Objektiv mi už nechce zaostřit. Vlastně se mi už medvědí hlava ani nevejde do hledáčku. Fascinován focením jsem si ani neuvědomil, že se tak moc přiblížil a minimum, na jaké můj objektiv ostří, jsou tři metry. Ještě před chvílí jsem jej měl v hledáčku celého na nějakých pětadvacet metrů, a teď? Jsem od něj na skok. Co když mu zavoním? Instinktivně přestávám fotit a zadržuji dech. Mezi mnou a šelmou je jen tenká stěna krytu, což pro dvěstěpadesátikilové zvíře není žádná překážka. Další krok, pak ještě jeden a přísahám, že cítím jeho dech.

TIP: Vysoké Tatry - Podmanivá krása nejmenších velehor Evropy

V hlavě mi bleskne myšlenka na širokoúhlý objektiv, ale jen co huňáč otočí hlavu směrem ke mně, zafuní a podívá se přímo do objektivu, rychle si to rozmyslím a zůstanu raději potichu a bez pohnutí. Medvěd ještě chvíli cosi hledá, pak projde okolo krytu a mizí v lese někde za mými zády. Pár minut poslouchám, zda se neozve zapraskání nějaké větvičky a přemýšlím, že ani ve snu by mě nenapadlo, že mé první setkání s medvědem v tatranské přírodě bude vypadat právě takto. Další fotografie autora najdete na webu fototatry.sk.

Mexičtí archeologové prováděli vykopávky na lokalitě poblíž Ndachjianu-Tehuacánu v mexickém státě Pueblo. Objevili tam doslova poklad starých klišé, o nichž se mluví v souvislosti s předkoloniální střední Amerikou: krvavé oběti, sochy tajuplných božstev, kamenné lebky, a také lidi stažené z kůže.

Ve skutečnosti jde o první objevený chrám jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších božstev středoamerických civilizací. Xipe Totec, což v aztéčtině znamená „Náš pán z kůže stažený“, je bohem jara, probouzení přírody, vegetace a zemědělství. Neblaze proslul tím, že při jeho uctívání je nutné stahovat kůži lidským obětem, která pak slouží k rituálním účelům.

TIP: Aztécký průmysl obětí: Věže lebek byly větší a děsivější, než jsme mysleli

Archeologové objevili doklady, které přímo ukazují na stahování kůže v tomto chrámu, který byl v provozu zhruba v letech 1000 až 1260 našeho letopočtu, tedy ještě před vznikem Aztécké říše. Mezi nálezy jsou sochy zpodobňující hlavy lidí stažených z kůže a lidské torzo pokryté staženou lidskou kůží. Tyto sochy zřejmě představují samotného Xipe Toteca a jsou vyrobené z vyvřelé horniny, která byla do oblasti importovaná z jiné části střední Ameriky.

Význam Lánské obory bychom mohli shrnout do tří slov: Tady je prezidentovo. Jedná se o tři tisíce hektarů oploceného území, kam se běžný člověk nemá šanci podívat. Vešlo by se tam celé Kladno, a ještě by kus zbyl. Přes 300 let se v místě všechno podřizuje jediné vášni: lovu. 

„V Čechách sice existují zmínky i o starších oborách, jako je například ta v Hukvaldech. Přesto Lánská obora patří k nejstarším a největším v Evropě. První doklady o ní pocházejí už z roku 1713,“ vysvětluje Miloš Balák, ředitel Lesní správy Lány. Ve zmíněném roce nechali Valdštejnové coby tehdejší majitelé zbudovat dřevěnou ohradu o délce 47 kilometrů jako ochranu před pytláky. 

Králové, císaři, prezidenti 

V neprostupných lánských a křivoklátských hvozdech, plných divoké zvěře, se ovšem lovilo už od raného středověku. V 9. století se o místo podle záznamů přeli Přemyslovci s rodem Vršovců. Později Karel IV. zakázal oddělit křivoklátské panství od České koruny a lánská tvrz učarovala i císaři a českému králi Rudolfu II. 

Lesy, v nichž lovívali králové, zůstávají nadále součástí české státnosti, kterou spravuje Kancelář prezidenta republiky. A vůbec nevadí, že nikdo z našich prezidentů nebyl a není vášnivým lovcem. Původní obora byla desetkrát větší, ale i dnes má člověk pocit, že se ocitl v panenské pustině. K tamním nejznámějším památkám se řadí mohutný dub, přezdívaný „dohodový“: Prezident Tomáš Garrigue Masaryk se pod ním totiž kdysi scházel s Karlem Čapkem a vedl tam i jednání o tzv. Malé dohodě, jež měla zabránit návratu monarchie. 

Mocnáři a filmaři

„Ať panovalo jakékoliv státní uspořádání, obora se vždycky využívala k politickým jednáním a různým mezinárodním schůzkám. Pokaždé se tady uvolnila atmosféra,“ shrnuje Balák. Bohumil Martínek stál v čele Lánské obory za prezidenta Gustáva Husáka. Na začátku sezony vždy dovezl na Pražský hrad seznam zvěře, kterou lze ulovit, a pak už jen čekal, kdo dorazí. Na místo zavítal Leonid Brežněv, Nikita Chruščov, maršál Malinovskij i jugoslávský předák Josip Tito. 

Opravdová syrovost a odlehlost možná do obory přilákaly také režiséra Františka Vláčila. V jeho Markétě Lazarové si zahrál nejen Masarykův dub, ale i jedno z tamních nejvyšších míst: kopec Hrozný. Nejednalo se však o jediný filmařský počin, k němuž tam došlo. „Film Básníci režiséra Dušana Kleina obsahuje i scénu, kdy jednu z postav – Mirečka – pozvou na hon. A ten se odehrával právě tady. Musím říct, že jsem pana režiséra tehdy obdivoval. Dalo ohromnou práci, aby herci, kteří nikdy nedrželi pušku v ruce, alespoň mířili tam, odkud vyletěli bažanti,“ vzpomíná Martínek. 

Zelený pamětník 

Oboru miloval i prezident Antonín Novotný, který utíkal do přírody před ruchem Prahy. Na zámku však bydlet nechtěl – toužil prý po obyčejné chatě. Stavbu tam nechal skutečně zbudovat v roce 1960 a později ji s oblibou navštěvoval například prezident Husák. Využívá ji i současná hlava státu, zejména pro jednání expertního týmu.

TIP: Edvard a Hana Benešovi: Jejich láska začala v Paříži

Lánská obora toho však pamatuje mnohem víc – kdysi byla místem nelítostných bojů hajných a pytláků, na jejím území se nachází zřícenina hradu Jivno i přehrada Klíčava, kterou v 50. letech stavěli nuceně nasazení řeholníci. Za druhé světové války tam lovil říšský protektor a obora přitom ve stejné době ukrývala partyzány i amerického letce, který havaroval po náletu na ruzyňské letiště. Na opulentním lovu s ženskou ochrankou v místě hostili dokonce Muammara Kaddáfího. A výčet zvláštních návštěvníků, kteří se podíleli na běhu dějin, tím zdaleka nekončí. 

Čínská kosmonautika si připsala další významný úspěch. Vůbec poprvé se podařilo přistání na odvrácené straně Měsíce. „Temná strana“ Měsíce je přitom z hlediska přistání považována za mimořádně nevhodnou – na rozdíl od přivrácené strany je tato část Měsíce hornatá, zvlněná a posetá množstvím kráterů.

Za místo přistání byl zvolen Von Karmánův kráter v Aitkenově pánvi, nacházející se blízko jižního pólu Měsíce. Na měsíční povrch dosedla tato 1 200 kilogramů vážící sonda i s nákladem v podobě 140kilogramového robotického vozítka. Zařízení má zkoumat strukturu a minerální složení terénu. Na palubě sondy jsou podle dřívějších zpráv i semínka rostlin (brambor a huseníčku rolního). Vědci se budou snažit zjistit, zda je možné pěstovat zeleninu v uzavřeném prostoru a při nízké gravitaci na měsíčním povrchu. Vedle rostlin sebou sonda nese i náklad housenek bource morušového.

Sonda i rover jsou podle informací Čínské akademie vesmírných technologií (CAST) vylepšenou verzí sondy Čchang-e 3 a roveru přezdívaného Nefritový králík. Ten byl na povrch Měsíce vysazen již v prosinci 2013 a přes počáteční výrazné technické problémy fungoval v omezeném režimu do poloviny roku 2016. Původní životnost byla přitom plánována na pouhé 3 měsíce. Nová verze by podle čínských inženýrů měla být mnohem spolehlivější.

TIP: První čínské kroky k Měsíci: Minulost a budoucnost sond Čchang-e

Unikátní je mise i z hlediska komunikace. Vzhledem k místu přistání není možné ze Země komunikovat se zařízeními na povrchu Měsíce napřímo. Komunikaci tak zprostředkuje retranslační satelit, který se nachází na dráze kolem libračního centra L2 soustavy Země-Měsíc, ve vzdálenosti 65 až 85 tisíc kilometrů za Měsícem. Satelit, který nese jméno Čchüe-čchiao (Queqiao), do své cílového umístění vyrazil již v předstihu v květnu 2018, bude fungovat jako komunikační most. Na tento jeho význam ostatně odkazuje i pojmenování vycházející z čínské mytologie. Čchüe-čchiao totiž v překladu znamená „Stračí most“.

Průkopnické přistání demonstruje čínské ambice na poli vesmírného průzkumu. Země středu se chystá vybudovat vlastní vesmírnou stanici a dál bádat na Měsíci. Podle stávajících plánů má v roce 2030 na Měsíci přistát i první Číňan.

Rok 2019 bude podle UNESCO rokem periodické tabulky prvků. Legendární přehled chemických prvků, který značně usnadňuje naše chápání chemie, totiž letos slaví 150 let od svého vzniku.

Periodická tabulka nebo také soustava prvků představuje uspořádání všech známých chemických prvků podle jejich rostoucích protonových čísel, počínaje vodíkem s protonovým číslem 1. Původním tvůrcem periodické tabulky prvků byl ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev.

TIP: Hned čtyři najednou. Chemici potvrdili existenci čtyř nových prvků

Letošní rok přitom nebude pouze rokem chemie a chemických prvků. Valné shromáždění OSN se rozhodlo, že rok je dostatečně dlouhá doba na to, aby se slavila více než jedna věc. Vyhlásili proto letošek rokem domorodých jazyků, které si rozhodně zaslouží naši pozornost. Na rozdíl od chemických prvků, jejichž počet se díky novým objevům neustále rozšiřuje, množství domorodých jazyků ve světě povážlivě klesá.

Jedním z nejproslulejších tvorů, s nimiž se na naší planetě dnes už nesetkáme, je vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus) zvaný též tasmánský tygr. Evropští přistěhovalci, kteří byli příčinou jeho vyhubení, považovali vakovlky za škodnou a vybíjeli je na každém kroku všemi možnými způsoby. Stačilo jediné století osídlování ostrova bělochy, aby se tento neobyčejný pruhovaný vačnatec ocitl na pokraji vyhynutí.

Vytrvalý a bojácný

Z dochovaných vyobrazení, popisů a muzejních exemplářů víme, že vakovlk tasmánský vypadal jako velký pes s tmavými pruhy na hnědém hřbetě, těžkým neohebným ocasem a velkou hlavou. V dospělosti dosahoval délky asi 180 cm od čumáku po konec ocasu a vysoký byl kolem 58 cm v kohoutku. Vážil přibližně 30 kilogramů. Byl to tichý tvor, ale když byl rozrušen, vydával chraptivý, kašlavý štěkot. Při lovu štěkal v několikavteřinových intervalech podobně jako teriér.

Nepohyboval se příliš rychle (a pokud ano, vypadal poněkud nemotorně), ale tento nedostatek vynahrazoval vytrvalostí. Kořist pronásledoval tak dlouho, až jí došly síly a stala se snadným úlovkem. Vakovlk měl plachou a uzavřenou povahu a vždy se snažil vyhnout kontaktu s člověkem. Oproti svému příbuznému ďáblu medvědovitému známému pod jménem tasmánský čert byl dost bojácný – odchycená zvířata se obvykle vzdala bez boje a mnozí jedinci ze strachu a šoku brzy sami pošli.

Vybíjení s požehnáním vlády

Mláďata vakovlka se rodila velmi malá a neosrstěná a podobně jako u ostatních vačnatců si po narození vlezla do matčina vaku, kde sála mléko. I když se většinou rodila tři mláďata, ve vaku mohli být současně až čtyři mladí, kteří rychle přibývali na váze, takže vak nakonec sahal téměř k zemi. Jakmile se potomci trochu osamostatnili, nechávala je matka v dobře ukrytém brlohu, aby se mohla vydat na lov. Vakovlci se pravděpodobně dožívali pěti až sedmi let, v zoologických zahradách žili až devět let, avšak vzhledem k citlivosti vůči změnám prostředí se tu nikdy nerozmnožovali.

Do jídelníčku vakovlků patřili malí klokani a jiné menší druhy savců a ptáků. S příchodem osadníků si šelmy občas ulovily také ovci či drůběž, což se jim stalo ostudným. Vybíjení zvířat farmáři, kteří navíc vypisovali odměny za každý ulovený exemplář, bylo povzbuzeno vyhlášením státní odměny v hodnotě jedné libry za hlavu vakovlka. Toto opatření tasmánského parlamentu z roku 1888 spolu se systematickým přetvářením přirozeného prostředí člověkem přispělo k zániku populace vakovlků na ostrově.

Příslib do budoucnosti?

V roce 1910 již tento druh nedokázal čelit velkému množství otrávených návnad, pastí a střelby. Setkání s ním se stala ve volné přírodě raritou. Nepočetný zbytek populace přežíval v malých oddělených skupinách a byl oslaben virovým onemocněním podobným psince. Poslední doložený exemplář byl odchycen v roce 1933 a putoval do zoo v hlavním městě Tasmánie, Hobartu. Zde také roku 1936 uhynul.

TIP: Pes dingo: Metla australské fauny v boji o nejmenší kontinent

O padesát let později byl tasmánský tygr oficiálně prohlášen za vyhynulý druh. Jeho výskyt v Tasmánii byl opakovaně hlášen až do roku 1980, vždy však šlo o nepotvrzená a mnohdy zcela mylná pozorování. Ačkoli se vědci zaměřili na možnost naklonování vakovlků, nevypadá znovuzrození druhého největšího vačnatce světa příliš růžově. Ve světě vědy je však všechno možné a technologie třeba jednou pokročí natolik, že se budoucí generace s vakovlkem skutečně znovu setkají.

Astronomové využívají pozemní teleskopy, vesmírné teleskopy, a spolu s nimi také teleskopy na speciálně upravených letadlech a balonech. Tým americké univerzity Washington University in St. Louis (WUSTL) v těchto dnech vypustil heliový balon, který nese speciální rentgenový teleskop X-Calibur.

Balon s teleskopem vzlétl z prostoru americké polární stanice McMurdo, která se nachází na pobřeží Rossova ostrova u Antarktidy a je v současné době největší stanicí na celé Antarktidě. Teleskop se bude pohybovat ve výšce kolem 40 kilometrů. Bude tím pádem asi čtyřikrát výš než letové koridory dopravních letadel a nechá pod sebou asi 99 procent pozemské atmosféry.

Extrémní systém Vela X-1

Co bude X-Calibur pozorovat? Primárním cílem jeho pozorování se stane podivuhodný objekt Vela X-1. Je to neutronová hvězda, vzdálená od nás asi 6 200 světelných let, která obíhá v těsné blízkosti kolem hvězdy o velikosti veleobra. Oběhne kolem ní jednou za necelých 9 dní.

TIP: NASA vypouští balón SuperTIGER: Bude zkoumat těžké kosmické částice

Vědci budou neutronovou hvězdu zároveň pozorovat třemi dalšími teleskopy, které pracují ve vesmíru. Od sledování tohoto extrémního hvězdného systému si slibují, že lépe porozumí chování neutronových hvězd i černých děr, které se nalézají ve dvojhvězdách a pohlcují tam hmotu svých hvězdných partnerů. Rovněž doufají, že systém Vela X-1 použijí jako unikátní vesmírnou laboratoř pro výzkum chování hmoty a magnetických polí v extrémních podmínkách.

Královna Alžběta I. rozlomí pečeť dopisu, který k ní putoval tajnou sítí kurýrů přes půl Evropy. Rychle jej přelétne očima. Je podepsán šifrou „007“. Ano, téhle zprávě může důvěřovat, ať už obsahuje cokoli! Co šifra znamená? Jde vlastně o obrázek - 00 jsou oči špiona, které panovnici zprostředkovávají pohled do zákulisí politického světa 16. století. A sedmička? To je přece šťastné číslo všech alchymistů! 

Zázračné dítě

Muž, jenž se podepisuje pod přísně tajná hlášení jako 007, patří k největším učencům své doby, a je zároveň důvěrným poradcem anglické královny. Věhlas si vydobyl nejen jako alchymista, ale také jako matematik, astronom, astrolog a okultista. 

Pod soukromou korespondenci se podepisuje plným jménem - John Dee. Narodil se 13. července roku 1527 v londýnské čtvrti Tower Ward a příjmení Dee zdědil po otci Rowlandovi. Ještě jeho děd se však jmenoval Ddu a pocházel z Walesu, kde „du“ znamenalo „černý“. 

Už jako kluk John Dee vyniká nevšedním nadáním. V osmi nastoupí na střední církevní školu v Chelmsfordu a v patnácti ho přijmou na John´s College na věhlasné Cambridgeské univerzitě. O tři roky později mu tam udělí titul bakaláře. Když král Jindřich VIII. v roce 1546 v Cambridge zakládá Trinity College, získá tam osmnáctiletý John Dee místo.

O tom, že na univerzitě jen nebádá, svědčí úspěchy, jež slaví s konstrukcí scény pro divadelní představení Aristofanova dramatu Mír. Vymyslí pro ně tak skvělé efekty, až upadne do podezření, že si vypomáhal magií. Vynese mu to pověst kouzelníka, která ho provází po zbytek života. On sám o to ale ani za mák nestojí.

Ve službách dvora

Jak je mezi učenci zvykem, nezůstane John Dee doma v Anglii nadlouho. Vydává se na cesty. Zamíří na evropský kontinent. Rok 1548 ho zastihne na univerzitě v Lovani, kde studuje kartografii u slavného geografa Gemmy Fresia. K jeho spolužákům patří budoucí slavný vlámský kartograf Gerardus Mercator. Z Lovaně se Dee přesouvá na studia do Bruselu a pak do Paříže, kde na univerzitě přednáší geometrii. Do Anglie se vrací nejen s čerstvě nabytými znalostmi a řadou kontaktů mezi tehdejší vědeckou elitou. V zavazadlech přes kanál La Manche pašuje i přístroje pro astronomická měření a navigaci a také dva glóby s nejnovějšími údaji o tvaru kontinentů získaných během zámořských plaveb. Obojí má pro Anglii obrovský strategický význam. Dee je také nezískal sám pro sebe. Pracuje pro královský dvůr.

V druhé polovině 16. století je protestantská Anglie na kordy s katolickými zeměmi v čele se Španělskem. Důvod řevnivosti je zčásti duchovní, má ale i svou hmotnou stránku. Španělé díky conquistadorským výbojům získali v Mexiku a Peru bohaté državy. Anglie za nimi v budování koloniálního impéria povážlivě zaostává.

Už tak napjatá situace mezi Anglií a Španělskem se vyhrocuje v letech 1532 až 1534, když anglický král Jindřich VIII. zapudí svou manželku Kateřinu Aragonskou, nejmladší dceru katolických veličenstev Izabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Zároveň dochází k rozkolu Jindřicha s papežem, který anglickému králi neschválil nový sňatek s Annou Boleynovou. Na omluvu svatého otce budiž řečeno, že Jindřichovi vyhovět nemohl, ani kdyby chtěl... Kateřinin synovec, španělský král a římský císař Karel V. Habsburský ho drží v zajetí! Přeje si vidět svou tetu na anglickém trůnu po Jindřichově boku. 

Jindřich reaguje na papežovo odmítnutí vyhlášením nezávislosti anglikánské církve na Vatikánu. Anglie se tak pro Španělsko oficiálně stává nepřátelskou kacířskou zemí. Karel V. nyní už otevřeně hledá v katolické Evropě spojence, s jejichž pomocí by si s Anglií vyřídil účty. 

Alžběta I., která nastoupí na anglický trůn v roce 1558 proto ze všeho nejvíc z této části Evropy potřebuje spolehlivé zprávy. Musí předem vědět, co se proti ní chystá. Do rozsáhlé sítě svých agentů tedy angažuje i špióna podepisujícího se šifrou 007. 

Učenec a vizionář

John Dee je ještě před dovršením třicítky považován za jednoho z největších učenců Evropy. Ve svém domě v Mortlake má v pěti knihovnách na čtyři tisícovky knih. Přitom celá universita v Cambridge jich vlastní pouze 451 a její konkurenti z Oxfordu dokonce jen 379.

Byl to Dee, kdo v Anglii zavedl znaménka plus pro sčítání, mínus pro odčítání, krát pro násobení a dvojtečku pro dělení. Patří k zapáleným zastáncům Koperníkova heliocentrismu a sám se zabývá astronomií. Pro Anglii je však klíčová jeho práce na poli optiky a námořní navigace, protože právě jejich využití u námořnictva napomáhá zemi k mocenskému vzestupu. Vždyť i plavba Francise Drakea kolem světa v letech 1577 až 1580 se uskuteční z popudu Johna Dee a slavný korzár při ní jasně demonstruje kvality anglické námořní navigace. 

Od královny za to John Dee dostává práva na správu všech území, které Drake v Novém světě objeví severně od 50. rovnoběžky. Dee se tak mohl snadno stát třeba vládcem Kanady. Chybělo k tomu jen málo – aby Drake zamířil na svých plavbách dále. Sever Nového světa láká Johna Dee i z jiného důvodu. Spřádá plány na cestu do Asie podél arktického pobřeží Severní Ameriky, protože asijský kontinent považuje za klíč k odhalení tajemství mnoha okultních věd. 

Rozhovory s anděly

Anglie byla podle Johna Dee předurčena k ovládnutí světa. Na tom se nemohlo už nic změnit. Proto upřel pozornost k navázání kontaktu s nebesy. Studium optických vlastností krystalů jej dovedlo k přesvědčení, že prostřednictvím minerálů a z nich vyrobených zrcadel lze navázat kontakt s anděly. Sám se v roce 1569 pokouší oslovit archanděla Michaela. Když neuspěje, vážně uvažuje o sebevraždě! 

Právě touha najít médium, které dokáže přes krystaly hovořit s anděly, svede Johna Dee v roce 1581 dohromady se šestadvacetiletým Edwardem Kellym. Alkoholik vystupující pod falešným jménem jako kouzelník měl už v té době uříznuté obě uši za padělání mincí. Ale Dee má pro tohoto podvodníka a šarlatána zjevnou slabost. Je přesvědčený, že Kelly vládne schopností komunikovat s anděly, která jemu samému není dána. Jen prostřednictvím Kellyho může Dee naplnit své plány. 

Životy učence a podvodníka se propojí na dlouhých deset let. Zápisy z deníků Johna Dee hovoří o tom, že zatímco on vzývá anděly, ti se prostřednictvím krystalů či zrcadel zjevují Kellymu. Sdělují mu zvláštním jazykem nejrůznější proroctví a rady. Někdy andělé prostě jen nadávají na katolickou část evropského kontinentu. Řídí i soukromý život obou mužů. V roce 1583 jim doporučí, aby přijali pozvání polského šlechtice a zapáleného alchymisty Olbrachta Laského k cestě do Polska. Střední Evropa je katolická a zprávy z tohoto prostředí jsou pro královnu Alžbětu životně důležité. Zvlášť když se římský císař Rudolf II. usadí v Praze. A tak se Dee a Kelly vydávají na cesty – a to nejen jako alchymisté a učenci, ale také jako zvědové anglické koruny.  

Rozchod s Kellym

V srdci Evropy se však Johnovi Dee nijak skvěle nedaří. Mezi ním a Kellym to stále silněji skřípe. Dee trvá na tom, aby se Kelly věnoval práci média s mnohem větším úsilím a tlumočil další a další andělská poselství. Kelly však má jiné plány. Přesvědčuje Rudolfa II., že mu dokáže vyrobit zlato! Svítá mu naděje, že z císaře vymámí tučnou sumu. Na věštění z krystalů nemá čas. Právě v této situaci tlumočí Kelly přání andělů, aby Dee a Kelly „sdíleli manželky“. Z Kellyho strany je to zřejmě jen pokus natlačit Johna Dee do situace, kdy učenec spolupráci s šarlatánem sám ukončí. 

V tom se ale Kelly přepočítá. Krutě podcení, jak vážně Dee doporučení andělů bere. Dee na andělský příkaz kývne a stvrzuje dohodu podpisem. Lze se jen dohadovat, jak a nakolik byla smlouva všemi aktéry skutečně naplněna. Johnu Dee je v té době šedesát. Jeho manželce Jane – stejně jako Edwardu Kellymu – jen 32 a Kellyho manželce Joanne 24. Syna, kterého porodí Jane Deeová v Třeboni devět měsíců po uzavření dohody, John Dee vychovává jako vlastního. 

K návratu do Anglie nakonec Johna Dee nedotlačí nestandardní rodinné poměry, ale především zjevná nepřízeň Rudolfa II. Mnohé nasvědčuje tomu, že císař byl o špionážních úkolech anglického učence předem informován a přijímá ho proto velice chladně. Dee a Kelly musejí Prahu několikrát opustit. Vydávají se do Polska. Na zapřenou pobývají i u Viléma z Rožmberka a za-pletou se tak do konfliktu císaře s mocným jihočeským šlechticem. 

John Dee vidí východisko z komplikované situace v návratu do Anglie.  Kelly zůstává v Praze. Cesty obou mužů se tak definitivně rozcházejí. Kelly před císařem naoko vyrobí malé množství zlata a doufá, že se pro něj v Praze blýská na lepší časy. Pozdější pokusy o „velkovýrobu“ drahého kovu už ale končí fiaskem a alchymista je uvězněn nejprve na Křivoklátu a poz-ději na mosteckém Hněvíně. Při opakovaných pokusech o útěk utrpí těžká zranění obou nohou a ve dvaačtyřiceti v hněvínském žaláři spáchá sebevraždu. 

Zpátky v Anglii

Po návratu do vlasti nachází Dee svůj dům v Mortlake zdevastovaný a vykradený. Obrací se s žádostí o pomoc na královnu, ale ta projevuje větší zájem o Edwarda Kellyho. Zprávy o jeho pokusech s výrobou zlata se už stačily rozšířit až do Anglie a Alžběta doufá, že jí Kelly naplní královskou pokladnici. Dokázal by Dee přemluvit Kellyho k návratu?

Kellyho společenský pád na Rudolfově pražském dvoře však Alžbětě napoví, že to s alchymistovými dovednostmi není zase tak slavné. V roce 1595 jmenuje Johna Dee do funkce správce manchesterské Crist´s College. Ani to mu ale nezajistí klidný a spokojený život. Členové koleje ho mezi sebe nikdy nepřijmou. Intrikují proti němu a podvádějí ho. V roce 1604 vypuká v Manchesteru morová epidemie, které podlehne manželka Johna Dee a jejich tři nejmladší děti. Zdrcený Dee se vrací do Londýna, i když si nadále drží pozici správce manchesterské koleje. Nikomu to nevadí. Členové koleje si konečně mohou dělat, co chtějí, a Alžběta I. je po smrti. Na anglickém trůnu sedí její následník Jakub I. Stuart. Ten se sice o magii zajímá, ale o Deeovu komunikaci s anděly nestojí. 

TIP: Ženy špionky: Půvab ve službách rozvědky

John Dee dožívá v chudobě ve svém domě v Mortlake a na živobytí si vydělává prodejem cenností z kdysi tak honosné domácnosti. Muž, který patřil k nejosvícenějším hlavám Evropy a který zasahoval do chodu světa pod šifrou 007, zemřel na přelomu roku 1608 a 1609 v ústraní a zapomnění. Nezachoval se ani zápis o jeho úmrtí v matrice a dokonce ani jeho náhrobek. 

Vůbec nejhlasitější zaznamenaný zvuk z hlediska rozlohy oblasti, kterou zasáhl, představoval výbuch sopky Krakatoa v roce 1883. Zmíněný indonéský vulkán ležící na ostrově Anak Krakatau mezi Sumatrou a Jávou otřásl zemí 27. srpna v 10:02 místního času a erupce spojená s následnou vlnou tsunami se také stala jednou z nejtragičtějších přírodních katastrof v dějinách – vyžádala si 36 417 životů. Podle tehdejších geologických údajů vybuchla Krakatoa tak ohromnou silou, že „svůj“ ostrov roztrhla a kouř vystoupal do výšky přes 27 km.

TIP: Neslavně proslulá indonéská sopka Anak Krakatau spustila vánoční tsunami

V době exploze se ve vzdálenosti 40 km od vulkánu pohybovala britská loď Norham Castle a podle kapitána „byly výbuchy tak silné, že protrhly ušní bubínky víc než polovině jeho posádky“.

Hluk ovšem zaznamenali rovněž obyvatelé Andamanských a Nikobarských ostrovů vzdálených 1 900 km, přičemž jej popsali jako „zvláštní zvuky podobné střelbě z pistolí“. „Vzdálený řev těžkých zbraní“ byl slyšet dokonce na ostrově Rodrigues ležícím 4 800 km daleko v Indickém oceánu. Je to podobné, jako kdyby lidé v americkém Bostonu zaregistrovali zvuky z irského Dublinu. Celkově hluk exploze zasáhl přes třetinu zeměkoule.

Badatelé analyzovali spánkové návyky 2 200 dětí ve věku 5 až 9 let. Přibližně jedna třetina z nich spala dostatečně dlouho – pro děti v tomto věku odborníci nejčastěji doporučují 9 až 11 hodin spánku.  

Když pak vědci tyto děti znovu navštívili ve věku 15 let, zjistili, že teenageři, kteří za mlada spali méně, mají v porovnání s dětmi, které spaly dostatečně dlouho, horší spánek a také vyšší index tělesné hmotnosti BMI. Obojí má navíc negativní dopady na jejich zdraví i školní výkony.

TIP: Nedostatek spánku škodí zdraví: Nový výzkum ale ukázal, že nadbytek také

Vše nasvědčuje tomu, že úsilí rodičů o spánek malých dětí v nemalé míře ovlivňuje tělesnou kondici a zdraví, když se z dětí stanou teenageři. Pro děti je blahodárné, když jim rodiče pomohou vybudovat rozumný rozvrh dne a noci a naučí je správné spánkové hygieně. Projeví se to nejen na jejich náladě a zdraví, ale i na úspěšnosti ve škole.