dávku, což mu následně může způsobit předávkování a zdravotní obtíže. Proto je nutné vždy dodržet dávkování předepsané lékařem.

Hradí toto konopí zdravotní pojišťovny?

Úhrada konopí pro léčebné použití z veřejného zdravotního pojištění je možná, a to na základě § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. SÚKL v Opatření obecné povahy OOP 02-2016 úhradu individuálně připravovaným léčivým přípravkům s obsahem konopí pro léčebné použití nepřiznal, jelikož při svém rozhodování vycházel z vyjádření a stanovisek odborných společností, ze zjištěných skutečností, z výsledků předložených a hodnocených studií, které nebyly dostatečné k tomu, aby přiznal vyšší úhradu individuálně připravovaným léčivým přípravků s obsahem kanabinoidů, tedy i konopí pro léčebné účely. Nepřiznání úhrady však nebrání tomu, aby konopí pro léčebné použití bylo hrazeno na základě výše uvedeného paragrafu. Doporučujeme proto pacientům, aby se v této věci obraceli na příslušnou zdravotní pojišťovnu.

Konopí jako droga

V České republice není legální konopí pro svou potřebu pěstovat ani jej používat. Neoprávněné přechovávání drog pro vlastní potřebu je nezákonné a postižitelné vždy: v malém množství v přestupkovém řízení; v množství větším než malém v řízení trestním. Subjekty, které jsou oprávněny drogy přechovávat, definuje zákon (patří sem např. zdravotnická zařízení, lékárny, laboratoře apod.). I pokud tedy drogy přechovává uživatel drog nebo závislý, jedná se vždy o protiprávní jednání. Podobná pravidla platí i pro pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. Všechny podmínky a tresty řeší zákon č. 40/2009 Sb.

V České republice problematiku medicínského konopí řeší Státní agentura pro konopí pro léčebné použití. Odpovědi na otázky vychází z jejích informací.

Mumie ze starého Egypta bývají zneklidňující a některé jsou doopravdy strašidelné. Jednou z takových je i mumie egyptské princezny, stará 3 100 let, které se přezdívá „Mumie ječící ženy“. Byla objevena v roce 1881 v Luxoru a každého na první pohled zaujme děsivou grimasou, kterou má princezna vepsanou ve tváři.

Významný egyptolog a bývalý ministr egyptské vlády Zahi Hawass spojil síly se Saharem Saleemem z Cairo University, který se specializuje na rentgenové snímkování mumií, s společně se pokusili vyřešit záhadu smrti „ječící ženy“.

Celou mumii detailně nasnímali pomocí výpočetní tomografie (CT). Vědci zjistili, že tělo ženy bylo pečlivě balzamováno. Byly z něj odstraněny vnitřní orgány a do břišní dutiny balzamovači vložili pryskyřici a vonné látky. Tělo bylo poté zabaleno do bílého plátna. Snímky ukázaly, že dotyčná egyptská princezna trpěla těžkým kornatěním tepen neboli aterosklerózou. Dnes sice máme dojem, že jde o moderní onemocnění způsobené vlivem civilizace, jak se ale zdá, podobné problémy trápily naše předky i před mnoha tisíci lety.

TIP: Díky 3D skenování a počítačové tomografii se můžeme podívat dovnitř mumie

Princezna měla do značné míry ucpané cévy vedoucí k srdci i na řadě míst v těle. Podle odborníků je obtížné spolehlivě určit, zda ženu opravdu zahubila zástava srdce, její cévy jsou ale v takovém stavu, že je to velmi pravděpodobné. Děsivý výraz na ženině tváři by mohl být důsledkem náhlého infarktu, který brzy skončil smrtí.