V Berlíně podle oficiální statistiky působí na 1600 registrovaných prostitutů a prostitutek. Kolik lidí se skutečně v metropoli živí poskytováním sexuálních služeb, nikdo přesně neví. Stejně tak neznámé zůstává pro velkou část veřejnosti to, jak prostituce formovala dějiny a tvář hlavního města. Napravit se to snaží audioprůvodce po vykřičené čtvrti v berlínské části Schöneberg, kde se zájemci při procházce seznámí mimo jiné s věhlasnými meziválečnými kluby lehkých mravů.

Česká stopa

Nejzajímavější pro české turisty může být taneční lokál Eldorado, který byl střediskem transvestitů a ve kterém rád hledal rozptýlení i homosexuální velitel nacistických úderných oddílů SA Ernst Röhm.

Za Eldoradem stál rodák z Českého Těšína Ludwig Konjetschni, v československých dokladech uváděný jako Ludvík Konečný. Ve dvacátých letech a na počátku třicátých let provozoval v Berlíně několik podniků tohoto jména, průvodce pak přivádí návštěvníky k tomu, který sídlil na rohu dnešních ulic Motzstrasse a Kalckreuthstrasse.

Eldorado bylo v meziválečném Berlíně před nástupem nacistů k moci vyhlášené divokými večírky. Eldoradu poskytoval lesk nejen košilatý program, ale také hosté z řad umělců, spisovatelů či vlivných osobností, a to nejen z transgenderové komunity. Konjetschni se v době nástupu nacistů k moci snažil udržet provoz klubu za každou cenu, před volbami do Říšského sněmu v březnu 1933 vyvěsil vlajku s hákovým křížem a plakát vyzývající k volbě nacistické strany NSDAP Adolfa Hitlera. Rok 1933 ale pro Eldorado i další podobné podniky znamenal konec.

Skutečný vztah československého občana Konjetschniho k nacistům není podle audioprůvodce zcela jasný. Ještě v roce 1933 ale Německo opustil a vrátil se do Československa, kde se o něj ale úřady zajímaly kvůli jeho kontroverzním nacistickým vazbám. Na konci 30. let pak přesídlil do Francie a nakonec do Austrálie.

Babylon Berlín

Eldorado, po kterém dnes zůstalo jen jméno v názvu obchodu s biopotravinami, je jedním ze zastavení audioprocházky. Ta začíná u nadzemní stanice metra Bülowstrasse. „Toto nádraží změnilo výrazně tvář města,“ vysvětluje jeden z tvůrců audioprůvodce Caspar Tate, který rovněž nabízí sex za úplatu. Výstavba železniční infrastruktury v Berlíně je úzce spojena s bouřlivým rozvojem města, které ještě v roce 1850 mělo 400 000 obyvatel, ale za padesát let jejich počet vzrostl na takřka pětinásobek. Populační exploze znamenala i nárůst počtu prostitutek a prostitutů.

„Pro ženy v Berlíně to byl zlom. Často měly na výběr jen práci v továrně, nebo prodej sama sebe. Matky mnohdy neměly jinou volbu, aby uživily sebe a své děti,“ vysvětluje průvodce. Ten zároveň poznamenává, že prostituce byla s Berlínem neoddělitelně spojena hned od samého vzniku města. To potvrzuje i Tate. „Vždy jsme byli všude,“ řekl o poskytovatelích sexuálních služeb.

Emma Pankhurstová, která se živí jako nevěstka, novinářům při představení audioprůvodce na počátku prosince řekla, že jedním z důvodů vzniku projektu bylo oslovit i sousedy, kteří prostituci ve svém okolí rádi nevidí. „Exkurze je ale pro všechny, kdo se zajímají o historii Berlína,“ doplnil Tate.

Podle Tateho je prostituce důležitou součástí Berlína, ale i přes všudypřítomnost prostitutek a prostitutů je jejich historický příspěvek neviditelný a neuchopitelný. Audioprůvodce to zkouší změnit mimo jiné i připomínkou hrdinů z řad prostitutek a prostitutů a provozovatelů nevěstinců, kteří po nástupu nacistů k moci schovávali pronásledované Židy. Uznání se jim přitom často dostalo až desítky let po konci druhé světové války, neboť jejich úřední záznamy kalily mravnostní škraloupy.

Audioprůvodce turisty přivádí také k evangelickému kostelu Dvanácti apoštolů, který dlouhé roky podporuje bezdomovce, narkomany i příslušníky nejstaršího řemesla a který letos v červnu ve svém parku hostil velkou oslavu Mezinárodního dne prostitutek (2. června). Zajímavostí kostela je to, že je často nazýván ginový. To souvisí s tím, že část oken je vyplněna lahvemi od pálenky. Za druhé světové války byly okenní tabule nedostupné, kostelu proto vypomohla místní likérka.

TIP: Berlínská sexploze: Výmarská republika byla plná jazzu, sexu a drog

Úzce je s prostitucí propojen také nedaleký dům č. 139 v Postupimské ulici (Potsdamer Strasse). Ten na počátku 80. let obsadila skupina feministek, která zde vybudovala kulturní středisko pro podporu žen. Zhruba do poloviny 90. let zde fungoval takzvaný akční prostor známý jako Pelze Multimedia, který ženám umožňoval nedbat na společenské normy a hledat vlastní definice ženskosti a sexuality. Místo Pelze zde dnes sídlí ženská cestovní agentura Frauen Unterwegs - Frauen Reisen.

Součástí exkurze jsou i výpovědi skutečných prostitutů a prostitutek. „Cítím se jako královna ulice. To je moje místo, můj prostor,“ říká jedna z nich o své profesi. „Je jedno, jak vypadáš, zda máš zuby, nebo ne, zda jsi Rom, Němec, Rus, zda jsi tlustý, hubený. Své tělo můžeš prodávat,“ dodává další prostitutka.

V tomto případě je odpověď jednoduchá: vyhnout se alkoholu. Co se však ve skutečnosti s naším tělem děje, když si večer „dopřejeme“ a ráno se probudíme s kocovinou? Podle studií nezáleží na tom, co pijeme nebo jestli alkohol mícháme. Výsledek je v podstatě vždy stejný: Alkohol ze žaludku putuje do tenkého střeva, odkud se rychle vstřebává do krve. Protože působí jako diuretikum, vylučuje tělo víc tekutin, než obvykle dostane. Kromě toho z něj odcházejí elektrolyty – minerály jako hořčík, sodík a vápník, jež potřebujeme, abychom necítili únavu, křeče, svalovou slabost a nevolnost.

Když se pak ráno probudíme s bolestí hlavy a žaludku, jde o jasné projevy kocoviny, za kterou může dehydratace. Podle vědců neexistuje žádný „lék“: Procházka na čerstvém vzduchu ani studená sprcha vám nepomohou rychleji vystřízlivět. Káva zrychlí metabolismus a minerálka zas pomůže doplnit elektrolyty. Většina přípravků, které lze koupit v lékárně a jež slibují zázraky, v zásadě nabízí totéž – pouze smíchané do práškového koktejlu. Lék, který by nás kocoviny zázračně zbavil, však zatím neexistuje.

Zimní kožich medvědů, kteří žijí v chladných oblastech, tvoří jednak dlouhé chlupy, které vytvářejí krycí vrstvu, a pak krátké chlupy, které poskytují výjimečně kvalitní tepelnou izolaci. Medvědi, včetně vyhynulých medvědů jeskynních, totiž potřebují velmi teplý kožich pro náročné období zimního spánku.

Kvality medvědích kožešin si všimli již předchůdci našeho druhu, kteří žili před 300 tisíci let. K tomuto závěru dospěl mezinárodní tým archeologů, který vedl Ivo Verheijen z Eberhardovy-Karlovy Univerzity Tübingen. Jejich výsledky uveřejnil odborný časopis Journal of Human Evolution.

Řezné stopy na kostech

Vědce k tomuto zjištění dovedl nález stop po řezných nástrojích na nártní kosti a prstní kosti u fosilie medvěda jeskynního, které byly objeveny na německé lokalitě Schöningen ze spodního paleolitu v Dolním Sasku. Jde o jedny z nejstarších nálezů tohoto typu na světě.

„Řezné stopy na kostech bývají v archeologii interpretovány jako známka využití masa dotyčného zvířete,“ vysvětluje Verheijen. „Lze si ale jen těžko představit, že by bylo možné získat rozumné množství masa z medvědích nártů a prstů. Proto v tomto případě interpretujeme jemné a přesné řezy jako stopy po pečlivém stahování kůže medvěda.“

TIP: Dávní předkové našeho druhu zřejmě brázdili Egejské moře už před 450 tisíci lety

Podle Verheijena jsou tyto řezné stopy důkazem, že dávní obyvatelé severní části Evropy přežívali tvrdé zimy mimo jiné i díky medvědím kožešinám. Shodou okolností je právě lokalita Schöningen místem nálezu nejstarších oštěpů na světě a hraje významnou roli v odborných debatách o vzniku lovu. Badatelé jsou nyní přesvědčeni, že naši předci již tehdy byli schopní lovit medvědy a poté využívat jejich kožešinu.

Proč se v letadle při vzletu a přistání zhasínají světla?

Kdo někdy letěl letadlem si jistě na tu chvíli vzpomene. Ve chvíli, kdy se blíží chvíle přistání, posádka cestujícím nařídí znovu si zapnout pásy, odložit jídlo či jiné věci. Proč se ale při přistání zhasínají i světla?

Tisíc maratonů: Extrémní mnišský rituál se vymyká fyziologickým zákonům

Běh představuje v západní společnosti populární způsob, jak si „vyčistit hlavu“. Japonští buddhističtí mniši jej však povýšili na zcela novou úroveň: Tradice kaihógjó vyžaduje, aby adepti uběhli maraton – a to tisíckrát po sobě… 

Dno Hranické propasti je stále v nedohlednu: Změní to polský robot?

V České republice se nachází nejhlubší zatopená jeskyně světa. Její současný náskok před konkurencí navíc časem poroste, neboť ani pomocí nejmodernější technologie se zatím nepodařilo dosáhnout jejího dna…

Mýtus 10 tisíc kroků: Kolik bychom měli denně ujít kroků, abychom zlepšili své zdraví?

Vědci z Massachusettské univerzity si posvítili na tradované moudro, spojující zdravý životní styl a denní dávku 10 tisíc kroků. Kolik bychom měli denně ujít kroků, abychom zlepšili své zdraví?

Země roztržená minulostí: Bouřlivá historie těžce zkoušené Ukrajiny

Současná situace na Ukrajině doslova otřásá celým světem. Do jaké míry se do stávající situace promítá rozeklaná historie této těžce zkoušené země?

Co zničilo Sodomu a Gomoru: Po staletích dohadů se podařilo objasnit záhadu biblické katastrofy

Podle Starého zákona čekala dvojici biblických měst zkáza ohněm a sírou: Mělo jít o Boží trest za hříchy a prostopášnost, jimž se tamní obyvatelé oddávali. Archeologický výzkum však nedávno naznačil, že za zánikem Sodomy a Gomory stál pád meteoritu… 

Farmářské počty: Proč se nejedí krůtí vejce?

Sehnat v obchodě krůtí maso obvykle nepředstavuje žádný velký problém. Proč ale obchodníci nenabízejí i krůtí vejce?

Poslední lidé pravěku: Kde ještě žijí lidé z doby kamenné?

Hluboko v srdci amazonského pralesa žije podle odhadů přibližně stovka domorodých kmenů dosud naprosto nedotčených moderní civilizací. Osud lidí, jejichž životní styl odpovídá době kamenné, však visí na vlásku…

Nejšpinavější místo světa: Život sběračů na toxické skládce Agbogbloshie

Agbogbloshie se řadí mezi deset nejvíc znečištěných míst planety, a dost možná mu patří první místo nelichotivého žebříčku. Lidé tam každý den tráví dlouhé hodiny, jen aby našli dost kovů k prodeji, a hlavní obětí špinavého byznysu se stávají děti…

Dva životy a jedno tělo: Životní příběh siamských dvojčat Changa a Enga

Chang a Eng Bunkerovi se zapsali do dějin jako první světově proslulá siamská dvojčata. Navzdory spojení hrudníkem fungovali zcela normálně, díky provozování kočovných show zbohatli, a dokonce založili početnou rodinu…

Nepřehlédnutelnou ozdobou podvečerní oblohy bude v lednu Venuše. Na počátku kalendářního roku ji spatříte těsně při jihozápadním obzoru v souhvězdí Střelce. Z něj se pak přesune do Kozoroha, kde se 22. ledna setká se Saturnem, přičemž planety bude na nebi dělit úhlová vzdálenost pouze 0,5°; poblíž sebe však budou viditelné i několik dní před konjunkcí a po ní. O den později, 23. ledna, se po jejich levé straně – v úhlové vzdálenosti 4,5° směrem na jihovýchod – objeví také extrémně úzký srpek Měsíce. Jelikož ovšem bude pouhé dva dny po novu, rozpoznáte ho na soumrakové obloze jen obtížně.

Další jasnou oběžnicí lednové oblohy se stane Mars usazený v souhvězdí Býka. Nad horizontem setrvá až do brzkých ranních hodin a pozornost upoutá zejména výrazným naoranžovělým zabarvením. V záplavě oranžové pak bude možné na zimním nebi pokračovat i dál, jen se z království planet přesuneme do říše hvězd. 

Za oranžovou září

Jako první se rozhodně nabízí stálice Aldebaran z Býka, která je svým odstínem pověstná. O kousek níž k obzoru září i naoranžovělá Betelgeuze z Orionu. Pokud se však chcete dobrat ještě sytějšího odstínu, musíte se spustit až k horizontu: Tak se do vašeho zorného pole dostane malé souhvězdí Zajíce, který je na obloze v úprku, protože má v patách Orionova loveckého Velkého psa… V tomto pojetí zdobí hvězdné nebe minimálně od starověku a zmiňuje ho například i soupis 48 souhvězdí Klaudia Ptolemaia z 2. století.

Z našich zeměpisných šířek máme na Zajíce nejlepší výhled právě na začátku roku. I tak se ovšem nachází vždy v blízkosti obzoru, což jeho pozorování poněkud komplikuje. Pokud jde o zmíněné hvězdy s nápadně oranžovým zabarvením, je třeba v jeho případě zamířit do oblasti hlavy. Nejdříve vyhledejte Mí Leporis, s 3,3 mag snadno viditelnou pouhýma očima, a následně stálice páté velikosti 60 a 64 Eridani v sousedním souhvězdí Eridanu. Na nebi vytyčují trojúhelník a do jeho středu se vydejte s dalekohledem: Váš cíl je totiž poměrně slabý, a sice hvězdička desáté velikosti R Leporis. 

Karmínově červená hvězda R Leporis připomíná kapku krve na černočerném pozadí oblohy. (ilustrace: Stellarium)

Trefa do rudého

Že jste se trefili, vám napoví její sytě rudý odstín. Uhranul i Johna Russella Hinda, díky němuž vešla netradiční barva R Leporis ve známost. Do daných míst oblohy přivedlo britského astronoma pozorování komety v říjnu 1845. Mnohem víc než vlasatice ho však zaujala právě R Leporis, která se mu jevila jako karmínově červená. V dopise příteli dokonce použil básnický obrat, že se podobá kapce krve na černočerném pozadí oblohy, a údajně šlo o nejčervenější stálici, jakou do té doby spatřil (viz Uhlíkové hvězdy).

Dodejme, že se jedná také o hvězdu proměnnou, jejíž jasnost kolísá s periodou přibližně 430 dní v rozsahu asi 7–10 mag. V extrémních případech může ovšem zjasnit až na 5,5 mag, stejně jako zeslábnout takřka na 12 mag. K poslednímu minimu dospěla loni na podzim a nyní opět zjasňuje, přičemž aktuálně má asi 8–9 mag. Je tedy stále velmi slabá, což ovšem v daném případě znamená výhodu: Temně rudý nádech totiž vynikne tím víc, čím menšího jasu stálice dosahuje.

Hvězdné slechy

Nebeský zajíc má za ušima, jak dokládá i další dvojice objektů: Kappa Leporis v oblasti jeho západního slechu je sice coby hvězda páté velikosti vidět pouhýma očima, přesto si vezměte na pomoc dalekohled. Jeho prostřednictvím totiž zjistíte, že jde o velmi těsnou dvojhvězdu. Jelikož však její složky dělí na obloze pouze 2,2″, a navíc mají velmi rozdílné jasnosti 4,4 a 6,8 mag, žádá si jejich rozlišení přístroj s objektivem o průměru alespoň 10 cm, klidný vzduch a zvětšení zhruba 150–200×.

Planetární mlhovina IC 418 proslula zejména díky ikonickému snímku, který pořídil Hubbleův dalekohled v roce 1999. A jelikož vypadá, jako by vznikla pomocí stejnojmenné pomůcky pro kreslení pravidelných geometrických obrazců, získala přezdívku Spirograf. Hledíme na ni ze vzdálenosti 3 600 světelných let, přičemž její skutečný průměr dosahuje asi 0,3 světelného roku. (foto: NASA/ESA, Hubble, CC BY 4.0)

Za uchem na východě se pak skrývá slavná planetární mlhovina IC 418, k níž nejsnáz doputujete díky stálicím Lambda a Ný Leporis. Pokud si z jejich spojnice uděláte základnu rovnoramenného trojúhelníku, bude se mlhovina nacházet v jeho vrcholu, asi 2° směrem na východ. S jasností 9,3 mag není nijak nápadná, ale coby okrouhlou mlhavou skvrnku ji spolehlivě ukáže už přístroj s objektivem o průměru 10 cm. Ještě větší dalekohledy, jejichž objektiv měří 15 cm a více, vám nabídnou i její centrální hvězdu a při malých zvětšeních 20–30× rovněž jemný narůžovělý odstín. Ten se s rostoucím zvětšením vytrácí a IC 418 víceméně zešedne. Současně ovšem vystoupí její charakteristická prstencová struktura s potemnělým středem.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 20. ledna v 9:29 SEČ vstupuje Slunce do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé půlce ledna za svítání nízko nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná večer nízko nad jihozápadem až západem
• Mars – viditelný téměř po celou noc kromě rána
• Jupiter – viditelný večer nad jihozápadem
• Saturn – viditelný pouze na počátku ledna večer nízko nad jihozápadem
• Uran – v lednu viditelný téměř po celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v lednu 2023

• 1. ledna – setkání Uranu a dorůstajícího Měsíce na noční obloze; nejblíž si budou o půlnoci (asi 0,3°), Uran pozorovatelný pouze v dalekohledu
• 3. ledna – setkání Marsu a Měsíce na večerním nebi (cca 1°), nedaleko pozorovatelný také Aldebaran a Plejády z Býka
• 4. ledna – Země nejblíž Slunci v roce 2023, ve vzdálenosti 147,1 milionu kilometrů
• 4. ledna – v noci nastává maximum meteorického roje Kvadrantid
• 6. a 7. ledna – úplňkový Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 10. ledna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi 
• 15. ledna – ubývající Měsíc poblíž Spicy z Panny ve druhé polovině noci
• 18. ledna – měsíční srpek poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 22. ledna – setkání Venuše a Saturnu na večerním nebi (0,5°)
• 23. ledna – seskupení Venuše, Saturnu a velmi úzkého měsíčního srpku na večerní obloze, na ploše o průměru asi 5°
• 25. a 26. ledna – setkání Jupitera a dorůstajícího Měsíce na večerním nebi (zhruba 7°)
• 30. ledna – Merkur v největší západní elongaci, přibližně 25° od Slunce
• 30. až 31. ledna – seskupení dorůstajícího Měsíce, Marsu a Aldebaranu i Plejád z Býka na noční obloze, na ploše o průměru okolo 14°; Měsíc pozorovatelný blízko u Marsu (cca 2°) v brzkých ranních hodinách 31. ledna těsně nad severozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Německé ozbrojené síly měly pro rok 1942 vytyčeno několik hlavních strategických cílů, mezi nimiž bylo i překročení Kavkazu a dosažení ropných polí v oblasti Baku, stejně jako černomořských přístavů. Wehrmacht měl k dispozici výborně vycvičené horské divize, z nichž 1. a 4. měly zdolat horský masiv a dobýt Suchumi na černomořském východním pobřeží. Přes hory vedla stará vojenská silnice procházející Kluchorským průsmykem s nadmořskou výškou 2 781 m n. m., budoucím cílem 1. horské divize.

Sovětští velitelé nebrali v úvahu možnost německého postupu tímto směrem, a tak oblast bránily jen dva horské prapory s podporou několika rot pěchoty a dělostřelectva. Sovětské horské jednotky nebyly tak dobře vycvičeny a vybaveny jako němečtí gebirgsjägeři, ale v polovině srpna panovalo příznivé počasí a tyto rozdíly nehrály zásadní roli. 

Nečekaný manévr

Sovětští vojáci využili krátké doby před příchodem německých sil k vybudování obranných postavení z kamenných zídek, protože v horách se nešlo zakopat, a pokryli jedinou přístupovou cestu k průsmyku palebnými vějíři kulometů. Obě strany věděly, že již v září začíná na Kavkaze sněžit, což znemožní německý postup, a proto sovětským silám stačilo udržet obranu jen pár týdnů, než se Wehrmacht bude muset stáhnout.

Německé předsunuté jednotky provedly průzkum bojem, ale zjistily, že čelním útokem sovětská postavení neprorazí. Velení proto dočasně zastavilo postup a připravilo obchvatný manévr, plně využívající horský výcvik svých vojáků. Sovětští obránci s možností obejití svých postavení nepočítali a neměli ani obsazené okolní výšiny pozorovateli a bočním krytím – terén byl opravdu vhodný spíše pro kamzíky než pro těžce naložené vojáky.

Německý průzkum ohledal přístupové cesty, protože velitelé neměli k dispozici podrobné mapy, a na základě těchto poznatků sestavili časový plán operace. Jednotky vyčleněné k obchvatu s sebou nesly pouze zbraně a munici, protože terén byl neschůdný i pro muly. Důležitou roli mělo sehrát horské dělostřelectvo se svými 75mm houfnicemi, jejichž dostřel bez problémů pokrýval celou oblast útoku. Palba v horách vyžaduje speciální výcvik a také výpočty musí být upravovány podle nadmořské výšky a teploty vzduchu, s čímž ale velitelé počítali.

Sovětské fiasko

Nejdříve vyrazily obchvatné oddíly, které postupovaly po odvrácených svazích okolních hor tak, aby je sovětští obránci nemohli zpozorovat. Jakmile dosáhly výchozích postavení, provedly zbylé německé síly klamný čelní útok, jehož cílem bylo vázat pozornost rudoarmějců a zároveň neriskovat zbytečné ztráty – proto se německý postup brzy zastavil.

Sovětští velitelé i nadále nevěnovali pozornost svým bokům, takže když udeřily německé oddíly z týlu a z čerstvě obsazených výšin, byli naprosto zaskočeni. Do boje se zapojilo také německé dělostřelectvo, jehož palbu řídili předsunutí pozorovatelé se zničující přesností. Obránci se dostali do obklíčení a byli postupně likvidováni křížovou palbou, protože Němci obnovili i čelní útoky. Vyčerpávající boje probíhaly po celý 17. srpen, ale nakonec byl průsmyk obsazen a německé síly čekal již jen sestup z hor do přímořských nížin. Nebylo chybou vojáků horských divizí, že černomořského pobřeží Němci nikdy nedosáhli.

Jako v mnoha jiných případech, i zde současná společnost v mnohém čerpá z antické tradice. Křesťanská civilizace převzala rytmus roku tvořený 365 dny s přestupným rokem jednou za čtyři léta od starých Římanů.

Ti na tento systém přešli s reformou, zavedenou Juliem Caesarem k roku 46 př. n. l. Podle něj nazvaný juliánský kalendář stanovil oproti dřívějším dobám za počátek roku 1. leden a v římské říši to tak zůstalo i poté, co na jeho území převládlo křesťanství – i přesto, že samotný církevní rok začínal (a dodnes začíná) jindy. 

Od radovánek k pokoře

Křesťanský nový rok zahajuje první neděle adventní, kterou západní církev slaví vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Za počátek „občanského“ roku se v Evropě až do pozdního středověku považovala různá data: 25. prosinec neboli slavnost Kristova narození, 25. březen coby slavnost Zvěstování Páně, případně Velikonoce. K ustálení začátku „občanského“ roku na první lednový den došlo ve většině Evropy až ve druhé polovině 16. století, což šlo ruku v ruce se zavedením přesnějšího gregoriánského kalendáře (pojmenovaného podle tehdejšího papeže Řehoře XIII.). Tento systém na rozdíl od juliánského lépe zohledňuje skutečný pohyb Slunce, díky čemuž je odchylka jím působená menší a lépe regulovatelná. 

Protože v antické civilizaci se příchod nového roku oslavoval nevázanými radovánkami, spojenými s pohanstvím, držela se pozdější křesťanská společnost středověku a raného novověku v tomto ohledu úmyslně zpátky.

Staří Římané v předvečer nového roku zdobili své domy, pořádali hostiny, pili opojné nápoje, zpívali a bavili se, a v souvislosti se symbolikou nového začátku se také s oblibou vzájemně obdarovávali. Naši křesťanští předkové měli oproti tomu závěr starého letopočtu spojený hlavně s vnitřním usebráním. Lidé se 31. prosince vypravovali do kostelů, aby zde Bohu poděkovali za vše, čeho se jim z jeho milosti v uplynulém roce dostalo, a prosili ho také o dobrý rok příští.

Mezi staré zvyky na českém venkově patřily pochůzky takzvaných ometaček. Tyto nemajetné ženy oblečené v černém chodily od domu k domu, kde symbolicky ometly plotnu s požehnáním „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“. To mělo zajistit, aby kamna po celý následující rok dobře hřála a nic se nepřipálilo. Pokud jde o jídlo, byla silvestrovská tabule podobná jako na Štědrý den – lidé rozhodně neměli ve zvyku se přejídat.

Veselí moderního věku

Teprve proměna společnosti v 19. století vlivem průmyslové revoluce a celkového technického pokroku zapříčinila, že se začal příchod nového roku vítat hlučně a s veselím. Nebývalý hospodářský rozkvět přál všeobecnému optimismu, že budoucnost vyřeší všechny zbylé problémy a přinese ještě větší prosperitu a blahobyt. Po vzoru antických hostin začali lidé v předvečer nového roku pořádat opulentní radovánky, jejichž základem byl stůl prohýbající se jídlem. Přelomovým byl v tomto ohledu Silvestr roku 1899, kdy se ve velkém očekával příchod nového letopočtu začínajícího číslem 19.

Se stoupající popularitou světských oslav přelomu roku se postupně vžil také zvláštní silvestrovský jídelníček. Až do té doby se nijak nevymykal běhu všedních dní, nově k němu ale začaly patřit pokrmy jako pečené sele (v případě těch majetnějších obyvatel) a čočka, které symbolizovaly vytouženou prosperitu. Ze stejného důvodu byla oblíbená i polévka s drobnou krupicí, zvaná milionová. Na stole se naopak nesměla objevit žádná drůbež ani nic, co má křídla, případně rychlé nohy (například zajíc), aby peníze se štěstím neuletěly či neutekly.

TIP: Postsilvestrovský manuál: Jak léčit kocovinu

Mezi další oblíbené položky silvestrovské tabule patřil horký ovar s křenem a jablky a ovarová polévka s kroupami, které zase měly strávníkovi zajistit dobré zdraví. Také půlnoční přípitek šampaňským nebo sektem se prosadil až na konci 19. století. Alkohol vůbec začal k silvestrovské noci více patřit teprve v naší moderní době. Je svým způsobem až pozoruhodné, jak moc se novodobý způsob slavení nového roku znovu začal podobat zvyklostem starých Římanů.

Hypotéza o existenci podpovrchového oceánu na Jupiterově měsíci Europa se objevila na konci 70. let, krátce po zveřejnění průletových snímků pořízených sondami Voyager, a pokládala se za průlomovou. Z dalších návštěv robotických průzkumníků přímo na místě se zdá, že podpovrchové oceány velkých ledových souputníků možná nejsou až tak vzácné. Měření nasvědčují, že ze čtyř galileovských měsíců vykazují známky existence podpovrchových rezervoárů přinejmenším dva a podobná situace panuje u Saturnu. 

Jak je však možné, že se tak daleko od Slunce vyskytuje voda v kapalném skupenství? Vědci považují za klíčové dva faktory: Zmíněné satelity pokrývá tlustá ledová kůra, jež funguje coby dobrý izolant. A za druhé disponují vnitřními zdroji energie, zřejmě dvojího typu – roli hraje jednak rozpad radioaktivních prvků v kamenném jádru, ale ještě důležitější efekt nejspíš představuje tzv. slapový ohřev.

TIP: Mohl si Pluto pod svým povrchem udržet kapalný oceán? Nová teorie naznačuje, že ano

Jde o geologické deformace vyvolané momentem gravitačních sil prostorově rozlehlých těles, u nichž se neustavila dokonalá vázaná rotace. Eliptická oběžná dráha pak slapové efekty zesiluje. Tělesem prostupuje deformační vlna a vyvolává tření v horninách, které tvoří zdroj tepla. Podle výpočtů je výkon slapových sil u rozměrných ledových průvodců Jupitera či Saturnu dostatečný, aby udržel tlustou vrstvu podpovrchové vody v tekutém stavu.

Nejšpinavější muž světa se 68 let nemyl: Podle lékařů je ale zdravý jako řípa

Lékaři provedli sérii testů zřejmě nejšpinavějšímu muži na světě. 94letý Íránec Amou Hajim, který se údajně vodě vyhýbá již 68 let, se podle zdravotníků těší překvapivě dobrému zdraví…

Jakou velikost penisu preferují ženy? Menší u partnera, větší u milence

Nejrůznějších průzkumů i seriózních vědeckých studií, mapujících ideální či správnou velikost penisu existuje bezpočet. Podle americké neuroložky ale většina z nich staví na nesprávných základech… 

Omamné výhledy se závratí: Adrenalinové mosty, lávky a vyhlídky

Vystoupat na rozhlednu a pokochat se pohledem do krajiny je sice příjemné, leckterým turistům však podobné kratochvíle záhy zevšední. Na řadě míst planety tak mohou svou zkušenost umocnit…

Ukažte mi svou baterii! Čínská firma přišla s kontroverzním způsobem kontroly zaměstnanců

Čínské firmy jsou známé svými nevybíravými metodami, které mají donutit zaměstnance k maximální produktivitě. S jednou takovou přišel nedávno šéf jedné z menších firem ve Wu-chanu… 

Na návštěvě pod vodou: Nejlepší snímky soutěže Underwater Photographer of the Year

Mezi vítězi osmého ročníku klání o nejlepší podvodní snímek nechybějí jedinečné momentky, děsiví klaunové, hroziví žraloci ani fotografie z míst, která zvolna stravuje podmořský život…

Detektivové pomocí DNA odhalili majitele nohy z jezírka v Yellowstonském parku

V horkém pramenu Abyss Poll v Yellowstonském národním parku se letos v srpnu našla lidská noha. Následné detektivní pátrání odhalilo identitu jejího majitele... 

Nejstarším žijícím suchozemským zvířetem je želva Jonathan

Samec želvy obrovské Jonathan žije ve městě Jamestown v britském zámořském území Svatá Helena již 140 let a celkově oslavil už 190. narozeniny. Stal se tak nejstarším známým žijícím suchozemským zvířetem… 

Oregonské úřady pátrají po tajemném „Greshamském dřevorubci“

Úřady v Greshamu, jednom z předměstí oregonského Portlandu, se již více než rok snaží lapit nechvalně známého „Greshamského dřevorubce“. Neznámý muž bez zjevného důvodu pokácel stovky zdravých stromů…

Liška, nebo pes? Z domácího mazlíčka se vyklubala divoká šelma

Roztomilé štěně, které si pořídila jistá rodina v Peru, časem vyrostlo v nečekaného zabijáka sousedovic drůbeže…

Podle německého literárního vědce Sněhurka skutečně existovala

Řada pohádek má svůj předobraz v dávných událostech a reálných postavách. Podle německého literárního vědce Eckharda Sandera to platí i pro populární Sněhurku!

Americký psycholog Raymond Cattell před lety zavedl pojmy „tekutá“ (fluidní) a „krystalická“ inteligence. Tekutá inteligence představuje základní procesy myšlení, které téměř nezávisejí na vzdělání a kulturních vlivech, zatímco krystalická inteligence podle Catella využívá naučené postupy myšlení a znalosti.

Tekutá inteligence je pro lidi zásadní především při řešení komplexních, abstraktních problémů a problémů, s nimiž se nikdy předtím nesetkali. Umožňuje vymýšlet nové věci a postupy, od vytvoření jazyka a ovládnutí ohně, až po umělé inteligence a kvantové počítače. Není výhradně lidská, ale právě tekutá inteligence z nás do značné míry udělala to, co jsme. Tento typ inteligence rovněž významně přispívá k osobnímu úspěchu (či neúspěchu) jednotlivce.

Neurovědci měli až doposud problém zjistit, kde vlastně tento typ inteligence sídlí v lidském mozku. Tým britské University College London, který vedla Lisa Cipolotti, je přesvědčený, že uspěl. Během výzkumu, jehož výsledky publikoval vědecký časopis s příznačným názvem Brain, zjistili, že pochody, jejichž výsledkem je tekutá inteligence, velmi pravděpodobně probíhají v pravé části čelního laloku koncového mozku.

Fungování mozku nás velmi zajímá, stejně jako fyziologická podstata inteligence. Zároveň je ale velmi problematické tyto věci zkoumat, kvůli faktické nemožnosti provádět experimenty na živých lidech. Vědci se proto musejí uchylovat k důmyslným postupům, které by takové experimenty alespoň z části nahradily.

TIP: Neurologové objevili malou část mozku, která funguje jako vypínač vědomí

Mapování lidského mozku ve skutečnosti velmi závisí na výzkumu zvířecích mozků. Čím více se ale takový výzkum dostává do oblasti pokročilých mozkových funkcí, jako je třeba právě inteligence, tím méně je výzkum na zvířatech použitelný pro poznatky o lidském mozku. Badatelé proto při hledání sídla tekuté inteligence využili pozoruhodný přístup s analýzami poškození mozku (lesion-deficit mapping). Tento přístup se využíval již dříve, tentokrát ale šlo o rozsáhlou studii.

Jde vlastně o využití nezamýšlených „experimentů“, kdy z nějakého důvodu dojde k poškození mozku pacienta. Vědci sledují, jakým způsobem se projeví poškození té které části mozku na chování a uvažování dotyčného člověka. Tímto způsobem zjistili, že se tekutá inteligence zhoršuje u pacientů, kteří mají poškozenou pravou část čelního laloku.